Skupina badatelů pod vedením Christophera Henshilwooda objevila v jihoafrické jeskyni Blombus něco, co se pokládá za „nejranější bižuterii“. Nejednalo se o zlato, drahokamy, ba ani diamanty, běžně se vyskytující v této oblasti, nýbrž o obyčejné lasturové korálky! Stáří lastur se odhaduje na 75 tisíc let, čímž o desítky tisíc let posunuje zpátky dobu, kdy se člověku začalo přisuzovat abstraktní myšlení.
Dříve se mělo za to, že „první“šperky jsou staré přibližně 45 tisíc let. Byly tedy vytvořeny v době, která je známá jako střední doba kamenná. Bylo to období, kdy se objevovalo mnoho „moderních“ uměleckých prvků, jako jsou jeskynní malby a složité kostěné nástroje. Až do období afrických nálezů se většina vědců domnívala, že „moderní chování”, jehož jsou francouzské jeskynní malby nejznámnějším dokladem, začalo v Evropě někdy před 40 000 lety.
Kdy se stal člověk člověkem?
Kdybychom se ocitli u našich dávných předků, dokázali bychom – třebas i s použitím moderních metod – nějak změřit, zdali už překročili animální úroveň a nastoupili na cestu vědomého lidství?
Za důkaz toho, že si jedinec uvědomuje sám sebe, psychologie běžně považuje schopnost rozpoznat sám sebe v odraze zrcadla. Ale i kdybychom přišli se zrcadlem k pračlověkovi, zřejmě bychom si nepomohli. Novější výzkumy naznačují, že „test lidství“ by asi moc průkazný nebyl. Bylo totiž zjištěno, že v zrcadle se dokáží poznat i vrány.
Zůstává navíc otázka, kdy přesně nastal ten okamžik, kdy se u našich prapředků začalo probouzet lidství. Bylo to v době, kdy začali pohřbívat své mrtvé? Nebo tehdy, když začali malovat po jeskynních stěnách? Když začali přírodě přisuzovat božské atributy a rozvíjet náboženství? Anebo to bylo tehdy – jak tvrdí někteří psychologové -, když vědomí našich předků jakoby vystoupilo ze sna a oni si najednou začali uvědomovat sami sebe a svou odlišnost od světa a jiných lidí?
Na tyto otázky je těžké odpovědět, nicméně je jisté, že umění nebo výroba bižuterie jsou archeology obecně považovány za znak abstraktního symbolického myšlení, za znak skutečného lidství.
Zajímavou shodou okolností zhruba ve stejném čase, kdy došlo k jihoafrickému objevu, skupina výzkumníků pod vedením Johna Bowera z kalifornské univerzity nalezla na místě vykopávek v Loiyangalani v Tanzánii dva korálky ze pštrosí skořápky, jejichž stáří bylo předběžně datováno na 70 tisíc let. Podle Bowera jsou nálezy korálků velmi důležité, protože jsou hmatatelným důkazem představy vlastního já. Pokud nemáme představu sebe samého, těžko se budeme krášlit.
Oba archeologické objevy vzbuzují údiv a otázku, jestli to byl právě svět šperkařského umění, kde se poprvé naši předci prokazatelně projevili jako myslící a tvořící lidé.
Je pro vás důležité, abyste si připadali ne-li přímo krásně, tak alespoň hezky?
Co nás polidštilo
Možná si pomyslíte, že se z několika nalezených škeblí dělá velká věda. Nicméně objevené lasturové náhrdelníky a náramky nám říkají hodně o našich předcích.
Například jsou skutečným svědectvím, že prvotní lidé byli schopni užívat fyzické objekty k vyjádření něčeho tak abstraktního, jako je krása. Korálky také mohly posloužit rostoucí potřebě mezi prvními lidmi identifikovat sami sebe nebo své postavení ve skupině, anebo se dokonce mohly užívat k obchodu.
A jaký asi bude ten nejpravděpodobnější důvod, proč dávní lidé vytvářeli a nosili šperky? Stejný jako dnes: V každé době lidé chtěli vypadat a cítit se krásně. Kdybychom z historických faktů chtěli vyvozovat své závěry stejně volně jako autoři učebnic dějepisu z éry nedávno minulé, mohli bychom děti učit, že to, co nás opravdu polidštilo, byla krása. A v žádném případě práce!
Záleží nám na vzhledu partnera? Čtěte téma: Každý jinak ošklivý
Zdroj: http://koralky.stoklasa.cz
Ilustrační foto: agentura SXC, Dreamstime, Korálky Stoklasa
ČLÁNKY DO MAILU
