Tato teorie o příčinách autoimunitních onemocnění poněkud nevysvětluje některé souvilosti. NEobstála by při "testování" hypotézy.
1. Nevysvětluje nárůst autoimunitních onemocnění u velmi malých dětí. Že by už kojenci byli unavení životem a raději nám proto onemocněli?
2. Samozřejmě děti mohou být stresovány mnoha jinými faktory. Biologicky obsahem potravin, infekcemi, očkováním, hlukem apod. Psychologicky péčí rodičů (křik, týrání), ale i velkými kolektivy a náhlými změnami prostředí apod. Ale to jsou již "stresory", které tato teorie stran navržené "léčby" příliš neřeší.
3. Dosud nikde jsem se nesetkal s názorem, že stres současné populace je v něčem výrazně vyšší než stres předchozích generací? Tam byly války, bída, chudoba, existenční problémy jednotlivců v mnohem větším rozsahu, bylo také hrubé příkoří, roboty, rodičům umíraly děti jako na běžícím pásu a měly pravidelně hlad. Představa dřívejších generací jako populace, vyrovnaných a spokojených lidí i dětí, bohorovných ve svém údělu a stresovaných a unavených jedině "přílišným sluncem" mi skutečně vysoce nesedí.
Záhadu obrovského nárůstu autoimunitních onemocnění právě v současné populaci si tak dovoluji považovat - i přes tento článek - za dosud stále neuspokojivě objasněnou.
Osobně bych hleděl kupředu směrem k výzkumu střevní (a možná i kožní) mikroflóry, vlivu propustnosti střevní stěny (leaky gut syndrome) a jejich vzájemné provázanosti. Tam se protkávají všechny ty vámi zmíněné faktory plus hygiena plus stres plus mnohé další (třeba císařský porod vs. přirozený a jejich vliv na bakteriální osídlení dítěte).
Stres svou roli určitě hraje, ale je tady mnohem komplexnější vztah.
Jinak určitě dříve byla těžká dřina a války a další, ale doba byla i pomalejší a myslím si, že chronického stresu narostlo i proti téhle ne zrovna příjemné době. Možná za to mohl i daleko omezenější obzor obyčejného člověka a pevnější vymezení místa ve světě - sociální mobilita byla výrazně nižší.
Taky nezapomeňme, že některé epigenetické změny jsou přenosné (možná ne vždy ve smyslu genetickém, ale třeba vztah matka - dítě v děloze) , takže mnohé civilizační choroby se můžou zhoršovat z generace na generaci i ve stabilním prostředí, ne tak v tom našem, které se pro zdraví člověka vyvíjí v mnoha směrech k horšímu.
Velmi zajímavé souvislosti. Osobně bych spíše pátral po změnách v okolním prostředí - exhalace, průmyslové odpady, dlouhotrvanlivé jídlo obsahující zvýšené množství zátěžových látek atp.
ČLÁNKY DO MAILU