Názory k článku Zabijačka – jak na to, abyste neskončili se žlučníkovým záchvatem

Takhle si představují zabíjačku intelektuálové z města, že se vesničané zakousnou do flákoty masa ze které odkapává tuk, následně z toho mají žlučníkovou koliku a onemocní žloutenkou :-) Nebylo by od věci, kdyby se paní Ph.D. skutečně na nějakou zabijačku vypravila.

V den zabíjačky se konzumují především výrobky podléhající rychlé zkáze, zejména prdelačka, ovar, mozeček a podobně, které až tak moc tučné nejsou.

Jitrnice, jelita a tlačenka se konzumují až další dny a škvarky se během zabíjačky vůbec nestihne vyrobit, nechává se to na pozdější dobu.

Žloutenka se na zabíjačce dneska chytá špatně, mnoho pašíků pochází z běžných zemědělských farem s kontrolovaným chovem, ze stejných odkud pak bere maso řezník do masny.

Intelektuál z města si třeba ten článek i přečte, vidlák komentuje ještě předtím, že, Ivánku?

Vidlákovi to radši ani číst nedávej, smíchy se poč... :-)

Víte, Ivane, možná byste mohl své názory nejdřív s někým konzultovat.
Zabíjačka se totiž v každé rodině dělala (dělá) trochu jinak. U mých rodičů od mého dětství až v podstatě donedávna (je mi 60) jsme se snažili všechno nejdůležitější udělat v jeden den. To znamená i vyškvařit sádlo, kde potom vedlejším produktem jsou zmíněné škvarky. Pamatuji jen jednou, že se škvařilo až druhý den, ale to se zabíjela 2 prasata najednou, takže bylo se vším víc práce.
První den se opravdu ochutnávalo (těšili jsme se na ty dobroty!) tak, jak se jednotlivé produkty dokončovaly. Jako první ovar, protože uvařené maso se používá do jitrnic, tlačenek, prejtu atd. Mozečkem jsme my zadělávali guláš, takže samostatně jsme ho neměli.
Ráno se ale začínalo nějakou bábovkou, posléze chlebem s na sádle zesklovatělou cibulkou (připravovala se pro guláš a jelita) a celý den kromě piva a slivovice byla i becherovka, jako žaludeční likér.
Po ovaru pak za čas následovaly polévky bílá i prdelačka - obě s kroupami, guláš, pak jitrnice, popř. prejt - s kys. zelím a bramborem, jinak jen s chlebem. Den se končil právě těmi škvarečky - třeba později večer, ale sádlo se muselo dodělat.
Většinou jsme ochutnali od všeho kromě tlačenky, tu jen při přípravě a dochucování.
Druhý den se už jen zpracovávalo zbylé maso. Na porce do mrazáku, popř. na špaň.ptáčky nebo pečené ořezky - oboje na zavaření do sklenic. I prejt jsme někdy zavařovali. Tlačenky se dají zamrazit (dělají se k tomu raději menší) nebo jsem zkusila i do sklenice a později s bramborem a zelím taky nemělo chybu.
Ale to vše je opravdu různé, záleží na "použitém" řezníkovi a chutích a zvyklostech té které rodiny. U nás např. do tlačenky smělo téměř jen libové maso, směs pro jitrnice i prejt byla umleta najemno (třeba 2x), nikde nesměla být žádná "flaksa", ale přitom se vše spotřebovalo. Max. pes a kočky měli hody. :-)
Hlavně to ale byla příjemná doba, protože se při ní sešla rodina i nejbližší přátelé. Udělala se spousta práce, každý měl své úkoly, všechno šlapalo jako hodinky, ale moc jsme se přitom nasmáli! Byla to záležitost, která lidi na venkově sbližovala! Nosila se na oplátku výslužka do spřátelených rodin, kde se taky pobylo a popovídalo.
Škoda, že tohle mizí!

Tak samozřejmě rodiny jsou různé, ale škvarky se skutečně obvykle nechávají na jiný den, právě proto že není zájem po celodenní šichtě ještě do noci škvařit :-)

Tak souhlasím s tím, že v každé rodině to bylo jinak.
Třeba u nás se sádlo škvařilo nejdříve druhý, spíše třetí den (uno se i lépe krájelo když pořádně vystydlo a ztuhlo. A i když se "jen ochutnávalo", tak přestože se při zabíjačce nedělal zabíjačkový guláš a bílá polévka, tak večer byla nejžádanější bábovka, na masité se nikdo už "nemohl ani podívat". Ale těžko nám nebylo, neb na rozdíl od některých nezvaných návštěv jsme "věděli" - dlouho se dávala k lepšímu historka jak přišel "ve správnou dobu" (už byly uvařeny jitrnice, jelita a právě se dovářela černá polévka) agent pojišťovny. Když mu bylo nabídnuto, tak si dopřál a s chlebem to asi příliš nepřeháněl. No a potom si značkoval cestu domů ....
Ale to už je moooooc dávno, to ještě bývala tráva zelenější a v zimě mi v nížině bylo sněhu nad kolena ....

Tomuhle trendu, kdy odborníci určují, co je pravda a co je správné, se říká expertokracie. Jsme v ní až po uši.

A trendu, kdy neodborníci určují, co je pravda a správné, se říká demokracie :)))))

Správně. Neodborníci jsou ovšem soukromé osoby a nikomu svůj názor nenutí. Je jen na nich, jestli "odborníky" poslechnou nebo ne. U politiků je to horší: ti nám svým rozhodnutím mohou pořádně znepříjemnit život. Zvlášť když nám osekají tu svobodu rozhodování.

Ovšem novináři a různí redaktoři nejsou soukromé osoby a už vůbec ne odborníci a přesto dokáží prostřednictvím médií ovlivnit život mnoha lidí a to více než politici.
tsd