Jiný kraj, jiný mrav, říkávaly už naše prababičky a v dnešní době, kdy statisíce Čechů vyrážejí každoročně do zahraničí na dovolenou a další desítky tisíc za studiem či prací, jim nelze než dát za pravdu. Cestujete-li za hranice našeho státu po vlastní ose, již po pár kilometrech jízdy po cizích silnicích zjistíte, že zmíněné úsloví platí i pro dopravní značky.
Některé se od těch našich liší jen v nepatrných detailech, některé se odlišují sice podstatně, avšak přesto je jejich poselství poměrně srozumitelné, ale bohužel existují i značky, jejichž význam nepoučený člověk nemá šanci odhalit. Snahy sjednotit dopravní značení v rámci celé Evropy lze vysledovat už do třicátých let a základní značky jako Zákaz vjezdu, Dej přednost v jízdě či Omezená rychlost jsou skutečně v evropských zemích stejné; přesto je celkem jasné, že z různých důvodů se značky v jednotlivých zemích odlišovat musí.
Zákaz stání v lichých dnech
Slovenské značení: zákaz stání v lichých (vlevo) a sudých dnech
Už na Slovensku, které řada Čechů stále tak nějak považuje za „naše“ či jen za poloviční cizinu, se lze vzhledem k již téměř dvě desetiletí trvajícímu odlišnému vývoji legislativy setkat se značkami, které česká vyhláška nezná.
Neznalost značek Zákaz stání v lichých dnech či Zákaz stání v sudých dnech vám může pobyt na Slovensku řádně znepříjemnit a prodražit. Pokud tedy uvidíte, že v jinak beznadějně zaplněném centru města je náhle celá jedna strana ulice volná, zkuste se zamyslet, zda pro to třeba neexistuje nějaký důvod – jako právě u nás neznámá zákazová značka. Se stejnou značkou se můžete setkat i ve vzdálenějších zemích, např. ve Švédsku, kde navíc tamní vyhláška zná i kombinaci obou zmíněných značek pod názvem Parkování dle data. Obdobná, byť poněkud srozumitelnější značka se vyskytuje i v belgické vyhlášce, kde čísla označují data v měsíci, kdy je v oblasti zakázáno parkovat.
(Kompletní přehled slovenských značek najdete na adrese http://www.zbierka.sk/zz/predpisy/default.aspx?PredpisID=208783&FileName=zz2009–00009–0208783&Rocnik=2009)
Většina značek platných za českými hranicemi však spadá do kategorie „(téměř) identické“ či „snadno pochopitelné“. Sem patří několik značek, které jsou oproti těm českým stranově obrácené – srovnejte si např. českého a švédského dělníka ve značce Práce na silnici nebo český a slovenský pokyn k nasazení sněhových řetězů. Značka Padající kamení pak má v některých zemích – např. v Norsku – i svou zrcadlově obrácenou variantu. Řidič je díky tomu upozorněn, ze které strany může padající kameny očekávat.
Trajekty ani soby nemáme
Dánsko: Přístaviště pro trajekty
Řada značek či jejich variant odráží i přírodní podmínky dotyčné země. Tak např. v české vyhlášce poměrně logicky nenajdeme značku upozorňující na blízkost přístaviště pro trajekty, jakou mají např. v Belgii či Dánsku.
Stejně tak se do tuzemské vyhlášky nedostala značka upozorňující na riziko sjetí do vody, třebaže např. v Praze na Náplavce by jistě došla svého využití. Se značkou Zákaz vjezdu vozidlům s nastřelenými hřeby se lze setkat pouze v oblastech, kde je jejich užití jinak alespoň částečně povoleno, především tedy v severní Evropě. Běžného českého řidiče se tato značka samozřejmě netýká, ledaže by si vypůjčil auto v tamější autopůjčovně.
Svou stopu v dopravním značení zanechává i lokální zvířena. Česká dopravní značka upozorňující na výskyt divoké zvěře má ve Skandinávii odpovídající variantu jak s losem, tak se sobem. Pro úplnost dodejme, že i ve Skandinávii existuje varianta s jelenem, který ale zjevně není tak bujný jako jeho český protějšek. Značka upozorňující české řidiče na výskyt hospodářských zvířat pak má v severní Evropě ještě pozoruhodnou „stádovou“ variantu. Ve Velké Británii jsou řidiči naopak varováni před výskytem divokých kachen či žab na silnici.
Za zmínku stojí ještě několik značek obvyklých v chladném a po většinu roku sněhem pokrytém prostředí alpských velikánů a severoevropských zemí. Jde o spíše úsměvné, přesto však bezesporu potřebné značky jako norská Pozor, běžkaři, švédské Pozor, sjezdaři a Zákaz vjezdu skútrům, ovšem nejlepší je bezesporu švýcarská značka Zákaz vjezdu saním.
Řidiči, jeď vlevo
Dopravní značky v těch několika málo evropských zemích a územích, kde se dodnes jezdí vlevo (jak se mimochodem jezdilo do roku 1939 i v Československu) – Velké Británii, Irsku, Gibraltaru a na Maltě (a pro úplnost dodejme i euroasijský Kypr) se kupodivu od značek v ostatních státech nijak zásadně neodlišují, jak by snad člověk mohl očekávat.
Čtěte dále: Přechodová lež – učí se snad už v autoškolách?
Kolona česká (vlevo) a anglická
Rozdíl je ovšem v tom, že značky jsou obvykle situovány zleva doprava, na rozdíl od zemí, kde se jezdí vpravo – což nejlépe při srovnání české a anglické značky varující před možným vznikem zácpy.
Poněkud matoucí je také skutečnost, že především v Británii se na značkách neužívá metrická soustava – což tolik nevadí při omezení rychlosti, ale před vjezdem do tunelu či na úzký venkovský most má značka s povolenými rozměry uvedenými v stopách a palcích pro řidiče ze zbytku Evropy jen mizivou informační hodnotu. Ve velkých městech se však používá i varianta s rozměry v obou soustavách.
Feministky chtějí panenku na semaforech
Norsko: varování před nebezpečnými úseky
K nejkurióznějším značkám patří názorná varování před nebezpečnými úseky, se kterými se lze setkat v Norsku, a značka s dělem, se kterou se překvapivě lze setkat ve Švýcarsku, tedy v zemi, která se již téměř dvě stovky let nezapojila do žádného válečného konfliktu. Pokud snad při své cestě Švýcarskem na tuto značku narazíte, nepropadejte panice – značka neznamená, že silnice bývá ostřelována z děl, nýbrž jen řidiče varuje před blízkostí vojenského cvičiště, aby nebyli překvapeni náhlou explozí, doprovázející výstřel z děla.
Na rozdíl od poměrně různorodých značek jsou semafory v evropských zemích v zásadě jednotné (ponechme stranou pokus švédských feministek prosadit změnu figurky na přechodech pro chodce z panáčka na panenku). Pouze v Norsku může chodec narazit na dva červené panáčky pod sebou, ale proč tomu tak je, nevědí ani sami Norové. Červená barva pak obecně znamená „Stůj!“ pro všechny druhy dopravy, nejen pro automobily.
Díky svému jednoduchému designu nemusely dopravní značky procházet nějakým zásadním vývojem a většina značek se nezměnila již od třicátých let. Zásadní změnu prodělala pouze značka Zákaz vjezdu automobilům, kdy původní německý model z roku 1934 nahradil přece jen modernější vůz; naopak značka upozorňující na blížící se nechráněný železniční přejezd díky své názornosti podobu nezměnila a pravděpodobně už asi ani nezmění, třebaže skutečnou parní lokomotivu lze dnes po celé Evropě vidět už jen při mimořádných historických jízdách.
ČLÁNKY DO MAILU