Totožnost autorky redakce zná, ale z důvodu právní ochrany nelze zveřejnit ani její jméno, ani název dané společnosti.
Za svůj život jsem vyzkoušela už mnoho druhů práce, u některých jsem zůstala kratší dobu, u té poslední už téměř dvacet let. A tak se stalo, že jsem zatoužila po změně. Přemýšlela jsem, jak se posunout, co nového se naučit a kam svým pracovním životem pohnout. V tom přišel nápad…
Vzpomněla jsem si na zdravotnickou školu, kterou jsem před mnoha lety studovala. Odnesla si z ní diplom, který mě pasoval na nutriční terapeutku. Dřív se tomu říkalo „dietní sestra“ a jde o osobu, která se v nemocnici stará o jídelníčky pacientů.
Výživové poradenství
Ač jsem přímo po práci v nemocnici nikdy netoužila, vždy jsem měla chuť nabrat znalosti v oblasti výživy. Sama jsem nepatřila právě mezi nejhubenější jedince, takže jsem se nabyté vědomosti vždy snažila zpracovávat tak, aby pasovaly na mě samotnou. Což se zdařilo, protože se mi povedlo zhubnout neuvěřitelnou nálož kilogramů a zároveň si svoji novou postavu udržet.
Galerie: Jsou morbidně obézní. Jídlo je zabíjí
Od té doby za mnou chodily zástupy kamarádek a ptaly se mě, jak jsem to dokázala. Nejdřív jsem papouškovala neustále to samé, nakonec jsem se rozhoupala k tomu, že si udělám další kurzy a školení, které mě v této oblasti posunou dál. S tím, jak mě posouvaly, jsem se rozhodla své nově získané vědomosti aplikovat na pokusných osobách ve svém okolí.
Časem přibyli další klienti, přesto jich nebylo pořád tolik, aby mě to stoprocentně uživilo. A protože jsem člověk, který není fanda potravních doplňků, kteréžto v oblasti hubnutí ve většině spadají do kategorií multi level marketingu, nikdy jsem svým klientům nenabízela žádné zázraky. A nikdy jim nic takového neprodávala.
Zaměstnání mi přinese jistotu
Jenže jsem došla do fáze, kdy jsem se výživovým poradenstvím chtěla opravdu uživit. Poohlédla jsem se tedy po nabídkách práce, které jsou v této oblasti k mání. A mnohokrát na mě vyskočila nabídka firmy, která je už mnoho let na českém trhu a tváří se celkem věrohodně a úspěšně.
Nesmíte si tedy příliš pročítat její facebookový profil a recenze na internetu, to by vás přešla chuť na nějakou spolupráci. Jenže jsem si pomyslela, že Češi jsou zvyklí si stěžovat a nebudu si znechucovat něco, co se mi až do téhle chvíle líbilo. Ozvala jsem se tedy na inzerát a pustila se do neuvěřitelného kolotoče.
Testy a školení
V první řadě bylo nutné doložit vzdělání o výživě. To mě utvrdilo v tom, že jsem na správné cestě. „Chtějí, aby jejich specialisté byli vzdělaní a měli přehled, to se mi líbí,“ pomyslela jsem ji.
Následně jsem byla vhozena do školení, které bylo zakončeno znalostními testy. A ne úplně nejlehčími. Prošla jsem úspěšně a mohla jsem pokračovat do další fáze „projektu“. Čekalo na mě dlouhodobější školení, které mě mělo zasvětit do tajů firmy, pro kterou jsem se rozhodla pracovat. Už tady se objevily první pochybnosti.
Kliente, otevři peněženku
Byli jsme nuceni se nazpaměť naučit scénář, který měl za cíl jediné – vylákat z klienta peníze. A ne malé. Za ty pak postupem času tento člověk dostával určité služby. I když jídelníček byl spíše na ukázku, bohatší byl jen výčet potravin, co daný jedinec může jíst. Jinak většinou, z pohledu výživáře, planá a neurčitá „výplňová slova“, aby klient dostal co nejvíce materiálu a měl pocit, že za utracené peníze něco dostal.
Součástí „jídelníčku“ byl pochopitelně i seznam vhodný produktů, které si může koupit a jsou pro něj vhodné. Ty se losovaly namátkově, třeba i podle toho, co bylo zrovna fajn prodat. Nebo podle toho, jaká soutěž zrovna běžela – když v takovém čase některý poradce prodal nejvíc některých doplňků stravy, sám dostal jeden zdarma – za odměnu.
No dobrá, vzhledem k tomu, že se vyznám ve složení doplňků stravy, řekla jsem si, že vlastně nenabízím nic špatného. Jenže zároveň ale ani nic, co by mohlo kdovíjak pomáhat. V duchu jsem si říkala, že po mně přeci nemůžou chtít, abych nutila klienty ke koupi. Společně s touto myšlenkou a zvláštním pocitem až sektářského školení jsem se měla s firmou rozloučit a víc nikdy sem nevkročit. Já si přesto řekla, že to zkusím…
Pekelná praxe
Neodešla jsem a prošla jsem i posledními testy. Od teď jsem mohla začít pracovat s jejich opravdovými klienty. Mozek jsem na to měla vymytý slušně.
Až se s odstupem času stydím, že jsem se k něčemu podobnému zaprodala. Už během prvních pár dnů mi došlo, že rozhodně nejde o žádné pomáhání lidem. Ale o tvrdý byznys a co nejvyšší prodej firemních doplňků stravy. Čím víc peněz u mě klient nechá, tím víc si já vydělám a tím mě budou mít ve firmě raději.
A taky mě „vyvěsí“ na nástěnku ve své „tajné“ facebookové skupině jako hvězdu týdne. Zde se soupeřilo výhradně o to, kdo víc „vyrýžoval“ na svých klientech a kdo prodal víc doplňků stravy. Mé první (a zároveň poslední) klientce jsem byla nucena prodat spoustu výrobků, které pro ni byly absolutně k ničemu. Pomohly vlastně jen manažerovi pobočky, který na nich vydělal nejvíc. A majitelům, kteří tenhle „kolotoč“ vymysleli.
Vychytralý podnikatelský plán
Nátlak vedení firmy na výživové poradce byl až neuvěřitelný. Během prvních dnů jsem byla upozorněna na to, že i kdybych věděla, že klientovi může pomoci něco jiného, nesmím mu to nabídnout. Povoleny jsou výhradně vlastní produkty firmy. V opačném případě bylo vyhrožováno vysokými pokutami.
Stejně tak i v případě, že bych si chtěla úvodní rozhovor s klientem vést po svém, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pouze jejich scénář prý funguje nejlíp. Tedy tak, aby klient otevřel peněženku. Nátlaky ze strany vedení společnosti a zároveň jejich obchodní taktiky jsem považovala za velmi nekalé. Nejen ve vztahu ke mně samotné, ale i k majitelům a manažerům poboček, kteří musí skákat, jak vedení píská. A všichni tu pracují víceméně za velmi podprůměrný, až směšný plat.
Novodobí šarlatáni
„V České republice není v tomto směru konkurence, proto tu může kvést pšenka takovým šarlatánům. Jsou to vlastně takoví ‚šmejdi‘ v jiném kabátu. Setkala jsem se s mnoha bývalými majiteli a manažery poboček, všichni už stihli vystřízlivět. I splatit peníze, které do ‚podnikání‘ vložili,“ řekla mi známá, která pracuje ve vzdělávací sekci v oboru zdravotnictví.
Nicméně byznys firmě stále kvete. A minimálně pokvete do doby, než se lidé proberou, vzpamatují a zjistí, že k zhubnutí rozhodně nevede žádná cesta posetá růžemi a že zázraky ve formě doplňků stravy neexistují.
Ano, zelený čaj může pomoci odbourat tuky. Ano, vláknina může zahnat hlad a podpořit hubnutí. Ale vše musí být součástí denního jídelníčku, který nebude žádnou krátkodobou epizodou v našem životě, ale naším novým výživovým směrem.
Jezte opravdové potraviny, nekupujte polotovary, vařte šetrně a pojídejte s rozumem. Nejezte nesmysly a hýbejte se. Pak takové „odborníky“ rozhodně nebudete potřebovat, ušetříte, zhubnete a budete se cítit dobře.
Galerie: K čemu vede šílené hubnutí
ČLÁNKY DO MAILU