Obvyklé povídání hraničící se sci-fi.Průvodčí by musela mít Moonk,aby si pamatovala cílové stanice všech cestujících.Ing.Baroch by si měl někdy takovou práci zkusit a zjistil by,že nic takového není možné.Já jsem si to zkusil.Problém je jinde – na většině stanic a zastávkách není v jízdním řádu pro veřejnost uvedena délka pobytu.Cestující proto neví,kolik času má na vystoupení z vlaku.Tato doba stanovena služebním jízdním řádem a činí ve stanicích běžně 1 minutu a na zastávkách na p ů l minuty.Tato norma pochází z dob,kdy jako první z vlaku vyskočil průvodčí a vyvolával jméno stanice.To je dnes ve většině případech nahrazeno audiovizuálním systémem,který ale neříká,za jak dlouho vlak zastaví na správném místě a kdy má začít cestující vystupovat.Řešením by tak mohlo být vrátit se k vyvolávání jména stanice a zastávky pomocí hlasového zařízení,tedy vhodná nahrávka ovládaná personálem,nejlépe strojvedoucím.
Druhou věcí je dnešní přístup zaměstnanců ČD ke své práci, ze kterého se jaksi vytratila profesionalita.
Na vlstní kůži jsme zažili naprosto stejnou situaci,kdy část naší skupiny cestující vlakem vystoupila, část vyskakovala z rozjíždějícího vlaku s více či méně odřenými koleny a část nedobrovolně dorazila do další stanice. Nedostatek profesionality bez potřeby omluvy a nápravy situace pramení z nulové konkurence pro ČD. Přeji cestujícím i ČD změnu v co možná nejkratším čase.
ČLÁNKY DO MAILU