Názor k článku Vstávej, paciente, je šest ráno! Platí to ještě? od Pavel - Ale ono to zase nebude tak tragické. Ve...

Ale ono to zase nebude tak tragické. Ve vážných případech se pacient sice probudí, ale nevyskakuje a neblbne. A v nemocnicích je spousta lidí, co mají jenom nějaké lehčí onemocnění a mohou vstát a jsou mobilní. Ležel jsem šest neděl na oční klinice a přestože jsem byl poloslepý, už jsem ráno nemohl dospat, protože se v přetopeneném a zasmrádlém pokoji plném chrápajících kolegů nedalo bejt. Bylo nás na cimře šest, ale někdy i osm. Nejdřív to vadí, ale za chvíli je člověk i docela rád. Nejhorší je zůstat sám se svejma problémama, se svým strachem. Pokaždé někdo povídá a když někoho přivezli ze sálu, kolegové mu dali třeba i napít, načechrali polštáře a nebo přivolali sestru, když byl nějaký problém. Časem si zvyknete i na bažanta, ačkoli já jinak i na veřejném WC chodím i na malou zásadně do kabinky. Je to něco za něco. Člověk nutně ztrácí kus intimity, ale získává trochu jiný rozměr pohledu na lidství a víc si třeba pak cení třeba i přátelství. Není jednoduché požádat krásnou mladou sestřičku o bažanta, ale zároveň je problém se nepomočit. To se pak poznají charaktery. A kamarádi. Nic není černobílé... špitál nebyl nikdy radostnej, ale hodně jsem tam získal. A nemám na mysli teď zdraví...