Je-li země česká něčím mnohem více oplývající oproti mléku a strdí, pak je to celá skupina planě rostoucích bylin ze skupiny kopřiv. Nejrozšířenější, největší a nejvíce využívaná v gastronomii i kosmetice je pak kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), a kdyby byl Alois Jirásek alespoň trochu botanik, jistě by ji vložil praotci Čechovi také do úst. Do nich ji každopádně můžeme a měli bychom vkládat alespoň my, neboť příznivé účinky všudypřítomných kopřiv jsou téměř nekonečné.
Kdy sbírat kopřivu?
Ideální doba pro sběr je právě v tomto období, kdy lze sbírat mladé lístky kopřiv, výbornou to surovinu k přípravě čajů, dochucování pokrmů i tradiční doplněk velikonočních nádivek. O letošních Velikonocích už bude přitom na mnoha místech pozdě – kopřivy do té doby vyrostou (letos bude možné kopřivu také zakoupit, prodávat ji budou některé supermarkety, například Albert a Globus, i online prodejny potravin, jejich výčet a sortiment velikonočních bylinek najdete brzy na Vitalia.cz).
Sběr mladých lístků kopřiv je navíc žádoucí také proto, že starší rostliny v sobě obsahují více dusičnanů. Lístky se dají celkem bez problémů uchovávat (třeba až do těch Velikonoc), stačí je pokrájet – a nebo ani to ne – a dát zmrazit do ledničky.
Za syrova, do nápoje i do špenátu
Nedočkavci mohou konzumovat lístky kopřiv i syrové, v takovém případě se však doporučuje na drobno je rozsekat a poválet válečkem, aby nás nepálily žahavé chloupky.
Další možností je lístky rozmixovat, dochutit cukrem či citronem a připravit si tak jarní osvěžující nápoj.
Klasikou je pak kopřivový špenát, který lze opět velmi jednoduše připravit – stačí spařit čerstvé listy kopřiv vroucí vodou, zchladit je následně ve studené vodě a přidat na pánev s opraženou cibulkou, případně přilít smetanu.
Spařené a zchlazené lístky kopřiv mohou být také základem na kopřivovou polévku, který obohatíme kořenovou zeleninou, brambory nebo můžeme i zahustit jíškou.
Velikonoční nádivka má mnoho variant, klasikou je hlavička
Tradiční využití mladých kopřiv i dalších jarních bylinek ale představují především nádivky, z nichž největší klasikou je takzvaná „hlavička“ – v minulosti se totiž připravovala z masa z telecích hlaviček.
Dnešní recepty pracují spíše s anglickou slaninou (zhruba 10 dkg), a dále jsou potřeba 4 vejce, 3 kusy pečiva, 2 dl mléka a asi ¾ misky spařených kopřiv. Obměn je celá řada, další recept včetně ukázky postupu najdete v galerii:
Také příprava „hlavičky“ je jednoduchá – den staré pečivo nakrájíme, přelijeme vlažným mlékem, spařené kopřivy nakrájíme, smícháme se slaninou, osolíme, opepříme, podle potřeby přidáme další bylinky (třeba popenec) a vmícháme sníh z bílků. V předehřáté troubě pak pečeme při teplotě sto osmdesát až sto devadesát stupňů asi půl hodiny.
Velikonoční nádivka zvaná hlavička má ovšem velmi mnoho variant. Tradičnější varianta spočívá v použití většího množství masa na úkor pečiva, úplně původní varianty dokonce pečivo neobsahovaly vůbec a základ hmoty tvořila krupičná kaše. Jarní bylinky a kopřivy ale byly součástí hlavičky vždy.
Tradiční varianta nádivky Hlavička
- 500 gramů uzeného masa (krkovice, bůček, případně také spolu s částí pečeného drůbežího masa), 6 vajec, 6 kusů pečiva, 30 gramů másla, mléko, dvě lžíce mladých kopřiv nebo jarních bylinek, pepř, sůl, tuk na vymaštění pekáče.
- Maso nakrájíme nadrobno, pečivo na kostičky a zvlhčíme mlékem s rozšlehanými žloutky a necháme prosáknout. Přidáme maso, kopřivy či bylinky, okořeníme a vmícháme sníh z bílků. Nádivku pečeme v mírně vyhřáté troubě asi 40 minut.
Sbírat už můžete i podběl a jaterník
Pokud někdo vyrazí na mladé kopřivy v následujících dnech, může si z přírody donést také další doplňkové bylinky, aktuálně především podběl lékařský nebo jaterník podléšku.
Z podbělů lze na jaře sbírat zatím jen květy, léčivé jsou však i jeho listy, které ale vyrazí později. V obou případech jde o vhodnou surovinu na přípravu čajů, které pomáhají především při onemocnění horních cest dýchacích, proti kašli, zápalu plic a nachlazení.
Krásná a v těchto dnech se v listnatých lesích hojně vyskytující bylinka je také jaterník podléška, který je v lidovém léčitelství odjakživa považován za lék při tvrdnutí jater, jejich zánětech, zvětšení, rozpadu i slabé funkci, stejně tak ale prospívá i žlučníku, zabraňuje tvorbě žlučových kamenů a kromě toho je močopudný, takže pomáhá i při onemocnění močového měchýře. Jaterník podléška je vhodný do čajových směsí, čaj z něj je ale možné konzumovat samostatně. Uvedené léčivé účinky mají především listy jaterníku, v menší míře pak celá nať.
ČLÁNKY DO MAILU