Názor k článku Tvrdí: Za nás žádná hyperaktivita nebyla… Mají pravdu? od Nimha - Moc děkuji za článek, povzbudil mě a potvrdil...

Moc děkuji za článek, povzbudil mě a potvrdil mi, že se na ADHD dívám správně.

Mám syna s ADHD, teď je ve druhé třídě. Jeho pozornost upadá velice brzy a odráží se to na známkách. Jeho pobíhání rozčiluje učitelky a tak má plno poznámek. A mohla bych pokračovat dál a dál... prostě klasika ADHD.

Některé děti mají schopnost soustředění "zadarmo", jiné se tomu musí učit. Stejně tak je to s disciplínou a dodržováním režimu. Bohužel, toho se nedá docílit bitím a tresty, jak si někteří lidé myslí. Láska, trpělivost a přísnost - užitá v těch správných poměrech je podle mě základ. No, není to lehké, to přiznávám.
Ale kreativita, kterou má můj syn darem, je zase něco, co nemají ostatní. Občas koukám, co všechno je možné vymyslet nebo dělat jinak. A já tomu moc fandím.

Ve škole je třeba dobré jen tupě opisovat z tabule a dělat co ostatní (autority) říkají, ale v životě se na žádné opisování z tabule nehraje a každý je sám za sebe. Ti, co v životě jen poslouchají nikdy samostatní nebudou. Ti, co nebudou umět kreativně řešit problémy se v nich budou zbytečně dlouho babrat a těžko se budou posunovat dál.

Život s ADHD dítětem je docela náročný, ale každé plus má své mínus a naopak. :-)

Myslím, že největší problém pro rodiče je strach, že jejich dítě je "odepsané" a že z něj nikdy nic nebude. Trápí nás jejich špatné známky a stížnosti učitelů. Mnohdy nevíme co s tím...

ADHD děti jsou možná trochu jiní, ale to neznamená horší. Co se dnes zdá jako špatné, může být později pro život veliké plus. Jen musíme dokázat v těch našich ADHD dítkách neutlouct všechno to úžasné, co v nich je a nesnažit se je nacpat do "krabiček", které pro ně ve škole nachystali. Jsou to úžasné děti a momentálně je nás, rodičích, abychom v nich viděli víc těch pozitivních věcí a těmi je povzbuzovali. Těch negativ slyší od svého okolí už tak dost. Potřebují porozumění a přijetí.

Držím palce všem rodičům i dětem :-)