Roku 1862 se na břehu řeky Nisy mezi Jabloncem nad Nisou a Libercem začala psát historie Vratislavické kyselky. Ale prozatím potichu a v tajnosti. Z nutnosti dodat své přilehlé bělírně prádla vodu, začal Karl Skollaude hloubit studnu. A narazil na podivnou vodu. Myslel si, že je špinavá od střelného prachu, jímž se odstřelovala skála, ze které voda prýštila. Navíc měla zvláštní příchuť, proto ji Karl Skollaude využíval jen pro bělení prádla, nikoliv k pití.
Po třech letech od zbudování studny matka podnikatele prohlásila, že tahle voda chutná podobně jako léčivý pramen z nedalekých lázní Libverda. Proto Karl Skollaude vodu odnesl k posouzení do lékárny. A čekalo ho překvapení – byl nazván šťastným mužem, který objevil minerální pramen. Když vodu prozkoumal i jablonecký chemik, děl, že voda obsahuje minerální přísady a plyny. Na bělení prádla se tak minerálkou přestalo plýtvat a v místě nálezu pramene Karl Skollaude vybudoval lázně (zámeček), do nichž za přírodní léčivou vodou vážili lidé z blízka i daleka.
Protože se v té době lázeňství nejen v jabloneckém okrese dařilo, bylo podobných lázní v okolí několik. Postupně ale většina z nich zkrachovala. Ne tak ovšem Vratislavické, ty měly tu výhodu, že zde vznikla stáčírna minerálního pramene, která fungovala až do roku 1989, kdy byla Vratislavická kyselka zprivatizována.
K její smůle a smutku všech Severočechů šla ale z ruky do ruky. Kdysi vyhlášený pramen se chvíli stáčel, pak zas ne, a na místě, kde se kdysi lidé léčili, scházeli a pod košatými stromy na židličkách popíjeli svou sklenku minerálky, je dnes brownfield se vším všudy. Leckterý pamětník zapláče, až si prohlédne galerii, která ukazuje aktuální stav kdysi slavných lázní a stáčírny vyhlášené „limonády Vratislavické“, která se jako jedna z mála tehdy prodávala i ochucená – pomerančová nebo citrónová.
Krásu zdejšímu zámečku vzal čas, stromy a vandalové
Vniveč jsou stropy ve věžičce zámečku, mnohde chybí střecha, části zdí, zato stromkům a odpadu se tu daří. Jako kdyby se tu život zastavil před sto, a ne před několika, lety. Abychom prošli k prameni schovanému ve sklepě hlavní budovy (zámečku), museli jsme přejít úzkou lávkou, pod níž byla propast… ani nechcete vědět, jak hluboká a co obsahující. Všude cihly, kameny, rozbitá okna, místnosti bez dveří, plíseň, dílo zkázy bylo téměř dokonáno. A přitom je to z ulice stále pěkná budova; kdo by uvnitř čekal takovou spoušť?
Před pár lety se sice i tehdejší majitel, který své jméno vždy tajil, dušoval, jak zajistí opravu celé budovy a obnoví ve Vratislavicích stáčírnu, ale nic takového se nestalo. To nový majitel se svým jménem netají. Jde o Jana Vokurku, který v Jablonci nad Nisou v roce 2005 založil úspěšnou firmu Kitl, vyrábějící přírodní sirupy. A netají se ani svými smělými plány, které aktuálně začíná realizovat.
Vratislavická kyselka, skvělá lokalita i prostory
Vratislavickou kyselku si Jan Vokurka nevybral úplně náhodou. Čtyři roky hledal vhodné místo pro přesun rozvíjející se firmy, a protože nechtěl zastavovat úrodnou půdu novou halou, ale chtěl využít nějakého už postaveného a začleněného objektu, padl mu do oka právě zpustošený areál Vratislavické kyselky. „V okolí je sice spousta skláren, drogistických provozoven nebo truhláren, ale ty mají jinou rytmiku provozu. Vratislavická kyselka je potravinářský provoz, a navíc má skvělou polohu; je mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou, což je pro nás nesmírně důležité zejména kvůli lidem, kteří pro nás pracují. Každého člověka si tu vychováváme, chceme, aby u nás byla dobrá atmosféra, aby se lidem u nás líbilo; a o takové zaměstnance jsme nechtěli přijít. Kdybychom se přestěhovali někam za Jablonec, možná by tam za námi nešli,“ vysvětluje důvody, které vedly k rozhodnutí koupit Vratislavickou kyselku a při té příležitosti jí znovu vrátit věhlas a slávu. A že to nový majitel myslí vážně, dokládá blízkými plány.
Během léta rozjíždí rekonstrukci a vybírá stavební firmu. Rekonstrukce přilehlého skladu by měla probíhat rok a půl, následně budou prostory vybavovat technologiemi, které převezou z Jablonce, ze současné provozovny firmy Kitl. „Takový bonus navíc je rekonstrukce a obnovení Vratislavické kyselky,“ dodává s nadšením nový majitel. Ale nebude to hned, máme mu dát alespoň tři roky, do deseti let bychom pak mezi Jabloncem a Libercem měli opět vídat závod, v němž se daří jak sirupům, tak kdysi vyhlášené Vratislavické minerálce.
Držme mu pěsti, ať se dílo zadaří. Vždyť nemůže být lepšího spojení, než vyhlášeného sirupu a kdysi slavné (a dosud nezapomenuté) minerálky.
ČLÁNKY DO MAILU