Za jak dlouho zvětrá pivo

Nejen fortel při čepování piva, ale také způsob konzumace zlatavého moku má zásadní vliv na to, jestli si na pivu pochutnáme, nebo ne. Zejména současné vysoké teploty jsou přitom rizikem, že se očekávaný příjemný zážitek z osvěžujícího nápoje může stát, především senzoricky, velmi nepříjemným.

Zteplalému pivu už nic nepomůže

Největší ohrožení pro pivo představuje oxidace, která mění v pivu přítomné hořké látky. Výsledkem pak je, že nápoj ztrácí říz a ještě více zhořkne. Změny probíhající v pivu prostřednictvím oxidace jsou nevratné, což znamená, že možné nápravy nelze docílit tím, že teplé a zoxidované pivo zchladíme. Už to prostě nikdy „nebude ono“.

Platí přitom, že čím je pivo silnější, tedy obsahuje-li více extraktu, tím se oxidační změny projevují na chuti a v čase výrazněji. Lidově řečeno – silnější piva oxidací a teplem degradují rychleji než piva slabší. I to je důvodem, proč je pro plnohodnotný senzorický zážitek vhodné konzumovat silnější piva ne v půllitrech, ale spíše ve třetinkách. I tak je ale třeba především v horkém počasí vypít nápoj včas.

„Při současných teplotách by měl konzument piva vypít natočený nápoj zhruba do čtvrt hodiny,“ podotýká k tomu prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Jistou ochranu před oxidací přitom podle Šuráně představuje pěna na povrchu piva, která izoluje tekutinu od styku se vzduchem. To v praxi znamená, že především tuzemská piva, z nichž řada je známa svou bohatou a hustou pěnou, jsou pro konzumaci, především v létě, lepší volbou než piva bez pěny.

Unikátní fotografie: Sládek sbírá pivní pěny

• 
• 
• 

Dalších 14 fotografií

Každá správná hospoda má mít ohříváček

Určitým mýtem je v této souvislosti dnes již téměř nepoužívaný rituál využívání ohříváčků piva. To podle Jana Šuráně vycházelo především z toho, že restaurace nedokázaly v minulosti regulovat optimální teplotu piva, které bylo často a dlouho skladováno u ledu. Příliš studené pivo přitom, stejně jako příliš teplé pivo, ovšem neposkytuje optimální konzumační zážitek.

K dosažení správné teploty piva (ne tedy k dosažení nevhodně teplého piva) se proto používaly v minulosti ohříváčky, své uplatnění mohou nalézt i v současné době. „Každá správná hospoda by měla i dnes ohříváček mít,“ podotýká pivovarský prezident.

Za kyselé pivo mohou bublinky

Pivo však nemusí být jen příliš hořké, ale také příliš kyselé. Důvodem jsou „bublinky“, tedy přílišné sycení nápoje kysličníkem uhličitým. Ten reaguje s vodou a mění pH piva směrem k vyšší kyselosti, neboť produktem reakce je slabý roztok kyseliny uhličité. Příliš vysoký podíl kysličníku uhličitého v nápoji vede k zažívacím potížím, respektive k plynatosti, a pokud se týká samotného piva, pak to i v tomto případě ztrácí nejatraktivnější vlastnost českých piv – takzvanou pitelnost.

Aby pivo kroužkovalo

Nakonec ještě připomínka, že pivo na čepu by mělo mít teplotu šest až devět stupňů Celsia, stejně tak i sklenice, která musí být čistá a mokrá. („Jak nemá výčepní mokré ruce, je něco špatně,“ říká ve velkém rozhovoru Veronika Mikésková, která dohlíží na to, aby plzeňské pivo po celé Evropě bylo tak dobré jako přímo z pivovaru.) V takovém případě pivo „kroužkuje“. Pokud se ve sklenici odráží pěna od okrajů doprostřed sklenice, je sklo mastné, ve špatně umytém půllitru zase pěna neulpívá na stěnách a pivo nekroužkuje.