Výuka sexuální výchovy je v Česku plně na pedagozích a školních metodicích. Ministerstvo školství sice nabízí metodickou příručku, ta je ale pro školy nepovinná a rozhodnutí, jak konkrétně bude sexuální výchova probíhat a zda vůbec, zůstává v rukou jednotlivých škol a učitelů. A ti v poslední době přebírají iniciativu a začínají jednat, což odborníci kvitují.
Část škol využívá preventivní programy a kurzy
Pokud si na to učitelé netroufnou sami, mohou využít některý z kurzů či preventivních programů. V Česku funguje zhruba 5500 institucí, které je poskytují. Podle odhadů využívá nabídek kurzů sexuální výchovy asi 10–25 procent škol, přičemž jich každoročně výrazně přibývá.
„Pro letošní školní rok zaznamenáváme meziroční nárůst poptávky o přibližně 20 procent. Důvodem je zvýšený důraz na prevenci ve školství obecně, tlak ze strany rodičů, kteří cítí, že jim samotným sexuální výchova chyběla, a větší otevřenost společnosti k tomuto tématu,“ říká Lukáš Rychetský, ředitel neziskové organizace Projekt Lajfr, která poskytuje kurzy moderní sexuální výchovy a nabízí školám preventivní programy.
„Nejčastěji nás oslovují školy z vyloučených oblastí a z venkovských regionů, kde chybí pedagogové ochotní sexuální výchovu vyučovat sami. Nejvíce poptávek evidujeme v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Ve městech bývá situace odlišná – většina městských škol má učitele, kteří se problematice věnují sami,“ dodává Rychetský.
Otevřenost a respekt
Ačkoliv oficiální učebnice o sexuální výchově prozatím neexistují, kvalitně zpracované dokumenty a metodiky mají vyučující od různých vzdělávacích organizací k dispozici a mohou je snadno začlenit do výuky. Tyto materiály učitelům pomáhají s tím, jak přistupovat k sexuální výchově a jak konkrétně ji učit.
„Osobně stavím na dvou základních principech. Prvním je absolutní otevřenost. Pokud se mě dítě zeptá na sebeprovokativnější otázku, přistupuji k ní s vážností. Tím druhým principem je vzájemný respekt – k sobě navzájem ve třídě, respekt k tomu, že někomu nemusí být to či ono téma příjemné, a respekt k tomu, že můžeme mít na věc rozdílné názory,“ popisuje Daniel Pražák, učitel ze Základní školy Strossmayerovo náměstí.
Podle Lukáše Rychetského je nedílnou součástí efektivní sexuální výuky také důvěra a interaktivita. „Důležité je vtáhnout studenty do děje, proto si například zkouší nasazení prezervativu na model penisu,“ upřesňuje ředitel Lajfru. Pryč jsou zřejmě doby, kdy děti kondom tak maximálně z dálky viděly, nebo ho v lepším případě zkoušely navléknout na banán.
K větší interakci s žáky přispívají také například demonstrační sady ochranných a menstruačních pomůcek, které poskytují výrobci a dodavatelé erotického zboží. „Vzdělávání dospívajících v oblasti sexuality plně podporujeme, proto připravujeme pro školy, pedagogické pracovníky i neziskové organizace balíčky demonstračních pomůcek na míru. Ty obsahují například různé druhy kondomů, lubrikačních gelů nebo menstruačních potřeb,“ vyjmenovává Adam Durčák, majitel společnosti Růžový slon.
„Pro mladistvé je klíčová edukace na téma bezpečný sex s důrazem na projevy rizikového sexuálního chování v kontrastu se zdravým a zodpovědným sexuálním chováním,“ dodává Durčák.
Měli jste někdy sexuální poměr s kolegou, kolegyní?
Překážky: dělení dle pohlaví i pozdní start
Mohlo by se zdát, že se v oblasti školní sexuální výchovy skutečně blýská na lepší časy a úroveň se zvyšuje, ale vyhráno ještě zdaleka není. Pořád totiž podle oslovených expertů převažují zažité stereotypy. Především dělení třídy na holky a kluky.
„Dodnes existují školy, které při sexuální výchově pošlou chlapce domů, nebo jim dají volnou hodinu. Dívkám řeknou něco o hygienických pomůckách, pohrozí jim, ať si dají pozor, a vysvětlí, jak se rodí. Na otázky, které dospívající skutečně trápí, se nedostane,“ popisuje Lucie Jarkovská, socioložka zaměřující se na problematiku sexuality ve školách.
A s tím souhlasí i Rychetský. „Stále se nám stává, že když přijdeme na školu se sexuální výchovou, přijde učitel s tím, že přece holky a kluci si o sexu mají povídat zvlášť. A tady vše pramení, je třeba edukovat, ale vzájemně o tom komunikovat, nikoho neseparovat,“ říká.
Další překážkou je podle odborníků pozdní edukace. „Překvapuje mě, že když školám nabízíme sexuální výchovy, většinou se setkáváme s odpovědí, že je na to čas. Pak vidíme v médiích články, že druháci sledovali porno a jediné, co se řeší, je, kdo s tím přišel, aby byl potrestán,“ říká Jarkovská.
Reprodukční zdraví je také téma
Chybí ale také informace například o reprodukčním zdraví. „Dospívající si často vůbec neuvědomují, že plodnost není neomezená a že s věkem rapidně klesá. Nemají se to kde dozvědět, je to téma, které s nimi nikdo neotevírá. Ze všech stran jen poslouchají, jak málo stačí k nechtěnému otěhotnění,“ říká gynekolog Martin Hrehorčák z pražského IVF centra Clayo Clinic.
A nemluví se ani o tom, jak velkou roli hraje životní styl v ochraně plodnosti. „Kouření, špatná strava, stres – to vše může způsobit, že až budete připraveni mít děti, může být pozdě. To je sdělení, které se k dospívajícím vůbec nedostává. A je to jeden z důvodů, proč stále více párů vyhledává pomoc specializovaných IVF klinik. Moderní medicína samozřejmě nabízí řešení, jako je zmrazení vajíček či spermií, ale většina lidí o těchto možnostech buď neví, nebo o nich začne přemýšlet až tehdy, když jsou jejich možnosti omezené,“ uzavírá Hrehorčák.
ČLÁNKY DO MAILU