Handicapovaní lidé, kteří se pohybují na vozíčku, se setkávají s jedním z největších problémů v nemocnicích. Ačkoliv jsou zdravotnická zařízení vybavena širokými výtahy, vozíčkáři tam často marně hledají bezbariérové toalety, na pokojích chybí polohovací lůžka a pomůcky pro manipulaci s pacienty. Handicapovaní, kteří se z nemocnic vrací, tam sice vyřeší svůj zdravotní problém. Často si ale přivážejí proleženiny, řekl novinářům ředitel Ligy za práva vozíčkářů Zdeněk Škaroupka. Informovala o tom agentura ČTK.
„Personál na některých odděleních naprosto není připraven na léčení imobilního člověka nebo nevidomého,“ řekl Škaroupka. Další obtíží pak podle něj je to, že postižení lidé si jen sotva mohou vybrat lékaře. Nemohou volit toho, který jim vyhovuje, ale musí vybírat podle fyzické dostupnosti jeho ordinace. Jsou tak diskriminovaní, řekl Škaroupka.
Podle Škaroupky by bezbariérové vstupy neměly chybět hlavně na úřadech, kde se však podle něj situace zlepšila. Jako problematické však stále vnímá školy. Lidé s postižením jsou prý často odkázáni na specializované školy pro handicapované, kde ovšem výuka kvůli úrovni žáků nebývá příliš kvalitní. S ne právě dobrým vzděláním pak výrazně hůř shánějí zaměstnání.
Běžné školy pro zdravé lidi, kde je vzdělání kvalitnější, jsou podle něj zase pro postižené méně dostupné. Nejen kvůli bariérám při vstupu do školy a pohybu v ní, ale i kvůli „bariérám v hlavách ředitelů,“ řekl Škaroupka. Ředitelům přijetí takového studenta přináší obtíže, například s penězi na asistenta nebo řešením, kdo ponese za postiženého odpovědnost. Proto prý od přijetí studenta raději ustoupí.