Názor k článku Tvrdí: Za nás žádná hyperaktivita nebyla… Mají pravdu? od Standa - Vlivy jsou dva: A) Fyziologické - lidé mají děti...

Vlivy jsou dva:

A) Fyziologické - lidé mají děti v pozdějším věku, kdy již vajíčko, spermie i prostředí v děloze není optimální.

B) Lékařské: dnes se zachraňují čím dál mladší nedonošenci, téměř ještě embrya, která se vám s přehledem vejdou do dlaně. Inkubátor ale nemůže zajistit stejně kvalitní prostředí pro vývoj, jako děloha.

C) Genetické: v přirozeném prostředí přirozený výběr poškozeného jedince vyloučí z plození dalších generací. Dnes jej chirurgicky opravíme či medikamentózně stabilizujeme, dítě se dožije plodného věku, vybere si partnera a zplodí další generaci, dědičná vada se přenese dál.

Tyto dědičné vady vznikají jednak náhodně (mutace) a jednak v důsledku příčin popisovaných v bodě A a B. Ještě před 100 lety by "evoluční princip" zabránil přenosu vady na další generace, dnes již ne.

Logicky se pak podíl lidí s problémy (od rozštěpu po ADHD, od alergie po oční vady, od neplodnosti po srdeční vady, které dnes operují již přímo v děloze) v populaci zvyšuje, evoluce lidského druhu nabrala opačný směr.
A to nejen ve fyzické, ale i duševní degeneraci: dříve lidé mohli mít tolik dětí, kolik jich byli schopni uživit. Čím inteligentnější, pracovitější a fyzicky zdravější pár, tím více dětí zvládl uživit. Existence sociálního státu toto otočila, vyšší počty dětí mají spíše sociálně nepřizpůsobiví jedinci, kdežto zejména lidé s vyšším vzděláním si pořídí dítě sotva jedno, ovšem z jejich daní se motivují k plození ti nepřizpůsobiví. Existence průběžného penzijního systému zrušila potřebu mít vlastní děti, které dříve byly jedinou zárukou toho, že se o mne bude mít kdo ve stáří postarat. Dříve si lidé při výběru partnera dávali pozor i na jeho zdravotní stav. Dnes to tolik neřeší - sice naše děti pravděpodobně podědí naše vady, ale tak moc to nevadí, protože drahou zdravotní péči o ně nám zaplatí ostatní přes povinné zdravotní pojištění (respektive daň, pojištění vypadá jinak).

Tím neříkám, zda to je dobře či špatně, zda se s tím něco má (a dá) dělat, nebo ne. Je mi přijde, že si trochu lžeme do kapsy a politickokorektně některá témata považujeme za tabu. Pokud se ale o některých věcech nesluší mluvit, pak ani není možné problém (a natož řešení) identifikovat.