Názor k článku Zabijačka – jak na to, abyste neskončili se žlučníkovým záchvatem od Daneba - Víte, Ivane, možná byste mohl své názory nejdřív...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 27. 2. 2017 9:41

    Daneba (neregistrovaný)

    Víte, Ivane, možná byste mohl své názory nejdřív s někým konzultovat.
    Zabíjačka se totiž v každé rodině dělala (dělá) trochu jinak. U mých rodičů od mého dětství až v podstatě donedávna (je mi 60) jsme se snažili všechno nejdůležitější udělat v jeden den. To znamená i vyškvařit sádlo, kde potom vedlejším produktem jsou zmíněné škvarky. Pamatuji jen jednou, že se škvařilo až druhý den, ale to se zabíjela 2 prasata najednou, takže bylo se vším víc práce.
    První den se opravdu ochutnávalo (těšili jsme se na ty dobroty!) tak, jak se jednotlivé produkty dokončovaly. Jako první ovar, protože uvařené maso se používá do jitrnic, tlačenek, prejtu atd. Mozečkem jsme my zadělávali guláš, takže samostatně jsme ho neměli.
    Ráno se ale začínalo nějakou bábovkou, posléze chlebem s na sádle zesklovatělou cibulkou (připravovala se pro guláš a jelita) a celý den kromě piva a slivovice byla i becherovka, jako žaludeční likér.
    Po ovaru pak za čas následovaly polévky bílá i prdelačka - obě s kroupami, guláš, pak jitrnice, popř. prejt - s kys. zelím a bramborem, jinak jen s chlebem. Den se končil právě těmi škvarečky - třeba později večer, ale sádlo se muselo dodělat.
    Většinou jsme ochutnali od všeho kromě tlačenky, tu jen při přípravě a dochucování.
    Druhý den se už jen zpracovávalo zbylé maso. Na porce do mrazáku, popř. na špaň.ptáčky nebo pečené ořezky - oboje na zavaření do sklenic. I prejt jsme někdy zavařovali. Tlačenky se dají zamrazit (dělají se k tomu raději menší) nebo jsem zkusila i do sklenice a později s bramborem a zelím taky nemělo chybu.
    Ale to vše je opravdu různé, záleží na "použitém" řezníkovi a chutích a zvyklostech té které rodiny. U nás např. do tlačenky smělo téměř jen libové maso, směs pro jitrnice i prejt byla umleta najemno (třeba 2x), nikde nesměla být žádná "flaksa", ale přitom se vše spotřebovalo. Max. pes a kočky měli hody. :-)
    Hlavně to ale byla příjemná doba, protože se při ní sešla rodina i nejbližší přátelé. Udělala se spousta práce, každý měl své úkoly, všechno šlapalo jako hodinky, ale moc jsme se přitom nasmáli! Byla to záležitost, která lidi na venkově sbližovala! Nosila se na oplátku výslužka do spřátelených rodin, kde se taky pobylo a popovídalo.
    Škoda, že tohle mizí!

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).