Kolik vlastně máme krve?
Dospělý člověk má v těle asi 5 až 6 litrů krve. Nejobjemnější složkou je plazma, která tvoří asi 55 až 60 procent krve. Plazma samotná je složená hlavně z vody (90 procent), dále pak obsahuje 2 procenta minerálních látek a 8 procent plazmatických bílkovin.
Další složky krve jsou krevní buňky: v jednom mililitru krve je přibližně 4–5 miliard červených krvinek, 4–9 milionů bílých krvinek a 150–300 milionů krevních destiček. Červené krvinky obsahují hemoglobin, který pomáhá přenášet kyslík po těle, bílé krvinky se podílejí na imunitním systému (např. chrání tělo před infekcemi a cizorodými látkami) a krevní destičky se podílí na srážení krve a zastavení krvácení při poranění.
Jaké existují krevní skupiny?
Každá krev ale není stejná – existují různé skupiny. Systémů krevních skupin se rozlišuje několik desítek, nejvýznamnější a nejčastěji používaný je systém AB0, který využívá dělení podle přítomnosti antigenů A a B. Pro každou skupinu je také charakteristická určitá kombinace protilátek vůči chybějícím antigenům.
Ve střední Evropě se nejčastěji vyskytuje krevní skupina A, kterou má 40 až 44 procent populace. Druhou nejpočetněji zastoupenou skupinou je 0. Následuje skupina B a nejvzácnější je AB, kterou má okolo 8 % lidí. V jiných částech světa je to však jinak. Například „nula“ je nejvíce rozšířená v Severní i Jižní Americe a v některých částech Afriky a Austrálie.
„U původních amerických indiánů se často setkáváme s téměř stoprocentním výskytem této skupiny a předpokládá se, že před příchodem Evropanů měli všichni obyvatelé Ameriky pouze fenotyp 0. Skupina A je s poměrně vysokým podílem zastoupena nejen v Evropě, ale také u Aboriginců na jihu Austrálie. Skupina B je poměrně častá v centrální a jižní Asii a směrem do západní Evropy se její četnost snižuje,“ říká Jana Zítková, lékařka plazmaferetického centra Amber Plasma.
U krve se však určují nejen krevní skupiny, ale i takzvaný Rh-faktor. Objevil ho v roce 1939 Karl Landsteiner. Svůj název dostal podle opic – Makaků rhesus, které vědci využívali jako laboratorní zvířata. Při pokusech byl objeven antigen označovaný písmenem D.
Na svých červených krvinkách jej má přibližně 85 % lidí – a jeho přítomnost se popisuje jako Rh+. Lidé, kteří jej naopak nemají, mají faktor Rh−.
Celkem tedy existuje 8 typů krevních skupin: A+, A−, B+, B−, AB+, AB−, 0+ a 0−.
Jak se dědí krevní skupiny?
Krevní skupiny i Rh faktor se dědí na základě Mendelovských zákonů dědičnosti. To znamená, že polovina genetické informace se dostává od otce a polovina od matky.
Může tedy klidně nastat i situace, kdy oba rodiče mají například skupinu A, ale narodí se jim miminko se skupinou 0. „Ano, takové případy se stávají. Ale je nutné si uvědomit, že pod krevní skupinou A se u člověka skrývá genetické vybavení dvěma alelami: AA, nebo varianta A0. Pokud tedy plod od maminky i od tatínka získá právě tu nulu, potom jeho krevní skupina může být 00,“ vysvětluje primářka gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný Markéta Matoušková.
Jak se dědí krevní skupina?
Rodiče to může samozřejmě zaskočit, ale rozhodně to nemusí znamenat, že by bylo dítě „vyměněné“ nebo mělo jiného biologického otce. „Známé rčení tvrdí: Matka je vždy jistá, otec nejistý. Ano, někdy se může stát, že biologickým otcem dítěte je někdo jiný. Tvrdí se dokonce, že se to stává cca v 10 procentech všech těhotenství. V době center asistované reprodukce, kdy řada těhotenství vzniká darováním vajíček nebo spermií, se tato problematika ještě více komplikuje,“ míní lékařka.
Jak a proč zjistit svou krevní skupinu?
Svoji krevní skupinu je docela dobré znát, zjišťuje se před operací kvůli možnému podání transfuze nebo například v těhotenství. V tomto případě by mělo být ženě vyšetření provedeno na začátku těhotenství, nejpozději do 14. týdne. Stejně důležité je i určení tzv. screeningu protilátek.
„Tyto informace jsou potřebné v případě, že by žena musela podstoupit transfuzi krve – například při silném krvácení během potratu, nebo při autonehodě, závažném úrazu… Mít rychle po ruce informace o její krevní skupině je velmi užitečné,“ vysvětluje primářka Matoušková.
U těhotných žen navíc hrozí promíchání krve s krví plodu. Dochází k tomu například u invazivního výkonu v těhotenství, jako je odběr choriových klků nebo plodové vody, při umělém ukončení těhotenství, spontánním potratu, mimoděložním těhotenství, ale i po normálním nebo operativním porodu. Proto je všem ženám s Rh negativním faktorem podán preventivně imunoglobulin, což je bílkovina získávaná z plazmy dárců.
„Tato látka zajistí, aby se imunitní systém ženy takzvaně nesenzibilizoval. Krev plodu by totiž mohla být po otci Rh pozitivní a v takovém případě by při dalším těhotenství mohlo dojít k závažným až fatálním důsledkům pro přežití plodu,“ objasňuje gynekoložka.
Právě toto je jeden z důvodů, proč se krevní skupina a Rh faktor automaticky zjišťují i u všech narozených dětí. „Ženy Rh negativní s prokázaným Rh pozitivním faktorem u novorozence po porodu dostanou zajišťovací imunoglobulin. Rh negativní ženy, které porodí Rh negativní dítě, imunoglobulin po porodu nedostanou. Rovněž je potřeba více hlídat narozené děti s krevní skupinou 0, protože jsou více ohrožené novorozeneckou žloutenkou,“ doplňuje primářka slánské porodnice.
Krevní skupina se zjišťuje také u dárců krve. Jednotlivé transfuzní stanice také zveřejňují, kterou skupinu v danou chvíli nejvíce potřebují.
Svoji krevní skupinu si však může každý nechat zjistit jako samoplátce. V laboratoři za to zaplatí okolo dvou stovek.
Nula může darovat každému
Jak bylo řečeno výše, znát krevní skupinu je potřeba před podáním transfuze. Tu úplně první úspěšnou provedli na začátku 19. století lékaři pod vedením Jamese Blundella, nicméně ještě na začátku 20. století šlo spíš o ruskou ruletu. Při transfuzi hrozila hemolytická reakce, která může zapříčinit smrt příjemce cizí krve – mnoho lidí proto tento zákrok nepřežilo. Právě až objev krevních skupin, na kterém se významně podílel i český lékař Jan Janský, a jejich kompatibility umožnil bezpečnou transfuzi.
Kdo komu může darovat krev?
Ideální je vždy podání transfuze takové krevní skupiny, jakou má příjemce. Někdy je ale potřeba využít i krev jiné skupiny. Za univerzální dárcovskou skupinu je považována krevní skupina 0 negativní. Erytrocyty této skupiny jsou univerzální a lze je podat i lidem s jinými krevními skupinami. Naopak lidé s krevní skupinou AB jsou univerzálními příjemci erytrocytů – mohou tedy přijímat jakoukoliv krevní skupinu, ale darovat mohou pouze lidem se stejnou krevní skupinou.
Jak probíhá podání transfuze?
Krevní transfuzi pacient dostává do žíly. Před samotným výkonem lékař kontroluje krevní skupinu nemocného i transfuzního přípravku. Nejprve „vykape“ několik mililitrů a čeká se na případnou reakci. Následně je podán zbytek transfuzního přípravku, přičemž pacienta celou dobu kontroluje sestra. V případě jakýchkoliv obtíží se transfuze ihned přerušuje. Celý proces transfuze trvá od několika desítek minut po několik hodin.
Jen zřídka se dává tzv. plná krev, spíše se podávají části krve:
- při anémii (chudokrevnosti) a krevních ztrátách se podávají červené krvinky (erytrocyty)
- k léčbě nebo prevenci krvácení způsobeného nedostatkem vlastních destiček nebo poruchou jejich funkce se podávají krevní destičky (trombocyty)
- k léčbě poruch srážení krve se podává plazma
Funguje dieta podle krevních skupin?
Na internetu se můžete setkat také s různými jídelníčky podle krevních skupin. Tuto teorii rozšířil Peter D'Adamo již v roce 1996. Podle obsáhlé souhrnné studie, která byla na toto téma vypracována, však jednoznačně vyplynulo, že v současnosti neexistují vědecké důkazy, které by potvrzovaly údajné zdravotní přínosy diet podle krevních skupin.
Galerie: Jak cestuje zkumavka krevní laboratoří
ČLÁNKY DO MAILU