Zdravím, mám doma syna 21 let s ADHD (diagnostikovanou na základě odborného psychiatrického vyšetření vč. EEG ) s poruchou chování v těžší formě již od útlého věku. Od svých 7 let bral léky, aby mohl chodit do školy, protože sedět 45 minut na místě byl pro něj opravdu velký problém. Další velký problém bylo předvídání následků při některých činnostech, kdy z nepozornosti někomu ublížil nebo něco rozbil. Bohužel měl celý život smůlu na samé "chytrolíny", kteří ho stále soudili a vše sváděli na jeho "nevychování a rozmazlenost"a vždy byl jimi potrestán za to, že to udělal schválně. Postupem času se jeho jméno stalo "zaklínadlem" i ve škole a v širší rodině a když se něco stalo vždy za to mohl on ač to mnohdy nebyla pravda. Vyrostl z něj člověk s nulovou sebedůvěrou, s dalšími psychickými problémy ( mimo ADHD), závislostmi na všem možném, který si již několikrát sáhl na život, protože on si přeci žít nezaslouží a je na světě zbytečný Lidská hloupost,omezenost a arogance ho málem stála život. A pokud by někdo z těch "moudrých" co zde píší příspěvky, chtěl napsat, že se mu asi nikdo nevěnoval, tak jen pro info od první třídy jsem se s ním učila,chodil na floorbal, na kytaru, na keramiku a výtvarný kroužek, jezdil na kole, hrál šachy mj. výborně, lyžoval atd. Jen bohužel někteří nebrali jeho diagnozu a odlišné fungování mozku vážně a svou hloupostí mu hodně ublížili.
Přiště doporučuji všem opradu "chytrým", aby si přečetli nějakou seriozní publikaci, která popisuje jak takovým lidem mozek vlastně funguje než napíší nějaký stupidní blábol o řemenu a fackách. Je to stejné jako by jste někoho s kratší nohou nutili chodit rovně nebo někomu s epilepsií při záchvatu řekli ať se přestane válet po zemi!!!!!