Maratonsky běh je bez diskuze vrcholový sport. Jak mi tedy vysvětlíte, ze vítězové nebo jedni z nejlepších běžců jsou z Etiopie, kde se sotva mohou 3x denně luxusně najíst. Sotva si budou počítat energeticky příjem a těžko se budou zabývat nejnovějšími vědeckými poznatky.
Z toho logicky vyplývá , ze čím je jídlo jednodušší, tím lépe- nedá totiž námahu ho stravit. Pokud se někdo cpe tučným masem, spotřebuje dost energie už na samotný proces trávení.
Někdy bereme výsledky pokroku jaksi za nesprávný konec.
Clovek nemusi jezdit do Etiopie nebo Keni, aby se dozvedel, jak se tamni vytrvalci stravuji. I v cestine vysla poucna knizka Behani s Kenany, existuji i vedecke studie. Zakladem stravy je kukuricna kase (ugali), zelenina, caj s mlekem a spoustou cukru. Jednoducha strava, to mary trefila naprosto presne.
Nijak zdrava mi ta strava neprijde (predevsim mnozstvi cukru), i kdyz pri hodne nizkem mnozstvi tuku ve strave si asi lepe uchovavaji inzulinovou senzitivitu.
Nicmene prednosti bezcu z Itenu a podobnych mist jsou nekde jinde - genetika, fyzicky narocne detstvi, leta chuze a behani naboso, silna motivace, absolutni soustredeni na trenink a regeneraci, absence dopingovych kontrol. Tech faktoru je kopa dohromady, da to par minut naskoku na maratonu oproti zbytku sveta.
Obe mam prectene, Jurka za jeho historicke vykony velmi uznavam, s Rollem jsem na rozpacich, on za sebou nejake extra velke uspechy nema a tlaci sve vyrobky, na me trochu moc komerce. Je super, ze si nasli svoji cestu, knihou k doporuceni je ode me Phill Maffetone - The Big Book of Endurance Training and Racing. Popisuje jake stravovani doporucoval svym sverencum, mezi ktere patrili napriklad vynikajici ultrabezec osmdesatych let Stu Mittlemen (mj. svetovy rekord na 1 000 mil behu), legendarni triatlonista Mark Allen (sestinasobny vitez Havajskeho Ironmana z prelomu osmdesatych a devadesatych let, jeho nejlepsi cas 8:07:45 byl dodnes prekonan pouze dvakrat) ci jiny skvely triatlonista Mike Pigg.