Světová zdravotnická organizace (WHO) se prostřednictvím těchto rad snaží bojovat proti rostoucí obezitě, která trápí značnou část populace a jejíž prapůvod můžeme hledat právě v raném dětském věku.
Žádné zbytečné lenošení v kočárku
Jedno z doporučení tvrdí, že by dítě starší, a dokonce i mladší jednoho roku mělo strávit v kočárku, židličce nebo například v krosně maximálně hodinu v kuse. Ačkoliv já sama jsem toto pravidlo porušila opravdu pomálu, přijde mi poněkud přehnané. Má dcera proti obezitě podvědomě bojuje nejspíš od narození, musí být neustále v pohybu. V kočárku jsem ji vozila především spící, svou nespokojenost totiž dávala značně najevo.
Pokud by mi ale čirou náhodou usnula a spala například dvě hodiny, rozhodně bych ji nebudila, aby se po hodině protáhla. Domnívám se, že by tak neučinila žádná z matek, která si hodlá dopřát alespoň chvilku nerušeného odpočinku. S největší pravděpodobností ani ty, které mají hodná miminka, která si v kočárku pospí i dobré tři hodiny. Předpokládejme tedy, že v doporučení WHO jde o čas bdění, nikoli spánku.
Dítě to nějak přečká…
Podobného tématu se již dříve dotkla Eva Kiedroňová, autorka odborných publikací o rozvoji kojence v souladu s jeho psychomotorickým vývojem. Ve své knize Rozvíjej se, děťátko psala, že není vhodné usadit desetiměsíční dítě do klokanky (jinak řečeno nosítka) nebo do krosny a nechat ho tam déle než třicet minut. Dítě to dle jejího názoru přečká, ale není to pro něj zdravé. Rodiče by tedy ideálně měli vybrat takovou trasu, aby mohli ratolest chvíli vézt v kočárku, chvíli nést v náručí, chvíli nechat lézt po trávě.
Na svém blogu Eva Kiedroňová také cituje primářku Rehabilitačního ústavu Michaelu Tomanovou. Ta uvádí, že pro rodiče je mnohokrát pohodlnější a z jejich pohledu i bezpečnější upoutat dítě do sedačky, kočárku či chodítka. Zpomalují tak ale jeho přirozený vývoj a ovlivňují jej špatným směrem. Lékařka doporučuje, aby rodiče nechali děti volně ležet například přímo na podlaze, na hrací dece nebo koberci, na takovém místě, na kterém nehrozí pád.
Problematice chodítek se věnujeme také v článku Dětská chodítka, závěsná hopsadla, skákadla: pro děti zcela nevhodné:
Při nošení miminko posiluje
Vanda Schreierová ve své knize Handling a nošení dětí zase upozorňuje na nadměrné využívání lehátek u dětí. Mělo by být používáno s mírou, například v okamžicích, kdy si maminka potřebuje na chvilku odskočit nebo při zavádění příkrmů u dětí, které prozatím nesedí. Pokud by podle ní bylo miminko do lehátka odkládáno často, může dojít k posílení svalů, které zatím posílené být nemají, následkem toho se možná nebude umět otočit ze zad na bříško.
Na druhé straně tato autorka vyzdvihuje výhody nošení dětí. Ve své knize cituje německého doktora Ernsta Kipharda, podle něhož získávají nošené děti pro svůj vývoj více podnětů než dítě, které leží v postýlce nebo v kočárku. Matka se s dítětem v nosítku nebo šátku neustále pohybuje, čímž miminko nenásilně posiluje.
Délku pobytu miminka v šátku či nosítku autorka nelimituje pevným časem, tak jako WHO limituje čas v krosně nebo kočárku. Miminko má být nošeno, jak potřebuje. Nemělo by v něm však být dvanáct hodin denně.
Doporučení WHO:
Děti do 1 roku by měly:
- být fyzicky aktivní několikrát za den po kratších úsecích,
- trávit co nejvíce času na zemi,
- strávit minimálně 30 minut (po kratších úsecích) denně na bříšku,
- být v kočárku, v jídelní židličce nebo krosně maximálně hodinu v kuse,
- dostatečně spát přes den a v noci (0–3 měsíce: 14–17 hodin, 4–11 měsíců: 12–16 hodin),
- raději poslouchat, jak jim pohádky rodič čte nebo vypráví (tablety jsou do 2 let nevhodné).
Děti 1–2 roky by měly:
- být fyzicky aktivní alespoň 180 minut denně (ideálně i déle),
- sedět v kočárku, jídelní židličce, krosně apod. maximálně hodinu v kuse,
- dostatečně spát přes den a v noci (11–14 hodin),
- rovněž spíše poslouchat, jak jim rodič čte nebo vypráví.
Děti 2–3 roky by měly:
- být fyzicky aktivní alespoň 180 minut denně (ideálně i déle),
- dostatečně spát (10–13 hodin),
- sledovat TV, tablet apod. maximálně 1 hodinu denně.
Pro chvíli klidu… jsou tu technologie
Některé další rady WHO mají své opodstatnění. Děti mladší dvou let by vůbec neměly sledovat televizi, tablet apod. Nedávno se mě bezdětná přítelkyně ptala, zda už roční dceři občas pustíme pohádky; jiná matka si jí totiž stěžovala, že tato činnost její dítě v tomto věku příliš nezabaví. Rozhodně netvrdím, že dceři nedovolím sledovat animovanou pohádku do jejího nástupu do školy, ale prozatím se toho snažíme vyvarovat.
Někteří rodiče pustí batolatům pohádky, aby přečkaly jízdu v autě, jiní při jídle, aby jejich potomek snědl alespoň pár lžic. Jedna z maminek by bez pohádky v klidu neuvařila, druhá by nenakojila své druhé dítě. Jsou situace, kdy se nad tím asi dá přimhouřit oko. Doba pokročila, moderní technologie nezřídka zasahují do života již malým kojencům. V dřívějších dobách se četla nebo prohlížela leporela, dnes se sáhne po chytrém telefonu.
Odborníci tento fenomén ovšem kritizují. Psychiatr Radkin Honzák v knize Všichni žijem v blázinci k tomuto tématu poznamenal, že pro velmi malé dítě je dění na obrazovce vzhledem k jeho mozkovému vývoji jen chaotickým shlukem fleků, ve kterém občas cosi rozpozná, ale nemá šanci pochytit jakékoliv sdělení. Podle Honzáka malé dítě obrazovku sleduje především proto, že se to hýbe. To už se může dívat do automatické pračky a vyjde to na stejno.
ČLÁNKY DO MAILU