Celý tento business je postavený na mylné představě, že existuje něco jako "záporné kalorie". Tedy, že když do potravy něco přidám, zhubnu. Různé "tukožroutské polévky", "urychlovače spalování", zázračné diety...
Je třeba si uvědomit, že existuje "zákon zachování energie". Pokud chci hubnout, musí výdej energie převýšit příjem. Toho lze dosáhnout několika způsoby:
1. snížit množství jídla
2. snížit kalorickou hodnotu jídla (náhradou některých složek)
3. zvýšit výdej energie
Pro tělo nejlepší je varianta č. 3 - aneb trochu pohybu ještě někomu neuškodilo, i kdyby to měla být každodenní hodinová procházka po práci. Kolem mne slýchám, jak na to lidi "nemají čas", občas vyrazím na procházku do lesa na kraji Prahy a kolem 11. večer je to tam jak na Václaváku - divím se, kolik lidí tam běhá nebo chodí, evidentně to tedy jde. Když se to zkombinuje s body 1 a 2, tak je to skoro zaručený recept na úspěch. Jen se nic nesmí přehánět - drastické diety s absolutním vyloučením "zlých" složek (tuky, cukry, lepek), nebo úplné odmítání jídla, to je taky cestou do pekel. Myslím, že zde může pomoci staré rčení - "jez střídmě z bohatého stolu", sám se tím snažím držet, i když taky občas poruším. Někdy první polovinu, někdy druhou, někdy obě :D. Ale zase co by to bylo za život, kdyby si člověk z jídla udělal nepřítele, že?
Tak jednoduché to rozhodně není. Dlouho jsem si myslel totéž, ale jak vysvětlíte lidi, jejichž energetický výdej dlouhodobě výrazně převyšuje příjem? A že je jich požehnaně. Resp. jednotky energie jak je známe, jak jsou nám prezentovány, v mnoha případech neodráží pro mnoho lidí realitu.
A věc druhá...ve vašem výkladu o zachování energie by platil vzorec, že aby jste nepřibíral, stačí při minimálním pohybu méně jíst, nebo naopak že můžete jíst jako neuvázaný, když se budete hodně hýbat. To je nesmysl. Není kalorie jako kalorie a velmi podceňujete chemii celého těla. Epigenetika, věk, prostředí, skladba stravy, druh pohybu... .
Osobně si myslím, že aby bylo vše v rovnováze, musí tělo procházet formou stresu...nesmí tam být pravidelnost, rutina. Obecně se ví, že takto fungují svaly, i mozek...jsem si jistý, že se to týká všech orgánů. Jsme stvořeni k akci a místo toho spoustu času hnijeme jak mentálně, tak fyzicky.
Bohužel (bohudík v době nedostatku) má každý energetický výdej jiný. Dnes, v době nadbytku, to znamená, že když dva lidi jí stejně, jeden přibere, druhý ne. Dříve (třeba za války), to znamenalo, že jeden zhubne a druhý umře. Ale pořád platí zákon zachování energie - ten, jehož tělo se zdroji hospodaří úsporně, se musí víc hýbat nebo snížit svůj příjem, ten, jehož tělo hospodaří méně úsporně je nyní šťastný (ano, také znám lidi, co můžou jíst, div že neprasknout a jsou jak tyčky), ale v době nedostatku třeba i umře.
Takže není možné, že něčí energetický výdej dlouhodobě převyšuje příjem (to by ten člověk byl perpetuum mobile), ale zkrátka, že jeho tělo pro stejnou činnost potřebuje méně energie, než tělo někoho jiného. Hospodaření s energií se také v čase mění, obvykle ve stáří potřebujeme méně energie (částečně i proto, že naše aktivita klesá), proto lidé mají tendenci ke stáru více tloustnout.
Pak jsou různé potravinové alergie či intolerance, které způsobují, že člověk nějakou látku není schopen strávit vůbec nebo obtížně, v některých případech to může vést i k život ohrožujícím stavům. I to má vliv na využitelnost energie ze stravy.
Já změnu ve skladbě jídelníčku na sobě poznám velmi rychle. Na dovolené v Karibiku jsem za 3 týdny přibral 8 kilo a podobné množství centimetrů v pase. Jo, jedl jsem jednou denně. Od rána do večera :D. Trvalo mnoho měsíců, než jsem se toho zbavil.
Kdysi jsem slyšel v autě v rádiu rozhovor s nějakým doktorem na téma obezita. Jméno bohužel nevím. Ten chlap byl možná až neeticky drsný, ale jedna jeho věta mi utkvěla v paměti a docela zapadá do Patrikova fyzikálního pohledu na věc.
"Pacienti si mi často stěžuji, že za jejich nadváhu může špatně fungující štítná žláza, dědičné předpoklady a podobně. Je zajímavé, že se to neprojevilo u nikoho v Dachau, Osvětimi a podobně."