Vlákno názorů k článku Vydědím tě, protože… od Petr - Vydědění je právem, které by nemělo být omezeno....

Vydědění je právem, které by nemělo být omezeno. Možná jsem sám, ale nechápu, jak si někdo (potomek) může automaticky osobovat právo získat cizí majtek, majetek člověka, který tolik vynaložil sil na jeho získání (pokud to nebyla tedy restituce, ale to je jedno).

Nechápu, že pokud mohu za svého života rozhodnout, jak se svým majtekem naložím (např. ho věnuju nadaci, ještě než umřu), nemohu tak učinit po smrti.

Naplnit vůli zesnulého – to by mělo být respektováno, přeci je to jen jeho poslední přání.

A jsou-li poměry v rodině normální, lze očekávat, že rodič rozdělí majetek potomkům, protože se mají rádi.

A pokud se rádi nemají, je to smutné, ale i to je jeho právo. Rodičův majetek je získán jeho úsilím, a tedy náleží jemu, a stejně tak vůle o něm rozhodnout.

Chápu dotčené dědice, zvláště pokud jim nepřipadne majetek pro nesoudnost rodiče, ale hloupý rodič má právo promarnit či nespravedlivě rozdělit majetek, protože zděděný majetek by neměl být jakýmsi automatickým nárokem, ale spíše bonusem, který mě může, ale nemusí spadnout z hůry.

Musel bych se stydět, kdybych se opájel představout, jak čekám, že něco dostanu.

Možná je to nepopulární názor, ale tak nějak si to myslím.

a já si zase myslím, že pokud je člověk natolik odvážný, že do dnešního světa přivede potomky, měl by se o ně dokázat postarat. Pokud jste si vychoval zpovykané hovado, které se vám jeví vhodné k vydědění, tak je to především VAŠE selhání.

Taky jste nepochopil o čem jsem psal. Nevadí.

Obecně si myslím, že každý si se svým majetkem může dělat, co chce. Tedy i se rozhodnout, kdo jej po smrti dostane.

Ale znám další příklad:
Rodiče mají majetek, který sami nevytvořili. Dostali ho od svých rodičů, kteří jej dostali v restituci (čili jej vytvořili jejich rodiče).

V rodině bylo zvykem, že každá další generace majetek dále rozvine a rozhojněný jej předá svým potomkům (dríve nejstaršímu synovi, později vždy všem potomkům rovným dílem).

Jenže ti současní rodiče (v penzijním věku) s majetkem (který sami nevybudovali) hospodaří špatně, nerozhojnili jej, naopak jej ztenčili, projedli, zanedbali. Navíc mají dceru podobné mentality (nic netvoří, spíše se přiživuje), které dopřávají štědrou podporu (od aut a nemovitostí až po krytí běžných nákladů života). Syna, který žije spořádaným a pracovitým životem, nijak nepodporují. Dcera zjevně umí s rodiči manipulovat, svou nepracovitost a neschopnost se uživit prezentuje jako skromnost.
A otázka samozřejmě je, nakolik mají tito rodiče právo se takto nespravedlivě k potomkům a nezodpovědně k majetku, chovat. Ano, je jejich, ale porušují rodinnou tradici, elementární spravedlnost a hádala bych, že i vůli jejich vlastních rodičů (kdyby věděli, jak se budou chovat, majetek jim neodkázali).