Podle všeho i proto, že alkoholické nápoje jsou po cigaretách zřejmě další na řadě ve stále se prohlubujících omezeních, regulacích či přímých zákazů, kterými se snaží rozliční spasitelé lidstva administrativně zajistit světu bezbřehé zdraví a světlé zítřky.
Konzumace alkoholických nápojů je tak považována například za příčinu depresí, ztráty inteligence či domácího nebo veřejného násilí. Minimálně v posledním jmenovaném příkladu to platí, ne však zcela tak, jak se o problému obvykle mluví. Pokud se ale týká prvních dvou důsledků konzumace alkoholu, pak tam je alkohol na lavici obviněných posazený zřejmě neprávem.
Co bylo dřív aneb Mýtus o depresi
Tým australských vědců z University of Western Australia pod vedením profesora Osvaldo Almeidy totiž nedávno došel k závěru, že pití alkoholu, navzdory zavedeným tezím, není příčinou depresí konzumentů alkoholických nápojů.
Australský tým přitom zkoumal vliv konzumace alkoholu na výskyt depresí v různých genetických variantách na vzorku více než 12 000 osob, a došel k názoru, že žádná z genetických variant spojitost s depresemi nevykazuje. Dosud se přitom mělo za to, že účinek alkoholu na lidskou psychiku je dán právě jedinečnou genetickou informací každého jedince, což už samo o sobě byl posun proti předchozímu vnímání alkoholu jakožto pití, které má negativní účinek na psychiku svého konzumenta vždy.
Australští vědci nyní tvrdí, že neplatí ani to a alkohol tedy není příčinou depresí nikdy, a naopak prokazují, že umírněné pití riziko depresí snižuje. Což je ovšem poznání, k němuž už v minulosti došli také naši výzkumníci v případě piva. Obrázek nešťastného a zlomeného člověka ve větší míře konzumujícího alkohol se tak dostává do pozice filosofické hádanky, zdali existovala dříve slepice nebo vejce. A vypadá to, že v tomto případě je prvotní právě deprese, která vede v některých případech ke zvýšené konzumaci alkoholu, a ne naopak.
Mýtus „vypitého“ pivaře
Alkohol podle všeho nestojí ani za dalším mýtem, totiž že se (v tomto případě právě po pivu) hloupne. To pro změnu vyvrací studie amerických vědců, kteří své vývody opřeli o výsledky laboratorních pokusů na myších, na nichž zkoušeli účinky xanthohumolu, látky obsažené v chmelu.
Jejich studie pak potvrdila v zásadě již známou skutečnost – totiž že zejména v případě mladých myší zlepšovaly vyšší dávky této látky jejich paměť – co je ovšem pravý opak teze o hloupnutí. Na druhou stranu nelze očekávat, že i nepřiměřeně vysoká konzumace piva udělá z méně bystrých lidských jedinců schopné manažery – kdyby totiž mělo být dosaženo stejných účinků jako u pokusných laboratorních zvířat, musel by takový jedinec vypít zhruba 3500 sklenic piva – což není možné ani teoreticky, a navíc by zřejmě mezistadium po vypití „většího než malého“ množství piva dávalo za pravdu spíše tezím o tom hloupnutí.
Poučení z výsledků amerických výzkumů ale existuje – totiž, že umírněné pití piva nemá vliv na pokles inteligence. Něco jiného je přitom nižší reakční schopnost pijáků – to ale nemá s inteligencí nic společného a jde obvykle jen o jev dočasný.
Mýtus o otci pijanovi a nepijící mamince
Tak či tak, umírněné pití piva je pro člověka veskrze pozitivní a poukazují na to také kampaně výrobců alkoholických nápojů. Ti se dokonce, jako v případě iniciativy „Pijte s rozumem“ (více Dětičky, nechlastejte) spojují s psychology a terapeuty s cílem omezit pití alkoholu v populaci mladistvých konzumentů a zároveň připravit děti na projevy alkoholismu v rodině.
Bohužel i obecně žádoucí a potřebná osvěta a iniciativa sama trpí konzervativním a v současné době již ne zcela platným přístupem. Především v tom, že „rodinným alkoholikem“ je v podání této iniciativy téměř bezvýhradně muž, který se domů vrací opilý ze své oblíbené restaurace. To platilo možná ještě tak před dvaceti lety. Dnes je ale třeba, když už máme tu ve všech oblastech se prosazující emancipaci, zahrnout do okruhu rodinných alkoholiků i ženy (obvykle ženy osamělé), a také na tuto skutečnost děti upozorňovat. Především proto, že projevy alkoholiků-mužů a alkoholiček-žen jsou téměř ve všech aspektech jiné. Muži totiž obvykle pijí ve společnosti a mimo domov, a také jiné spektrum alkoholických nápojů (zejména pivo), zatímco ženy pijí spíše doma, tajně a především tvrdý alkohol na bázi vodek. Což je samozřejmě jen všeobecný popis, jednotliví jedinci se mohou, a také se tak děje, vymykat.
A to je vlastně i (nepřekvapivý) závěr: Totiž, že na první pohled se mnohé projevy a problémy jeví úplně jinak, než jaká je skutečnost. Platí to i pro důsledky konzumace alkoholu i pro osvětové aktivity, které by měly prezentovat hlubší pohled na veškeré souvislosti, na rozdíl od jednoduchého, možná srozumitelnějšího, ale zavádějícího „surfování“ po povrchu problémů.
ČLÁNKY DO MAILU