Vážený pane Petře. Zaměňujete dvě věci. Běžnou dětskou rozcapenost a soubor velmi těžko zvladatelných nepříjemností souvisejících s ADHD/ADD. Návrhy neinformovaných na řešení fackou jsou jednoduché, leč v případě postiženého dítěte nefunkční, až kontraproduktivní. Nejenomže dítě nechápe "za co", ale zpravidla docílíte opačného efektu, fackou naženete dítě do hysterického oblouku. A jak dál? Další facka? Půjčím vám naši šestnáctiletou slečnu, nebo její téměř stoletou tetu, která rovněž vykazuje příznaky ADD. Obě jsou velmi inteligentní, na hranici geniality, a svůj handicap zvládají právě touto inteligencí. Ovšem neznamená to, že nezakopávají v běžném životě o to, co my ostatní zvládáme levou rukou.
A ještě jedna věc! Když má někdo zlomenou ruku, nikdo si nedovolí radit takovému člověku, jak si jí má míchat kávu. Ale pokud se týká postižení duševního, vždy se najde spousta radilů, kteří vědí, kudy na to!
Držím palce všem rodičům takto postižených dětí a přeji jim hodně síly a porozumění v jejich nelehkém souboji s málo chápavou společností.