Ne nezbytně. Ten, kdo nedostává dotace a je tak závislý na příjmu z prodaného zboží musí prostě své zboží dostat na trh a to i za podmínek, kdy má dojem, že cena není spravedlivá (je to jeho jediný příjem a má-li zaplatit své náklady, zkrátka musí prodat).
Ten, který dostane dotace pokrývající náklady a navíc zajišťující určitý zisk není motivován k ničemu. Jemu to stačí k obživě, nemusí vůbec produkci dostat na trh. Sklízet a produkci prodávat bude dělat jen v tom případě, kdy bude mít pocit, že za svoji práci dostává tolik, na kolik si ji cení (a čím vyšší příjem má, tím více si bude cenit dodatečné jednotky své práce a upřednosťovat svůj volný čas) .
Také není nucen k inovacím (proč, vydělá i tak), plíživě tak dochází ke zvyšování nákladů (případně nedotovaní konkurenti jsou nuceni náklady snižovat). Výsledkem je i přes dotace dražší produkce. Samozřejmě závisí na výši té dotace, zemědělci jako velmi silná lobbystická skupina se mohou snažit prosazovat zvýšení dotací, aby kompenzovali technické zaostávání své výroby nad konkurenty, kteří jsou nuceni svoji výrobu neustále racionalizovat.
Přirovnám to k podpoře v nezaměstnanosti. Když budu dostávat podporu v dostatečné výši, která mi zajistí úhradu mých základních životních potřeb, asi nepřijmu zametání chodníků za stovku za den (nebude mi to stát za to). Když budu umírat hlady, budu to dělat i za polovinu a budu se mnohem více snažit najít zaměstnání, které mi poskytne vyšší standard, než pouhé přežívání.