Jedním ze současných trendů (nejen) v tuzemském potravinářství a gastronomii je návrat k tradicím, „ke kořenům“ nebo také „retro produktům“. Všechny uvedené pojmy přitom naplňuje rodinná a ryze lokální Biofarma Dráb Dolní Bezděkov na Kladensku, a tedy v dosahu hlavního města Prahy. To je důležité pro odbyt i zájemce o vyráběné produkty, protože retro výrobky z této farmy nenajdou spotřebitelé ani ve velkých, ani v malých obchodech, ba ani na farmářských trzích, ale pouze v Dolním Bezděkově, a to každou druhou sobotu v měsíci.
V kvalitě Rakouska-Uherska
Ještě důležitější než dosažitelnost je ale kvalita překvapivě velkého spektra masných výrobků. V nabídce je na čtyřicet druhů konzerv a prakticky veškeré základní druhy uzenin, včetně šunky, špekáčků, tlačenky a celé škály tvrdých i měkkých salámů.
Veškeré produkty přitom vyrábí majitel farmy, Vladimír Dráb, podle skutečně starých receptur, tedy podle často vzpomínaných ČSN norem. Ne však podle receptur ČSN novelizovaných v předlistopadovém období, ale podle původních, vycházejících ještě z receptur někdejšího Rakouska-Uherska. Má k tomu ostatně i historické zázemí, především pak v osobě již zesnulého dědečka. Historie řeznictví a uzenářství má u něj ale ještě hlubší kořeny.
„Když jsem sestavoval rodokmen, nacházel jsem v sedmi generacích našeho rodu stále samé řezníky,“ komentuje původ svých „řeznických genů“ Vladimír Dráb. Co se pak týká biofarmy samotné, tak ta je výsledkem rekonstrukce někdejšího Hamouzova statku, tedy také místní historické zemědělské usedlosti.
Maso z vlastní farmy
Místní, chcete-li lokální, je přitom veškerá konzervárenská a uzenářská produkce, vyráběná na principu „od vidlí po vidličku“. Farma chová masné plemeno skotu Angus (vepřové maso dokupuje ze spřízněných českých chovů), má také vlastní bourárnu, udírnu a veškeré potřebné zázemí ke zpracování masa, včetně historického a (také) rekonstruovaného kutru, stroje pro mělnění masa.
Jinak jde ale o zcela moderní provoz, jak se na místě mohou přesvědčit ti, kteří si na farmu dojedou některý z výrobků koupit. Požadované zboží si mohou objednat buď telefonicky, nebo prostřednictví e-mailu (dolnak@biofarmadrab.cz).
Klasika v plechovce
Především svými konzervami je Biofarma Dráb Dolní Bezděkov velmi dobře identifikovatelná červeno-modro-bílým barevným základem (tedy barvami trikolóry), tradičním písmem i tradičními názvy, jako je segedínský a maďarský guláš, španělský ptáček, špekáčky na pivu nebo lunchmeat. To jsou všechno oblíbené „zálesácké“ pokrmy, které se však stejně dobře hodí třeba i pro cestování v moderním karavanu.
Zájemce ale jistě zaujmou i názvy jako „stará kráva“ nebo „česká svině“, což je ovšem v praxi hovězí a vepřové ve vlastní šťávě, takže opět naprostá klasika. Kombinace originálního designu, tradice a víry v potřebnost místních výrobků a výrobců pak znamená, že o zákazníky, i bez nějakého specifického marketingu, není nouze.
Význam lokálních potravin
Podle Vladimíra Drába by se měly v každém regionu vyrábět základní místní potraviny, které lidé konzumují. „Význam lokálních potravin tkví především v tom, aby výrobky necestovaly po celém světě. Mrzí mě třeba, že v obchodech se prodávají jablka z Nového Zélandu – když už nejsou místní, tak by měly být alespoň někde ze střední Evropy,“ přibližuje svou filozofii podnikatel, který původně neměl se zemědělstvím moc společného.
Původní profesí je totiž elektrikář, i to se však hodí při nákupech, údržbě a seřizování uzenářské techniky, ke které už dávno nepatří jen řeznický nůž. Vladimír Dráb také ještě předtím, než se stal i farmářem, byl – a stále je – významným podnikatelem zejména v oblasti dopravních staveb. Impulzem k výrobě konzerv se přitom stala prostá zkušenost: „Když jsem si ty výrobky koupil, tak mi vůbec nechutnaly. A tak jsem skončil u konzerv a salámů,“ konstatuje biofarmář.
Stejně jako mnoha dalším malovýrobcům lokálních potravin vadí samozřejmě i Vladimíru Drábovi značná byrokracie s potravinářskou výrobou spojená. „K tomu, abychom mohli fungovat, potřebujeme stejné množství razítek jako třeba Kostelecké uzeniny,“ podotýká majitel biofarmy.
To je ostatně jednou z hlavních bariér, kvůli nimž v naší zemi není takových výrobců více. A to přesto, že zájem spotřebitelů o autentické lokální produkty roste, a podle všeho i nadále poroste.
Galerie: Průvodce hovězím masem
ČLÁNKY DO MAILU