„Zabiji své dítě.“ Myšlenka vraha? Ne, obsedantně-kompulzivní porucha

Určité magické myšlení a rituály jsou součástí některých kultur odedávna. V nepatrné míře se vyskytují u všech lidí – např. držení se knoflíku, když vidíme kominíka, vyhnutí se černé kočce, aby nám nepřeběhla přes cestu apod. Pokud ale obsese a kompulze přerostou určitou míru a omezují člověka v běžném životě, můžeme hovořit o obsedantně-kompulzivní poruše.

Nepříjemné myšlenky jsou doprovázeny velkou tísní, úzkostí, strachem nebo znechucením a často vzbuzují pocity viny nebo stud. To nutí lidi k jednání, které tyto emoce neutralizuje. Tomuto jednání říkáme kompulze. Kompulze může probíhat jak ve formě myšlenek, tak i ve formě chování.

Martina Celecká, která se věnuje psychiatrii pro děti i dospělé, se v současné době ve své ordinaci zabývá více léčbou dětských pacientů. Zeptali jsme se jí, jak často řeší právě obsedantně- kompulzivní poruchu. „Děti s obsedantně-kompulzivními příznaky přicházejí docela často, je to odhadem asi každé desáté dítě.“ Rodiče přivádějí podle lékařky děti s obsedantně-kompulzivními příznaky celkem brzy od začátku projevů a je velkou výhodou, pokud se s léčbou začne co nejdříve.

„V dětském věku jsou příznaky OCD zachyceny často již v osmi letech, nejčastěji se však projeví u dospívajících. U dospělých s OCD je problém s tím, že často přicházejí až po několika letech trvání potíží, kdy jim potíže již znesnadňují běžné fungování života a léčba bývá obtížnější. Rodina a přátelé mohou pomoci, aby se dospělý člověk rozhodl pro léčbu,“ říká lékařka.

Přijdou zloději, zabijí mě a byt vykradou…

Projevy poruchy mohou být různé. Prof. Ján Praško popisuje v publikaci Specifické fobie příklad pacientky Zuzany, která trpí obsedantním shromažďováním: „Nemůže vyhodit žádný předmět ze své domácnosti; hromadí staré noviny, oblečení, hadry, krabice od čisticích prostředků, bakelitové láhve, staré účtenky, kelímky od jogurtů apod. Její byt je naplněn ´hnízdy´ všech těchto předmětů natolik, že je možné projít od dveří k posteli pouze velmi úzkým průchodem a podobná chodbička vede k záchodu a do koupelny. Byt 3+1 je již zcela zaplněn; stejným způsobem je zaplněna garáž. Manžel se od Zuzany odstěhoval před třemi roky a rozvedl se s ní. Na návštěvu nesmí nikdo; Zuzka se za svůj ´zaklizený´ byt nesmírně stydí. Ale žádný předmět vyhodit nemůže. Podobně začíná nyní ´zaklízet´ svoji kancelář. Tam to zvládá o něco lépe, ale v minulých letech musela opustit několik zaměstnání, protože pro spolupracovníky to bylo nepochopitelné.“

Martina Celecká uvádí mezi nejčastější druhy obsesí např. kontaminace, katastrofy, zavinění, pedantnost a symetrie, religiózní. Častými druhy kompulzí jsou např. umývání (např. rukou) a čištění, kontrolování, opakování činností, počítání, hromadění.

Ján Praško popisuje další příklad ze své praxe: „Lídě je pětatřicet let. Pracuje u počítačové firmy jako programátorka. Má dvě děti. Po porodu dcery před deseti lety se poprvé objevily myšlenky, že by dítěti svou nešikovností mohla ublížit. Stalo se tak po příhodě, kdy dceru položila do příliš horké vody ve vaničce. Dítěti se sice nic nestalo, protože ho ihned vytáhla, ale od té doby se u ní mnohokrát denně objeví strach, že něco udělá nepřesně a dětem to ublíží. Aby tuto myšlenku neutralizovala, musí dělat řadu věcí během celého dne naprosto přesně. Ráno musí vstát levou nohou z postele, jít do koupelny, kde si vyčistí zuby naprosto přesnými tahy zubního kartáčku, kterých je třicet sedm. Podobně přesně provádí další rituály ranní očisty. Když se zmýlí, musí začínat od začátku, jinak prožívá silnou úzkost. V posledním roce se rituály natolik rozšířily, že už není schopna zvládat běžné denní úkoly v domácnosti. Starost o domácnost za ni přebral manžel. Přesto pravidelně přichází do práce pozdě. Musí se totiž často během cesty několik kroků vracet. Podobně se nemůže odlepit od jednotlivých úkonů v práci. Vesměs je opakuje mnohokrát. Nyní ji hrozí propuštění, protože i nadmíru benevolentnímu vedoucímu již vadí, že prakticky žádnou práci nedodělá a musí ji dělat druzí.“

„Často se tématicky typ obsese a kompulze nevztahují, např. musím třikrát napočítat do třiceti (kompulze), abych nezpůsobila katastrofu svojí rodině (obsese),“ podotýká lékařka.

Léčba? Psychoterapie a někdy i psychofarmaka

Martina Celecká pro léčbu OCD používá v první řadě metody kognitivně-behaviorální psychoterapie (KBT). „Při psychoterapeutickém vedení formou KBT je nutné navázání vztahu s klientem a stanovení konkrétního cíle terapie. Postupuje se strukturovaně po jednotlivých domluvených krocích a je nutná aktivní spolupráce klienta (hodnocení a měření, nácviky dovedností atd.). Klient se během KBT učí porozumět svým potížím a učí se nové způsoby, jak vhodněji zacházet s obsesemi (vtíravými myšlenkami nebo představami) a kompulzemi (nutkavým chováním nebo myšlením určeným k neutralizaci obsesí), učí se zvládat úzkostné stavy a lépe vyrovnávat s problémy v životě.“

Při léčbě OCD pomocí metod KBT psychoterapie používá STOP techniku, testování platnosti obsesí, expozici v představách, expozici se zábranou odpovědi (zabránění rituálu), odstranění kompulzivního vyhýbání. Součástí psychoterapeutického vedení je i nácvik relaxačních technik ke zvládání úzkosti (svalová relaxace, břišní dýchání).

„Pokud je to nutné, metody kognitivně behaviorální psychoterapie používám v kombinaci s psychofarmaky (antidepresiva, v některých případech i v kombinaci s antipsychotikem a výjimečně benzodiazepiny). Lze použít i psychofarmaka samostatně, kdy se efekt dostavuje často až za osm až dvanáct týdnů,“ říká lékařka s tím, že samotná psychoterapie může pomoci u řady pacientů, ale kombinace psychoterapie s léky zvyšuje účinnost a urychluje léčbu.

Co se týká prognózy, u dospělých je léčba dlouhodobá a trvá několik měsíců i let. „Asi nejdůležitější je nepřerušit léčbu předčasně, protože by mohlo dojít k návratu příznaků. Platí pravidlo, že čím dříve se s léčbou začne, tím lépe.“ U dětí však nemusí být léčba dlouhodobá. „Při včasném záchytu a dobré spolupráci u dětí může dojít k celkem rychlému odstranění potíží,“ popisuje Martina Celecká