Například Vladimir Putin má údajně Aspergrův syndrom. Nevím, jestli ho ve skutečnosti má, ale pokud se podíváte na jeho mimiku, reakce a vezmete v potaz jeho inteligenci, pak by se o reálnosti tohoto tvrzení jistě uvažovat dalo.
Mám doma syna s mírnou poruchou pozornosti, což se často vyskytuje s AHDH a někdy i Aspergrovým syndromem. U jedné skvělé dětské psycholožky sem byla asi třikrát, aby mi poradila jak se synem nejlépe učit a poradila mi moc dobře. Co ve škole nepochytí doma umí za 5 minut, ale musím se ujistit o tom, že mě vnímá a pak mu jde učení samo. Žádný oficiální papír na AHDH nemáme, protože si to nepřeji a nepřeji si pro syna úlevy. Život je nemilosrdný, jako některé komentáře tady, tak se řídím heslem: "Co tě nezabije, to tě posílí" a přála bych si vychovat silného chlapa s pevným názorem, kterého jen tak něco nepoloží.
Je ve čtvrté třídě začínal v první třídě s trojkami a teď už má jen jednu a paní doktorka tvrdí , že se bude jeho prospěch lepšit ... věřím ji, protože měla zatím vždy pravdu. Máme štěstí IQ má syn nad průměrem a je nadaný technicky, což se projevuje zatím jen v matematice ... tohle ve škole rozhodně nikomu neříkám, syn to ostatně pomalu ukazuje sám a učitelé si toho začínají všímat a to mě moc těší. Jinak trojky měl a jednu ještě stále má, jen protože neudrží dlouho pozornost. Řekla jsem paní učitelce ať mu neulevují, že v životě mu taky nebude nikdo ulevovat ... a na život se musí připravit. K dvojkám se myslím na druhém stupni propracuje o jedničkách malinko pochybuji, protože na to ho moc zajímá co se děje za oknem ... ale důležité je, že probíranou látku zvládá a rozumí jí, ne to že má samé jedničky. S učiteli to byl v první a druhé třídě trochu boj, ale moc se to zlepšilo opravdu moc, teď spíše poslouchám chválu jak se výsledky pomalu ale jistě lepší. Ve škole patří dle výsledků k průměrným žákům. Pokud má špatnou známku, tak to není většinou kvůli chybám (jako u průměrných žáků), ale kvůli tomu že nespočítal nebo nedokončil vše (přestal dávat pozor). Z krátkých prověrek má jedničky a z těch hooodně dlouhých pokud nemá moje zlatíčko“výjmečně soustředěný den“ někdy i pětku.
Pozornost se s věkem ale dost zlepšuje. Z mojí strany to vyžaduje pevné nervy a hlavně mantinely pro syna a disciplínu, co se řekne to platí a přesto vlak nejede. Disciplínou ale rozhodně nemyslím fyzické tresty, to je naprosto ke škodě věci, zkusila jsem to a udělala jsem více škody, než užitku. Prostě cukr a bič, ale něžně a s jasnými pravidly. Pro rodiče je tento přístup náročný, hlavně pokud sami v sobě nemají smysl pro řád. Není to ale jejich chyba, každý jsme jiný a ne každý má řád rád.
Nejhorší to bylo ve školce, některé učitelky doztazy a nápady dostával „do kouta“ ... neměli vždy adekvátní odpovědi ... jako je ostatně dodnes občas nemám ani já. Prostě řeknu že nevím, že nikdo neví všechno a doporučím mu koho se zeptat. Je chytřejší než já (díky bohu) jen mu to zatím nemůžu dát najevo.
Takže hlavu vzhůru milí rodiče s dětmi s AHDH, Aspergrovým syndromem atd. Všechno zlé je i pro něco dobré ... a na to dobré je potřeba se soustředit. Já mám doma dítko co mě někdy "dostává do vrtule" ale neskutečně mě to posiluje a obohacuje a za nic na světě bych nechtěla, aby byl jiný.