Všechny velké objemy sladkých nápojů jsou škodlivé

Nesprávná hydratace, zavodnění organismu páchá větší škody, než si uvědomujeme. Pro příklad nemusíme chodit až do rozvojových zemí, kde jednou z nejčastějších příčin úmrtí jsou v podstatě průjmy. „Průjmy vedou k odvodnění a to způsobí selhání ledvin…“ říká profesor Vladimír Teplan. Obdobné je to u starých lidí: „Ztrácejí pocit žízně, dehydratují se, odvodní se tak, že mohou zemřít.“

Důsledky nemusejí být tak tragické, ale třeba i běžné chyby v pitném režimu při redukčních dietách mohou vést k onemocnění ledvin.

Pane profesore, věnujete se onemocněním ledvin. Snad každý matně tuší, že správná funkce ledvin nějak souvisí s pitným režimem. Ale jak přesně? 

U zdravého člověka existuje rovnováha mezi příjmem a výdejem tekutin, aby byla zachována minerálová a iontová bilance. Čím víc pijete, tím víc tekutin byste měl ztrácet a obráceně. Rovnováha má být kolem dvou, dvou a půl litru, za podmínek, že člověk neztrácí tekutiny pocením, průjmem a podobně.

TIP: Proč není 2,5 litru tekutin denně nesmysl

Pak je nutné spotřebu tekutin navýšit?

Navýšit tekutiny a doplnit ionty, to je důležité. V letních měsících, kdy jsou dlouhá vedra, dochází k pocení, k velkým ztrátám soli. Sůl, především sodík, je v potu i v moči, a je potřeba ho doplnit. K tomu je ideální minerální voda, hydratace minerálkou odpovídá totiž složení toho, co jsme ztratili. Když budeme doplňovat čistou vodou, musíme čerpat sůl z potravy. Když pijeme minerálku, je to ideální pro to, abychom udrželi vyrovnanou rovnováhu minerálů a vody.

Co je důležitější: kolik pijeme, nebo co pijeme? Je pro ledviny lepší voda či minerálka než sladká limonáda, nebo je jim to jedno?

Nelze to oddělit. Objem je důležitý, protože ztrácíme vodu. Ale složení také, protože ztrácíme minerály, sůl, kterou musíme doplňovat. Měli bychom mít jak kvalitu, tak kvantitu, obě složky jsou významné. Jestli je to sladké nebo ne, není z tohoto aspektu tak významné.

Když si tedy dáme sladkou limonádu, není to z tohoto pohledu ke škodě, ale nepřinese nám to žádný prospěch?

Je to dodání další energie navíc, protože je to cukr. Chtěl bych upozornit, že to může vést k obezitě. To je jedna věc. Je tu ale i další riziko u ovocných šťáv. Glukóza i běžně užívaný rafinovaný cukr byly nahrazeny fruktózou, ovocným cukrem. Jenže se ukazuje, že fruktóza je riziková z jiného aspektu, může se metabolizovat až na kyselinu močovou a vést k rozvoji obezity a dny. Práce z Kanady ukazují, že děti, které měly tyto ovocné koncentráty k pití ve škole, mají vyšší kyselinu močovou a projevy dny již v dětském věku. Dítě si může dát skleničku, ale všechny velké objemy sladkých nápojů jsou škodlivé.

Od jakého věku mívají lidé problémy s ledvinami?

U dětí jsou nejčastější vrozené poruchy, anomálie močových cest a ledvin, refluxy a podobně. Mohou ale onemocnět chorobami ledvin a močových cest jako dospělí, časté jsou infekce moči, nemívají však často cukrovku a vysoký krevní tlak. Glomerulonefritidy se mohou objevit i v dětském věku, ale většinou je to později. V současné době hlavní nefrologickou klientelu tvoří lidé nad padesát let a senioři, z hlediska onemocnění jde zejména o cukrovku a vysoký krevní tlak. To je novum současné nefrologie – senioři s onemocněním ledvin, kteří by se dříve svého ledvinného onemocnění, či dokonce selhání vůbec nedožili.

Prý má u nás potíže s ledvinami každý desátý člověk. To tak špatně pijeme?

To číslo je trochu zavádějící. Dalo by se říct, že deset procent má během života nějaké potíže s močovými cestami včetně ledvin. Infekce, pálení, řezaní, které zase pominou. Případů vyloženého selhání, kdy ledviny přestanou fungovat, ať už jsou ti lidé pak dialyzováni nebo transplantováni, je mnohem méně, řádově zhruba na deset miliónů asi deset tisíc lidí. Otázka zní, jak můžeme snížit i tento počet. Jsou snahy dělat dokonalou dialýzu, dokonalou transplantaci…, ale lepší by bylo, aby to vůbec nebylo potřeba. A o to se snažím i já. Usilujeme léčebnými prostředky a časným záchytem onemocnění o to, aby se pacienti vůbec do selhání nedostali. Léčíme vysoký krevní tlak, cukrovku, srdeční onemocnění, metabolické poruchy, dbáme o zavodnění a dietu. Děláme diety pro choroby ledvin, dlouhodobě pacienty sledujeme a snažíme se snížit riziko rozvoje onemocnění, chorobu zpomalit. Většinou se to u seniorů daří dobře.

Jak se k vám vůbec člověk dostane? Jaké jsou projevy? Nemocné ledviny prý nebolí. Co tedy bolí člověka, který má nemocné ledviny?

Když máte infekční zánět ledvin a močových cest, bolesti mít budete. Bolí v bedrech, někdy bolest vyzařuje do třísel, máte pálení a řezaní při močení, časté nucení. Mohou vás bolest cysty v ledvinách, hlavně když jsou infikované či prasknou. Bolí, často hodně, močové kameny a mohou být provázeny ledvinnou kolikou. Je ale pravdou, že chronická onemocnění ledvin spojená s vysokým krevním tlakem, cukrovkou, glomerulonefritidou apod. skutečně nebolí. Probíhají roky skrytě a je pak překvapením, když ledviny přestanou fungovat. Dotyčného může bolet hlava, může mít problémy se zrakem, neuropatii.

Jaké jsou varovné signály, že ledvina nefunguje?

Když je onemocnění pokročilé, objevuje se únava, slabost, nevýkonnost, bolesti hlavy. A průvodní jevy, dané nedostatečnou funkcí ledvin – vysoký krevní tlak, zadržované dusíkaté látky, rozvíjí se pachuť v ústech, je přítomna porucha vnitřního prostředí v organismu, acidóza. Lidé mohou mít poruchy iontů, především draslíku, fosforu a vápníku, mohou mít ledvinnou chorobu kostí a bledost sliznic při nedostatku červených krvinek.

Pak se to dá ještě „zachránit“?

Pokud onemocnění není pokročilé, můžeme postupy konzervativní nefrologie onemocnění zlepšit a zpomalit. Dietou, příjmem tekutin, úpravou vnitřního prostředí, snížením tlaku, režimovými opatřeními… Někdy je ale pocit, že někteří lékaři z dialyzačních center již příliš brzo rezignují na konzervativní léčbu a raději již připravuji pacienty přímo k dialýze, což je nepochybně ekonomicky zajímavější. Transplantace ledviny je elegantnější, lepší, to je bez diskuzí, ale má být v pravou chvíli.

Říká se „propil ledviny“. Jak je to s ledvinami a alkoholem?

Alkohol poškozuje zejména játra, jaterní buňky při větších dávkách ztukovatí, hrozí až cirhóza. Nicméně alkohol ovlivňuje jeden hormon, který řídí diurézu, vylučování moči. Po alkoholu se chodí více a ráno máte žízeň, to každý zná. Alkohol může také podráždit močové cesty. Ale že by přímo poškozoval ledviny, to ne, to by musely být ohromné dávky.

Jaké jsou nejrozšířenější mýty o ledvinách?

Ne přímo o ledvinách, ale ono to souvisí – tvrdí se například, že bychom se měli vrátit do doby kamenné a mít jenom bílkovinnou dietu. Ano, ale za podmínky, že ji budeme jíst tak, jako lidé doby kamenné, tak jednou měsíčně. To se nějak zapomnělo říct. Jak často naši předci ulovili mamuta? Mezitím žvýkali kořínky a kůže.

U diet je také velmi důležitá i jiná věc a málo se ví – při všech změnách tělesné váhy se musí respektovat voda, tj. příjem tekutin a solí. Lidé si dají k Vánocům voucher na zhubnutí a jdou na to, ale aby dieta fungovala, musíte i hodně pít. Jakmile začnete odbourávat tuk, začnete ztrácet vodu, budete mít málo soli, čili musíte pít minerálky. Setkal jsem se s případem, kdy žena držela dietu, bylo léto, horko a najednou měla iontový rozvrat. Ne dost se ví, že při redukčních dietách se musí hodně pít a to i s minerály, sodíkem i draslíkem.

Nedávno jste se stal předsedou správní rady AquaLife Institutu, sdružení odborníků, kteří se odborně zajímají o pitný režim. Můžete blíže osvětlit, oč se jedná?

Je to snaha o vytvoření platformy pro odbornou a vědeckou analýzu, reflexi na poznatky v oblasti metabolismu minerálů a vody, tak, aby mohly být reprodukovatelné pro širokou veřejnost. Mělo by to vyústit ve správné zásady vodního a elektrolytového metabolismu pro širokou populaci, od dětí po seniory. Tak, aby životní styl z hlediska dietního, režimového byl správně postaven a přispíval k celkovému zdraví.

Je zřejmé, že v době, kdy nebyl rafinovaný cukr, téměř nebyla cukrovka. Když byly hladomory, lidé netrpěli obezitou. Je zřejmé, že když se lidé budou stravovat nezdravým způsobem a pít nevhodné nápoje, slazené limonády, ve velkém množství od dětského věku, že to může vést k rozvoji chorob. S těmito potravinami a nápoji nejsou tak dlouholeté zkušenosti jako s přírodními vodami a surovinami. AquaLife institut bude zastřešovat několik projektů v tomto směru, chce dát tomu odbornou vědeckou platformu. Výsledky mají sloužit využití pro veřejnost a mít přímý dopad na zdraví populace z hlediska vodního a minerálového. Doporučení podložené odbornými studiemi a diskuzemi.

Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc.

předseda správní rady AquaLife Institute

Celoživotně se zabývá problematikou metabolismu a výživy a iontových poruch především u chorob ledvin. Autor četných publikací a monografií v oblasti metabolismu a nefrologie. Deset let vedl kliniku nefrologie IKEM, následných osm let byl zástupcem. Působí dlouhodobě na subkatedře nefrologie IPVZ.