Vyhazujete jídlo? A je vám to hloupé?

Podle statistik se vyhozené potraviny na osobu počítají až na několik desítek kilogramů ročně. Přijde vám to přehnané?

Autor: Isifa.cz

V lednici velké rodiny se občas nějaké to prošlé jídlo schová

Ať se snažím sebevíc, čas od času při probírce ledničky musím něco vyhodit, protože tomu prošla záruční doba. Nebo je to zjevně nepoživatelné. Za poslední dva týdny byla statistika následující: měkký tvaroh prošlý o dva týdny, dostal ho pes. Načaté balení lučiny, které kdosi nezavřel, takže ač ještě před datem doporučené spotřeby, bylo notně okoralé a možná by za pár dní začalo také plesnivět. Mozzarella zamýšlená do salátu, na kterou se zjevně zapomnělo – kupuju jich vždycky několik, většinou se všechny sní skoro vzápětí. Přiznávám také papriku schovanou za balením gnocchi, která už začala podléhat zjevné zkáze. Zabránit tomu, abych nemusela vyhodit něco prošlého, nedokážu, ani když se probírám spíží – naštěstí takových potravin nebývá mnoho, občas nějaké koření, případně nedopotřebovaná krupicová kaše. Mouka, rýže, těstoviny či luštěniny se u nás moc neohřejí.

Dlužno dodat, že nás je doma sedm, takže mi výsledné skóre nepřišlo zase tak hrozné už proto, že prošlé, ale nikoli viditelně zkažené jídlo dostanou zvířata, případně se, pokud jde třeba o zeleninu, zkompostuje.

Uzenina, která nevoní, musí do koše

Podobně na tom byli i mí známí, které jsem poprosila o to, aby zaznamenali, co z ledničky, spíže či talířů za poslední dva týdny vyhodili oni. Na mléčných výrobcích jsme se shodli všichni, stejně tak u všech občas musí do koše nějaká zelenina nebo ovoce.

„U nás se taky hodně vyhazují mléčné výrobky, kupuju různé sýrové krémy a pomazánky do zásoby, někdy je to hned pryč, ale občas na ně zřejmě nemá nikdo chuť a zkazí se,“ popsala Kamila Váchová. Kladeňák David Král má slabost pro uzeniny, ale nesnáší, když mu nevoní. „Takže se mi běžně stává, že koupím dvacet deka nějaké pěkné šunky, trochu sníme k snídani a já ji druhý třetí den vyhazuju, protože už mi nevoní a bojím se, že je zkažená,“ líčí muž.

U Veselkových z Kolína se vyhazuje především zelenina – nemají ji kde skladovat, takže stačí koupit o trochu více mrkve či cibule, která v kuchyňské spíži začne rychle plesnivět nebo hnít.

Moje známá Markéta je zase specialistkou na vyhazování zdravého jídla. Vždycky jednou za čas propadne mánii zdravé výživy a nakoupí spoustu zeleniny a různých celozrnných pamlsků, tmavé rýže a těstovin z řas. „I když jsou trvanlivé, po půlroce už jsou prošlé a já se je bojím jíst. Nebo se mi v nich začnou množit moli, takže nakonec musím vyhodit půlku špajzu,“ přiznává Markéta, která žije s přítelem.

Pražanka Marie musí občas probírat zásoby své matce-důchodkyni, která se zaměřuje na nákup levných potravin, často v akci těsně před datem spotřeby. „Ušetří pár korun, ale nakonec musím vyhodit i několik jogurtů s prošlým datem spotřeby,“ líčí žena.

Ještě na jedné komoditě jsme se shodli – bylo jí pečivo, často však musí pryč proto, že začne plesnivět v době, kdy by ho jinak ještě někdo zamýšlel jíst.

Naopak krom zmíněných uzenin jsem nenarazila na nikoho, kdo by vyhodil zkažené maso (s výjimkou masa, které domů už dorazilo zapáchající), zřejmě ho kupujeme jen tolik, kolik ho vzápětí hodláme sníst.

Třetinu popelnic tvoří jídlo

Když jsem se probírala zvyky Čechů a tím, kolik jídla vyhazují proto, že ho nestačí sníst – podle Hnutí Duha tvoří tento odpad dvacet až třicet procent obsahu zdejších popelnic – narazila jsem ještě na jednu zajímavost. Možná to přeháníme s hlídáním data spotřeby a trvanlivosti.

Autor: Isifa.cz

Kolik vyhozených potravin končí v koši u vás doma?

V Německu se totiž chystá velká státní kampaň, která má lidi vyzvat, aby se jím tak striktně neřídili, protože zdaleka ne všechno zboží, které už je prošlé, je nepoživatelné či zdraví škodlivé. Každý Němec totiž ročně vyhodí 82 kilo potravin a v popelnicích tam končí zhruba polovina zemědělské produkce, část z ní mnohem dříve, než se vůbec dostane k lidem. Z oněch 82 kilo potravin se podle německé ministryně zemědělství dalo ještě 53 kilo sníst, protože jsou sice úředně prošlé – datum jejich minimální trvanlivosti už pominulo, ale ve skutečnosti v pořádku. „Tento údaj není žádné datum, kdy se mají vyhodit, ale jen orientační pomoc. Zpravidla je produkt i po uplynutí data minimální trvanlivosti ještě několik dní normálně konzumovatelný,“ apelovala Ilse Aignerová. Něco jiného je samozřejmě datum spotřeby, které se uvádí u masa, drůbeže nebo krájených uzenin a označuje dobu, do kdy se skutečně potravina musí zkonzumovat, datum minimální trvanlivosti však spotřebitelům radí, do kdy si neotevřený a správně skladovaný produkt nejlépe uchová své specifické vlastnosti. Vedlejším efektem však je, jak se zdá, že vyhazujeme i jídlo, kterému nic není.

Sháníme levné jídlo, u kterého krátká trvanlivost najednou nevadí 

Právě s tím kalkuluje již nějaký čas fungující česká prodejní síť Levné potraviny, který nabízí jídlo za podstatně nižší ceny než běžné supermarkety – například proto, že už není perfektně zabalené, jde o zbytky sýrů či salámů anebo proto, že zde nabízenému jídlu chybí do konce trvanlivosti už jen dva tři dny. Státní zemědělská a potravinářská inspekce tyto obchody prověřila a nezjistila žádné pochybení, nikdo tu totiž potraviny nevydává za čerstvější, než jsou, a prošlé je tu nenabízejí.

Zájem o tyto obchody je celkem velký – chodí sem zejména senioři, samoživitelky, ale i matky na mateřské a běžní zákazníci. Celkově navíc stoupá zájem o koupi levných potravin, což je ale někdy rovněž kontraproduktivní – kvůli nízké ceně často kupujeme velká balení různých jídel, která však pak zejména malé domácnosti nestihnou spotřebovat.

Je nicméně pravděpodobné, že jak klesá množství jídla, které lidé kupují, snižuje se i množství toho, co vyhodí – podle údajů Českého statistického úřadu koupil v roce 2002 v průměru každý Čech ročně 54,5 kilo chleba a jedenáct kilo hovězího, v roce 2010 už to však bylo jen 41 kilo chleba a devět kilo hovězího.