Rudolf Starý si v Libodřicích, několik kilometrů za Kolínem, už pěkných pár let plní svůj dětský sen. Hned po revoluci choval krávy a pěstoval pšenici, pronajal si statek, po němž vždy toužil, a začal ho renovovat. Na okolních úrodných polích pak v roce 1992 začal pěstovat obilí, řepu i brambory. Dnes se portfolio jeho firmy Strudo proměnilo a znovu rozrostlo. Na svých rozlehlých polích aktuálně opečovává brambory, cibuli, červenou řepu, cukety, melouny, lilky, patizony, ale hlavně dýně. Jsou to přesně ty dýně, které následně nakupujeme v supermarketech, kam je ve velkém dodává.
Melounů se roky nevzdal, i když mu nešly
„Dýním se věnuji minimálně dvanáct let, k pěstování jsem si je vybral, protože je tehdy nikdo nepěstoval. Všichni seli kukuřici, pšenici, řepku, ale já jsem chtěl plodiny, o které se mohu starat. Nechtěl jsem jen zasít a běžet z pole pryč,“ vysvětluje Rudolf Starý. Začínal s třiceti dvěma hektary půdy, dnes obhospodařuje hektarů čtyři sta, přičemž čtyřicet hektarů věnoval výhradně dýním.
V začátcích zkoušel pěstovat dýně halloweenské a okrasné, k nimž přidal ještě další tykvovité, melouny. Jenže se jim nedařilo. Protože se u nás ve dvacátých letech devatenáctého století melouny pěstovaly poměrně běžně, nechtěl to pan Starý vzdát a zkoušel to s nimi každý rok znovu a znovu. Dařit se mu začaly až teprve nedávno, což připisuje několikaletým pokusům/omylům a přívětivějšímu, teplejšímu počasí.
Dnes mu na polích polehávají halloweenské dýně, okrasné dýně, sweet dumpling – jedlé okrasné dýně, Hokaido, máslová a špagetová dýně a patizony. Přestože by se mohlo zdát, že dýně si tak nějak roste sama a nepotřebuje bůhví jakou péči, není to tak docela pravda. Pěstování dýní je taková sázka do loterie, nejenže musíte mít hodně místa a půdu plnou živin, ale musíte se umět poprat i s faktory, které nemáte šanci výrazně ovlivnit. „Zaseji, bude sucho? Pak mi dýně nevyrostou. Zaseji a bude hodně pršet? Semínka se utopí. Letos navíc bylo hodně škůdců, zejména mšic a přenašečů viróz,“ povzdechl si Rudolf Starý, který každý rok musí nakupovat semena nová, neboť se dýně často spráší mezi sebou a výsledný plod by nemusel být tím, co čeká.
Kolik toho sklidím? Neřeknu
Protože letos na konci dubna zasévali spolu s deseti zaměstnanci za velkého sucha, museli semínka do půdy zapravit hodně hluboko, aby si našla vláhu. Naštěstí v červnu pršelo a dýním se tak letos v Polabí nakonec dařilo víc než loni, kdy prvně pořádně zapršelo až v polovině srpna. „Nejdůležitější je, aby nepršelo při sklizni a nebylo vlhko, aby dýně byly čisté a suché a mohli jsme je rovnou expedovat. Pokud bychom je museli ještě skládat, umývat, sušit a znovu nakládat, lidské práce by přibylo a náklady narostly,“ vysvětluje majitel firmy Strudo. Kolik tun letos Rudolf Starý sklidí, prozradit moc nechce. „Je to něco mezi deseti a sto tunami,“ říká s šibalským úsměvem, jenž pak zvážní: „Velký výnos neznamená vždy výhodné podmínky. Co je lepší, když prodáte osm set tun za čtyři koruny nebo čtyři sta tun za osm korun? Třeba před třinácti lety jsem za halloweenskou dýni dostával tolik, kolik dnes stojí v obchodě. Jenže mezi mnou a obchodem je ještě další článek, takže je zřejmé, že cena jde stále dolů.“
Ale nestěžuje si, práce ho baví. Na sezónu navíc dává práci dalším čtyřiceti lidem, kteří mu s ručním sklízením dýní pomáhají. Však jimi zásobuje prakticky všechny řetězce v naší zemi, tak to je nějaká rachota, dýně jsme si totiž v posledních letech nanovo zamilovali. I když jiné druhy a v jiných váhových kategoriích než v minulosti. Zatímco dříve pan Starý běžně prodával dýně o hmotnosti kolem deseti kilogramů, které zákazníci obvykle dále zpracovávali do kompotů, dnes je situaci jiná. „Lidé chtějí dýně o hmotnosti dva a půl až pět kilogramů,“ říká. Možná se s nimi nechtějí nosit, možná nechtějí věnovat celý den jejich zpracování. Ať tak či onak, jasné je jedno, dýně nás baví čím dál více. A to zejména dýně Hokaido, jejíž prodeje dle slov Rudolfa Starého prudce stoupají.
Umí dýně i živý betlém
Přes velké pracovní vytížení a neustálý nárůst poptávky Rudolf Starý nezapomíná na svou lásku k řemeslu, takže neustále pracuje na zvelebování budov svého statku a rozšiřuje ho o další budovy. V jedné z budov vybudoval i historické muzeum, v němž najdete na čtyři sta padesát zemědělských strojů.
V prosinci se pak k Rudolfu Starému můžete přijet podívat na akci Živý betlém, kde je připraven bohatý doprovodný program a spousta jídla připraveného z jeho celoroční produkce. Tuto akci každoročně navštíví kolem tisícovky lidí.
Rudolf Starý
Soukromý zemědělec, který v úrodném Polabí pěstuje brambory, cibuli, červenou řepu, cukety, melouny, lilky, patizony a dýně. Celkem obhospodařuje čtyři sta hektarů půdy.
ČLÁNKY DO MAILU