Symbolem šlechtění hospodářských plodin jsou komodity spjaté s použitím biotechnologií, například sója, kukuřice, rýže nebo rajčata. Přesto se uplatnění standardních, ale i moderních šlechtitelských metod stále více týká plodiny pro ČR klíčové – pšenice.
Důvodem je měnící se počasí i potřeba pěstitelů i šlechtitelů reagovat na tuto situaci zvyšováním odolnosti této plodiny vůči suchu.
Více plodin bez chemie
Nejen ale vůči suchu. Rostoucí počet obyvatel na planetě znamená také potřebu zvyšovat produkci potravinářských plodin, aniž by ale bylo prostředkem ke zvýšení hektarových výnosů použití chemie. Právě tyto, v zásadě proti sobě působící dva trendy kladou na šlechtitele pšenice značné nároky – a šlechtitelé už také mají první výsledky.
Nově vyšlechtěné odrůdy byly přitom až dosud považovány za choulostivější než jejich původní genetické zdroje. Tomu se jejich pěstitelé bránili intenzivnějším chemickým ošetřování porostů. Nyní se ale na základě praktických pokusů genetiků z University of Queensland v Brisbane ukázalo (výsledky byly publikovány v časopisu Nature, další informace na webu Zenodo.org), že je tomu zcela naopak a „přešlechtěné“ odrůdy vyšší nároky na péči v podobě hnojení a chemického ošetřování nemají.
Vědci si to vysvětlují tím, že se ve vyšlechtěných kultivarech postupně akumulovaly genetické varianty, které přinášejí příznivé účinky na klíčové parametry výnosu, odolnost vůči chorobám, využití dostupných živin, účinnost fotosyntézy a také na kvalitu zrna. To vytváří pro další šlechtění jak klasickými způsoby, tak například editací (změnami v genové informaci pšenic) mnohem větší prostor, než tomu bylo dosud.
Výhodnější složení pšenice
Pšenice je přitom po kukuřici a rýži třetí nejvíce pěstovanou plodinou na světě; úsilí o vytváření lepších vlastností této plodiny je tedy logické. V poslední době se tak děje právě editací genů (metoda CRISPR).
Vědci z Kansaské státní univerzity už pracují na nové podobě zrn, která by měla být širší, kratší a těžší – což by mimo jiné zvyšovalo hektarové výnosy. Stejně jako v případě rýže lze také v budoucnosti očekávat obohacení složení pšenice vyšším podílem pro člověka nutričně příznivých látek (u rýže šlo v minulosti například o zvýšení obsahu vitamínu A).
V budoucnosti tak může být složení potravin vyráběných z pšenice (zejména chleba a pečiva) poněkud jiné než dosud – a vlastně pro člověka vhodnější. Důležité přitom je, že se důsledků šlechtění není třeba obávat a že produkce nově vyšlechtěných odrůd může dokonce přispět ke snížení chemického zatížení životního prostředí. A nebude to podle všeho dlouho trvat.
Nové chleby: žitovec i čirok
K rozšiřování spektra surovin pro výrobu pekárenských produktů ostatně dochází už dnes, i v rámci ČR. Zatím spíše v experimentální rovině se zkoumá využití obiloviny s názvem „žitovec“. Jak je zřejmé již z názvu, jde o křížence žita a pšenice. Zatím je využívaný k výrobě krmných směsí, je ale možné i využití i pro lidskou spotřebu.
Na našich polích se také stále více pěstuje čirok, jehož potenciál tkví zejména v tom, že jde o obilovinu neobsahující lepek. Na trhu je už také čiroková mouka i výrobky z ní, nebo alespoň vyrobené ze směsi obsahující čirok. Třeba v Africe je přitom čirok velmi významnou obilninou.
Do trendů zdravějšího stravování zapadá také – zatím spíše prognózovaný – větší podíl žita jako suroviny k produkci pekárenských výrobků. To by ovšem nebylo nic jiného než návrat do první poloviny minulého století, kdy žito bylo v ČR dominantní obilovinou.
Jinými slovy – složení i tak základní potraviny, jako je chléb, dozná postupně, zřejmě ale už docela brzo, nemalých změn. A vše nasvědčuje tomu, že pro spotřebitele budou plánované i již zkoušené změny spíše pozitivní.
ČLÁNKY DO MAILU