Žádné ICE (In Case of Emergency) si do mobilu nedávejte

Není to ve skutečnosti žádná novinka, jen čerstvá vlna hromadně rozesílaného mailu, tentokrát ne se zcela nesmyslným, ale minimálně zavádějícím tvrzením.

Podle serveru hoax.cz, který se na podobně šířené zprávy specializuje, se první „důležité upozornění “ o zkratce ICE objevilo už v roce 2005. Později se zpráva zaštítila důvěryhodnou organizací a stalo se z ní „Důležité upozornění, vydané Červeným křížem a záchrannými organizacemi“:

Zpráva putuje sítí hned v několika verzích, jazycích, má i své heslo na Wikipedii, nicméně její praktické využití, minimálně u nás, je na pováženou. „V podstatě se jedná o zkreslující a zavádějící informaci a obsah emailu vůbec neodpovídá praxi záchranných služeb. Dohledání příbuzných není život zachraňujícím nezbytným úkonem,“ uvedla Tereza Janečková ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

Záchranka nemá důvod (a ani čas) ICE využívat

Záchranná služba nekontaktuje příbuzné a ani to nemá v popisu práce. Zaměřuje se přednostně na léčbu a ošetření pacienta a jeho rychlou přepravu do zdravotnického zařízení. Příbuzné hledá většinou policie nebo je kontaktuje přímo nemocnice, kde je pacient umístěn.

Záchranáři se shodují, že v případě kampaně ICE se nejedná o žádnou mezinárodně uznávanou ani koordinovanou akci. Podobné kampaně podle nich proběhly v zahraničí, např. v Izraeli, kde šlo ovšem spíše o možnost identifikovat oběti atentátů, nikoliv o volání příbuzným. Což, doufejme, v našich podmínkách nebudeme potřebovat.

Navíc jim značení ICE připadá poněkud nadbytečné. „Pro případ nouze a nutného kontaktu s příbuznými doporučujeme uvádět v mobilu spíše označení máma, táta, babička apod.,“ cituje hoax.cz Jiřinu Ernestovou, mluvčí pražské záchranky.

Ani další záchranářské organizace ICE nevyužívají: „Pokud už by došlo k nutnosti kontaktovat blízké, pak bychom hledali v seznamu podle českého označení – taťka, mamka, babička atd. K těmto situacím však nedochází, postiženého ošetříme základní první pomocí, pokud je jeho stav lehký, pak odchází sám, pokud jeho stav vyžaduje další ošetření či vyšetření, pak kontaktujeme zdravotnickou záchrannou službu, která pacienta dále řeší,“ uvádí například Vodní záchranná služba ČČK Brno-město, která mimochodem spadá právě pod Červený kříž.

Je pravděpodobné, že „mamku“, „taťku“ ani „kočičku“ by záchranáři v zahraničí na první dobrou nerozšifrovali, nicméně ani v cizině není prioritou záchranky obvolávat příbuzné.

Čtěte dále: Hele, myslíte, že je to možný??? aneb fámy o jídle

Příbuzný stejně nemívá potřebné informace

Vtipně a výstižně myšlenku ICE komentuje dr. Ondřej Franěk na serveru zachrannasluzba.cz: „Kombinace současného splnění podmínek – stalo se mi něco vážného a jsem v bezvědomí AND nemám doklady AND mám mobil AND mobil to přežil AND životně nutně o mě potřebují něco vědět AND někoho napadne vyhledat v mobilu ICE AND pan(í) ´ICE´ je online AND ví, co potřebují vědět – je velmi nepravděpodobná.“

Na námitku, že blízká osoba může zdravotníkům poskytnout důležité informace, například ohledně onemocnění postiženého, užívaných léků ap., lze říci, že toto rychlá záchranná služba jednak běžně neřeší, nemá na to kdy, a dále k tomu účelu slouží jiná opatření.

„Pokud je vhodné, aby pacient měl informace o ´své´ chorobě u sebe (např. cukrovkáři, lidé s kardiostimulátorem), mají k tomu účelu obvykle příslušné kartičky, na kterých jsou právě ty správné, potřebné údaje,“ píše Ondřej Franěk. „Obávám se, že manželka či jiný ´ICE´ pravděpodobně nebude znát přesný typ a nastavení kardiostimulátoru. V případě potřeby mít významné informace o své osobě dostupné např. záchranářům lze využít také některého z internetových systémů, což má tu výhodu, že data jsou dostupná kdekoliv, kdykoliv, v mnoha světových jazycích a hlavně jsou to jen přesně ta data, která si dotyčný přeje, aby byla známa…“

Hacker záchranář?

Původní součástí idey ICE kontaktu bylo také zapojit výrobce mobilních telefonů, aby do přístrojů napevno naprogramovali položku ICE, do které by si uživatel v adresáři pouze doplnil příslušné telefonní číslo. Existuje také rudá nálepka s nápisem ICE, určená k nalepení na mobil, aby záchranáři poznali, že v něm ICE kontakt naleznou. Jenže…

Další ránu využití myšlenky ICE kontaktu dává fakt, že záchranáři de facto do mobilu postiženého nesmí. „Není v kompetencích záchranné služby manipulovat s osobními předměty pacientů. Pokud je pacient v bezvědomí, osobní předměty, cennosti, mobilní telefony, peněženky, zavazadla, předává zdravotnická záchranná služba Policii ČR. Pokud záchranáři potřebují zjistit zdravotní stav pacienta, rozhodně kvůli tomu není třeba kontaktovat příbuzné formou telefonátu,“ říká již citovaná Tereza Janečková ze středočeské záchranné služby.

I kdyby záchranáři nakrásně směli a chtěli kontakt v mobilu vyhledat, je tu ještě jeden problém – zámek obrazovky, tedy PIN nebo bezpečnostní gesto. Uzamčení klávesnice využívá celkem dost lidí a dostat se k telefonnímu seznamu je pak nereálné… Nebo ne? Některé přístroje umožňují tento problém obejít, například v nastavení určit „případy nouze“ nebo umožnit přístup k seznamu „ICE lidí“ ze zamčené obrazovky. Dají se také stáhnout potřebné aplikace. To už ale nevypadá na masově sdílenou záležitost.

ICE kontakt by nakonec možná našel jiné využití (i když to trochu připomíná sKartu, máme ji, tak co teď s ní?), ale coby projekt určený pro využití záchrankou, která o něj nejeví sebemenší zájem, je veskrze zbytečný.

Čtěte téma: Nebojte se volat záchranku