> Většina těstovin domácí provenience je proto vyrobena z pšenice obecné, známé jako je triticum aestivum, což vede právě k tomu, že je prakticky nemožné uvařit je al dente neboli na skus. Takové špagety mají mít v okamžiku dokončení na lomu vidět uprostřed ještě bílou tečku.
Je to naopak snadne. Varim 7 minut ve vode se soli a olejem. Kdyz spageta pri roztrzeni lupne, je al dente.
To je strasny, ze takova vec jeste preziva. Kdysi, kdyz ty testoviny samy o sobe byly takova nahrazka, tak to melo jistou logiku: ono se proste tak nejak po okrajich vic rozblemcalo a bylo z toho vic slemu. Ale to nesmeruje k al dente, ale uplne opacnym smerem. Na ty testoviny se pak ma navazat nejaka omacka, olej, proste chute a ne jako kdysi, ze se uvarila kolinka pro pul skoly, cakla se na to hneda s kouskama masa a vyrizeno. Pak to proste vsechno chutna jako ze skolni jidely nebo z mimibazaru.
Ona je pravda, že české těstoviny bývaly a mnohdy ještě jsou celkově takové hutnější a tlustší, takže vlastně snad ani jinak než s olejem vařit nejdou. Když srovnám české vrtule a italské fussili, tak na české vrtuli je ještě dnes těsta dvakrát tolik. A klasická kolínka, jak je pamatuju, těm jsme říkávali "sekané potrubí" a Ital by se z nich patrně zbohnil. :-)
Kdysi jsem mel kliku na jednu skolni jidelnu, kde meli opravdu vyhlasena kolenka. Meli je v podobe monobloku vyplnujiciho velky hluboky, plech. Z toho vzdy ukrojili flak, ktery polili hnusnou omackou dle denni nabidky. Na rezu te casti monobloku, ktery mel clovek na taliri, pak byly videt naznaky nehomogenni strukturu, ktera svedcila o tom, ze se kdysi jednalo o kolinka.