Snad jenom drobnost. Vsechny vysetreni pomoci pristroju jsou do znacne miry omezena. Presnosti a moznosti tech metodik jsou sice zajimave, ale nikoli samospasitelne. Nakonec rozhoduje a vyhodnocuje vzdycky clovek, lekar. Osobne jsem se nesetkal se spatnym pristupem ze strany lekaru na zadnem vysetreni, co jsem mel. Obcas jsou unaveni a mnohdy treba i hladovi, ale vsichni jsme lide. I ze strany pacienta to chce slusnost, vsticnost a projevit urcitou pokoru nikdy neskodi. Priznat se ke svemu strachu a projevit duveru potesi vzdycky. Je to spise tedy o lidech. A to z obou stran – jak lekaru, tak i pacientu. Pozdravit, podekovat, slusne se zeptat. To neni ve strojich a na rozdil od nich nas tyto veci nestoji vubec nic. A pomohou zdaleka nejvic.