Otázkou spánku a snění se zabývala celá řada vědců, lékařů, psychologů, psychiatrů, teologů i filozofů, a to už od starověku. Někteří spojovali sny s fyziologickými pochody v organismu, další jim přikládali metafyzický či mystický význam.
Co se dozvíte v článku
Sen jako hlas bohů
Naši předkové zpočátku nevěděli, co sny vlastně znamenají. A upřímně řečeno, víme to snad prokazatelně dnes? Už v Bibli se píše, jak Josef vyložil faraonovi jeho sen. Zprvu se lidé domnívali, že k nim skrze sny promlouvají bohové, anebo později jediný Bůh. Sny měly člověka varovat před nebezpečím, napomínat, ale také předávat různá poselství i předpovídat budoucnost. Ve snech se často zjevovali duchové zemřelých, aby lidem předali nějaká poselství. Sny mohou také pomoci umělcům a badatelům najít inspiraci či je přivést k dokončení velkého díla. A mnozí z umělců, filozofů, básníků či hudebníků právě tuto inspiraci prostřednictvím snů obdrželi „rovnou shora“.
Jednou ze zajímavých souvislostí, které poukazují na úzké propojení duše s tělem, je údajná „schopnost snu“ rozpoznat blížící se onemocnění, anebo také schopnost prostřednictvím snu léčit nemocné tělo či bolavou duši, například zpracovávat nějaké trauma. Podle těchto teorií je ale potřeba rozlišit, o jaký druh snu se jedná. Sny mohou být mystické, ale mohou také přímo souviset s tělem. Některé sny totiž mají i funkci diagnostickou. „Ve spánku máme daleko jemnější způsoby vnímání než za bílého dne, a to může rozhodně posloužit i k předvídání různých nemocí, a dokonce i poměrně přesných diagnóz,“ tvrdí německý sociální psycholog a filozof Erich Fromm ve své knize Mýtus, sen a rituál.
Proces snění podle Aristotela
Starověký filozof Platón považoval sen za výraz iracionální pudové přirozenosti, píše Erich Fromm. Například v Platónově dialogu Faidón můžeme najít význam snu jako hlasu svědomí, který je třeba brát vážně a kterým je zapotřebí se řídit.
Aristoteles ale sny spojuje s projevy těla a přisuzuje jim spíše racionální význam. Podle něj sny vycházejí z příčiny, která se děje v lidském těle. Ve svých spisech O spánku a snění nebo O snech se zabývá fyziologií spánku a snovými procesy. Karel Thein ve své knize nazvané Aristoteles o lidské přirozenosti píše, že „spánek je dílem přírody a jeho účelem je odpočinek, přičemž ten odpočinek je sám prostředkem ke zlepšení toho, co je skutečným účelem života – totiž bdění. Látkově přitom spánek souvisí s nutností přijímat potravu a růst.“
Podle Aristotela „spánkem není každá neschopnost vnímavé složky, nýbrž je jím stav, který vzniká působením výparu souvisejícího s potravou…“ Aristoteles vysvětluje proces snění jako důsledek nakumulované horkosti pocházející z potravy, která stoupá až do hlavy a stahuje se do středu těla. Tento proces vyvolává únavu a spánek. Smyslové orgány i zbylé části těla pak ve spánku ustávají ve své činnosti a dokončuje se proces trávení. Ve spánku také dochází k oddělení čistější krve od husté a kalné krve, která se soustřeďuje do spodní části těla. Čistá krev stoupá do hlavy. Tady je vidět, jak Aristoteles propojuje proces spánku a snění s fyziologickými pochody, funkcí krevního oběhu a podobně. Podle něj je snění určitý druh vnímání bez spolupráce se smyslovými orgány.
Aristoteles odděluje vnímání pomocí smyslových orgánů za bílého dne a proces snění v souvislosti s tvorbou představ ve spánku, které mohou být i vědomé a člověk si je dokáže zapamatovat. Snové představy jednoznačně váže na proces tělesnosti a propojuje sny s trávením a produkcí tepla v organismu. Někteří lidé v závislosti na těchto procesech mají sny, jiní mají zvláštní sny, anebo třeba i žádné, tvrdí Aristoteles.
Teorie o tom, proč při žízni ve snu pijeme chladnou vodu
Aristoteles a někteří další antičtí učenci, jako například Lucretius nebo Artemidóros, se shodují na tom, že sny mají tělesnou povahu. To znamená, že se do nich promítají stavy fyzického těla.
Do snů se promítají vnější podněty a stavy fyzického těla. Namísto zvonění budíku ve snu uslyšíme třeba kostelní zvony…
Pokud například ucho člověka ve snu zaznamená nějaký hlasitý zvuk, člověk se třeba hned neprobudí, ale začne se mu zdát o úderu hromu při bouřce. Když se tělo nemocného člověka potí v horečce, sen vyvolá třeba obraz parného léta nebo pouštních oblastí, obdobně je to i s žízní. Pokud máme ve spánku žízeň, naše tělo tuto potřebu může kompenzovat tak, že se nám ve snu zdá o tom, jak pijeme chladnou vodu ze studánky a podobně.
Erich Fromm uvádí příklad s osoleným jídlem a žízní nebo kostelními zvony v neděli a zvoněním budíku. Fyzické propojení s tělem vysvětluje jako to, že když nám zazvoní budík, ve snu uslyšíme třeba kostelní zvony, myslíme si, že je neděle a nemusíme vstávat. Stejně tak je to s příkladem, kdy jsme večer jedli hodně osoleného jídla a v noci máme žízeň. Abychom se neprobudili, svou žízeň utišíme tak, že se napijeme ve snu. „Sen chrání spánek,“ tvrdí Fromm. Určitě každý z nás někdy ve snu navštívil toaletu a vykonal malou potřebu, a po probuzení zjistil, že je potřeba rychle utíkat na záchod.
Může sen předpovědět nemoc?
Zatímco ve středověku se upřednostňoval mystický pohled na sny, které lidem seslal Bůh, novověk uvádí ryze racionální tvrzení a zdůrazňuje materiální podstatu snů – tedy racionalitu a úzké propojení s tělem.
Spousta novověkých filozofů uvádí, že sny vyvolávají tělesné podněty, například Voltaire, Hobbes, anebo Immanuel Kant. Například Thomas Hobbes ve svém Leviathanu píše: „Protože sny mají svou příčinu v neklidu některých vnitřností, musí různé zneklidnění budit také různé sny. Proto se stává, je-li spícímu zima, že mívá zpravidla strašlivé sny a budí se v něm myšlenky a obrazy něčeho hrozného, protože pohyb od mozku k vnitřnostem a od vnitřností k mozku je vespolný…“
S tím také úzce souvisí sny, které nás upozorňují na pochody našeho těla a předvídají nemoc, která se teprve chystá propuknout. Člověk, kterého něco bolí, rozhodně tuto bolest zaznamená i ve snu. Jakékoliv oslabení fyzické síly, stres nebo psychickou nepohodu rovněž můžeme pozorovat v našich snech.
Existují prý určité typy snů, které spolehlivě předpovídají nemoc, bývá to často sen o kalné vodě nebo třeba o vypadnutém zubu. Tato symbolika je obecně dobře známá a překvapivě spolehlivě upozorňuje na problémy mnoha nezávisle na sobě snících napříč prostorem a časem.
Je to tedy něco kolektivního, co nás přesahuje. Kolektivní povahou snu se zbýval především švýcarský psychoanalytik C. G. Jung. Jeho snové symboly a archetypy tvoří základ moderního výkladu snů.
Freud: sen ukazuje naše potlačená přání
Jungovým známým předchůdcem byl Sigmund Freud. Právě tento lékař se začal sny zabývat v souvislosti s léčbou svých neurotických pacientů. Freud předpokládal, že „všichni máme v sobě nějaká iracionální přání, která vědomě potlačujeme, a při spánku naše vědomá kontrola nefunguje, proto se naše přání ohlašují a oživují v našich snech, kdy dochází ke splnění těchto přání,“ vysvětluje ve své knize Sen, mýtus a rituál Erich Fromm. Proto pak dochází k vnitřním morálním a etickým konfliktům, protože naše pohnutky nemusí být zrovna v souladu s morálkou či se zákonem. Podle Sigmunda Freuda se ve snech objevuje všechno, co vytlačujeme z vědomí, tedy nenávist, žárlivost, závist, perverze, incest nebo naše sexuální přání…
Galerie: Nejpodivnější sexuální praktiky
Zakladatel psychoanalýzy svůj pohled na sny shrnul v díle Výklad snů. Ve svých teoriích uvádí, že dítě je v podstatě iracionální, asociální a amorální bytost, která pociťuje silné sadistické a masochistické tužby, je to žárlivý exhibicionista, voyér, narcis a egoista, který není schopen nikoho milovat a který touží po incestu. Za tyto názory byl Freud nejvíce kritizován a ani Erich Fromm se při těchto zmínkách rozhodně nebrání ironii a tvrdí, že Freud se ohání sexualitou, přitom byl sám pěkný suchar.
Dítě dle Freuda zůstává manifestací zla, dokud není podrobeno výchovným vlivům a požadavkům společnosti. Převedeno na sny jde o to, že ve snech nám vládne Freudovo pudové Id a pomyslné, bytostně zlé dítě, které je však za plného vědomí korigováno nadvědomým Superegem a jeho morálními kvalitami. Freud uvádí, že symbolický jazyk snů je tajný kód a sny je třeba dešifrovat. Většina snů má ale dle Freuda sexuální povahu, za což ho kritizoval také C. G. Jung.
Sexuální symboly ve snech
Pokud se vám tedy ve snech až příliš často objevují stromy, tužky, hole, deštníky, kladiva, nože nebo letadla, je to obraz mužského pohlavního údu, a co to znamená, si můžete snadno domyslet sami. Ženské přirození se pro změnu znázorňuje jako jeskyně, zahrádka, květina, šperkovnice nebo láhev.
Vypadávání vlasů či zubů podle Sigmunda Freuda symbolizuje kastrační komplex, matku a otce představují král a královna a děti třeba mláďata zvířat. V podstatě jakýkoliv symbol ve snu dle tohoto výkladu znamená nějakou sexuální frustraci nebo další skryté souvislosti. Na druhou stranu explicitní sexuální scény ve snech se nemusí týkat přímo sexu.
C. G. Jung však zastával trochu jiný názor a na výklad snů měl poněkud širší pohled. Sny považoval za výraz moudrosti nevědomí a tvrdil, že „hlas, který hovoří ve snech, není náš vlastní, ale je to něco, co nás přesahuje…“ a na rozdíl od Freuda spíše vsadil na mystickou povahu snu a označil sny jako „předpoklad transcendujícího zdroje zjevení…“ Ponechme tedy snům jejich tajemství, neboť i neprobádaná tajemství přece patří k životu.
ČLÁNKY DO MAILU