Fascinuje mě dnešní společnost s názory typu "snažíme se být společností dokonalých jedinců." Hloupost! Tady nejde o dokonalost, proboha. To jen teď (a pouz teď) jsme v době, kdy si něco takového můžeme dovolit. Právě tahle doba je výjimečná v tom, že máme možnost dát život i tomu, co by v jiné době možnost nemělo. A tady se diskutuje, zda-li je to správně.. Nemáme možnost vůbec posoudit správnost! Vždyť tahle doba se počítá teprve v desítkách let! Vždyť i moje babička mi ještě vyprávěla, že byla z 12 dětí, z nichž se však jen asi 7 dožilo dospělosti. A TAKHLE to bylo >> od nepaměti <<. Slabí jedinci umírali, silní přežívali.
To, že jsme našli v posledních desetiletích možnost, jak zachránit spoustu lidí o jejich jinak jisté smrti, je sice krásné, ale podle mě jsme se s tím ještě za tu krátkou dobu nenaučili žít. Vždyť si všimněte, že výsledkem toho není nic jiného, než přeplněné nemocnice.
A v nich nemocní lidé, a přestože mnozí čekají na svou jistou smrt, tak jim není ani na jejich žádost dovoleno umřít.
Toť honba za životem, dohnána do extrémů. Ale to už je zas na jinou diskusi.
"Slabí jedinci umírali, silní přežívali." To je pěkná blbost. Infekční nemoc mohla napadnout i silného jedince a ten na ní mohl i umřít. Proto bylo zvykem mít hodně dětí, protože při této strategii aspoň někteří potomci přežili.
Silný jedinec mohl mít taky smůlu a umřít, ale měl mnohem větší šanci přežít než ten slabý. V průměru přes celou populaci byla většina jedinců skosených chorobami právě ti slabí.
A to dnes není. Dneska se dospělosti dožije téměř každé dítě, protože ty postižené co by jinak nepřežili zachrání lékařská věda a často se můžou tihle nechopní i rozmnožovat a předávat svou vadu dál. Takže v dalších generacích se tento poměr může zhoršovat a pokud se s tím něco neudělá, tak to může být problém. Ale myslím si, že při současném pokroku vědy by se mohlo objevit dřív nějaké vhodné humánní řešení (např. upravovat DNA plodů, co by trpěli jinak smrtenou dědičnou vadou) než tohle přeroste lidem přes hlavu.
ČLÁNKY DO MAILU