Moderní medicína se potýká s narůstajícím počtem pacientů, trpících autoimunitními nemocemi. Ve vyspělých zemích postihují asi 8 % populace, 75 % z celkového počtu představují ženy.
Úkolem imunity je člověka chránit. V případě autoimunity se ale obrátí proti němu a začne jeho orgány poškozovat. V těle se spustí sebedestruktivní program, autoagrese. Za cíl si může zvolit tlusté nebo tenké střevo (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, celiakie), klouby nebo svaly (revmatoidní artritida, myastenie, Bechtěrevova nemoc), kůži a pojivo (lupénka, lupus erythematodes, sklerodermie), nervový systém (roztroušená skleróza), slinivku břišní (diabetes mellitus I. typu), štítnou žlázu (thyreoiditida) a řadu dalších orgánů.
Změnu chování imunitního systému lékaři nedokáží přesvědčivě vysvětlit. Soudí se na vliv genetiky a životního prostředí, spouštěcím faktorem může být běžná viróza. U většiny pacientů se příčina nemoci nenajde. Užívají léky proti zánětům (antibiotika, antirevmatika, antiflogistika), na potlačení imunity a buněčné reakce (imunosupresiva, cytostatika, kortikoidy), zkouší se biologická léčba. Potlačení imunity na čas uleví. Současně se ale zvyšuje riziko vzniku infekcí a nádorových onemocnění. Vytlouká se klín klínem.
Jakou informaci nám ale autoimunitní nemoci přinášejí? Jak souvisejí s námi a s naším životem?
Musela onemocnět, aby si mohla odpočinout
Paní Janě je pětatřicet a ještě před čtyřmi lety byla úplně zdravá. Pak se jí narodila druhá dcera a začaly potíže. Únava, slabost nohou, závratě, zhoršená koordinace chůze, nestabilita, nejistota. Půl roku se bránila jít k doktorovi. Pak odstartoval kolotoč vyšetření: interna, neurologie, alergologie, imunologie, revmatologie, ortopedie, desítky odběrů, cétečka, magnetické rezonance, lumbální punkce. Na jejich konci diagnóza hned dvou autoimunitních onemocnění: roztroušené sklerózy a zánětu štítné žlázy – thyreoditidy. Brala avonex, medrol, euthyrox, biologickou léčbu. Nic nepomáhalo. Úlevu nepřinesla ani akupunktura, ani homeopatie. Nemoci vůbec nerozuměla.
Jana je citlivá, starostlivá a úzkostná po mamince. Otec byl dominantní a přísný. Janu nikdy nepochválil, sebevědomí jí srážel, kde mohl. Celý život se snažila otci i sama sobě dokázat, jak je dobrá. Vystudovala vysokou školu, s manželem postavili domek, porodila dvě dcery, v rodinné stavební firmě si vzala na starost účetnictví. Od rána do večer v jednom kole. Děti, domácnost, firma. Večer padala vysílením. Vzdala se koníčků, volejbalu, kamarádek. Na poslední delší dovolenou si ani nepamatuje. I při léčení se snažila chodit do firmy, zajistit děti, mít doma uklizeno. Aby toho nebylo dost, věčně vytížený manžel se povahou i chováním hodně podobá otci. Už delší dobu to mezi nimi neklape. Musela onemocnět, aby si mohla odpočinout. Aby si rodina a manžel všimli, jak je utahaná.
Která cesta vede od léčení k uzdravení?
To, co se odehrává na imunitní, hormonální a buněčné úrovni je věrnou reflexí pacientova života. Jeho povahy, sebevztahu, sebenároků. Dokonale to popisují lidová přísloví: užírá se, drásá si nervy, trápí sám sebe, žije sobě na úkor, nakládá si víc, než unese. A štítná žláza se jmenuje štítná, protože je to emoční štít. Pokud je žena citlivá a tíží ji starosti, je ve stresu, emoční štít se oslabí. Štítná žláza začne špatně fungovat, odolnost ženy vůči emocím se snižuje, narůstá napětí a únava.
Autoimunitní nemoci jsou pokynem, aby člověk negativní emoce neobracel proti sobě, ale zpracovával je způsobem, který ho nebude poškozovat. Pokud to udělá včas, může se uzdravit i bez léků.
Paní Jana to konečně pochopila. S prací ve firmě na nějaký čas skončila. Začala se v klidu věnovat sobě a dcerám. Po letech si zajeli k moři. Ochotně přijala nabídku partnerské terapie. Obden chodí na pohybové relaxace. Pochvaluje si zklidňující bylinné čaje. Změnu chování po necelém půlroce odráží i její imunitní systém. Vrací se jí síla, stabilita a chuť do života. Dávky léků pomalu snižuje. Vykročila na cestu vedoucí od léčení k uzdravení.
ČLÁNKY DO MAILU