Zapomeňte na „výchovnou“ facku. Vyhrajeme, i když netrestáme, vzkazuje psycholog rodičům

Respekt vůči ostatním, ale i respekt vůči sobě samému neznamená nedostatek hranic, ale naopak způsob, jak pomoct dítěti vybudovat si trvalé hodnoty, nezávislé na přítomnosti rodiče, trestů či výhružek. Jak se ale dopracovat ke vzájemnému respektujícímu vztahu rodiče s dítětem? O tom, jak do výchovy dítěte zahrnout kromě lásky i pochopení a vyhnout se při tom zbytečným trestům, bude Václav Mertin, psycholog, pedagog a autor odborné literatury o výchově, podrobněji hovořit v online přednášce v úterý 8. února.

Jak vypadá respekt ve vztahu mezi rodičem a dítětem?

Znamená to, že my jako dospělí bereme dítě úplně vážně. Sice si uvědomujeme, že je to dítě a mnoha věcem jej musíme naučit, ale na druhé straně představa, že je to jen věc, s níž můžeme manipulovat, je velmi zjednodušená.

Není to proto, že by to dítě nezvládlo, zvládli jsme to přece i my a i ti před námi, ale směřujeme potom k jiné dospělosti, než když respektujeme, že i ono může mít někdy velmi rozumná přání a názory. Když je akceptujeme, současně tím dítě naučíme, že naše činy mají nějaké následky. Pokud dítě nerespektujeme a rozhodujeme jenom my, tak ho to naučit nemůžeme. Dítě potřebuje zjistit, že v životě není všechno úplně jednoduché, i když jen v chráněném rodinném prostředí.

Na čem může vzájemný respekt ztroskotat?

Rodiče si velmi často neuvědomí, že dítě se všem dospělým způsobům učí jen pozvolna a s mnoha chybami. Takže v momentě, kdy to dítě zareaguje tak, jak si my nepředstavujeme, velmi rychle to vzdáme a chováme se k němu jako k de facto (ne jen de iure) nesvéprávnému jedinci. Výchova je svým způsobem neustálý tlak, který posiluje v dítěti zodpovědnost a samostatné rozhodování, ale stále tam musí být to naše vědomí, že i my dospělí děláme chyby a že dítě mnoho věcí ještě neumí a bude je dělat špatně.

Napsal jste knihu o výchově bez trestů. Jak tresty souvisejí s tématem respektu? Je nutné dítě trestat, abychom si respekt vynutili?

My to máme tradičně spojené – uděláš něco ne úplně dobře a musí následovat trest. Já jsem přesvědčený, že většina rodičů stále uvažuje přímočaře. Když oni něco vyvedli, někdo na ně zakřičel nebo jim dal na zadek, a proto neumí nic jiného, to je ten problém. Já si myslím, že je na nás dospělých, abychom se naučili jiné způsoby přístupu k dítěti.

Jakými způsoby dokážeme dítě ukáznit nebo nasměrovat, chceme-li se trestům vyhnout?

Mnoho lidí si myslí, že čím silněji dítě trestáme, tím bude efekt větší. Já jsem však dospěl k závěru, že to není úplně pravda. Když například pouze vyjádříte svůj nesouhlas, což se zdá úplně zbytečné, ten efekt je velmi podobný. My tím k dítěti vysíláme signál, že to, co dělá, není korektní, nelíbí se nám to, porušuje to normy; a mnohdy to úplně stačí k tomu, aby se dítě změnilo. Náš naivní předpoklad je, že když dítě pořádně plácneme, ono to už nikdy neudělá, ale výzkumy ukazují, že to brzy udělá znovu. Následek nevhodného chování by rozhodně neměl být pozitivní, ale musí to být něco, co dítěti připomene, že se nezachovalo dobře. Můžeme mu například něco vzít, samozřejmě ne chléb, ale nějaký nadstandard, jako například dnešní Večerníček.

Takže nepovažujete výchovu bez trestů za výchovu bez následků?

Ne, to vůbec ne. My dítě nějakým způsobem formujeme. Například když dítě opakovaně ignoruje naše prosby, aby něco udělalo. Nemusíme ho za to praštit, můžeme ho vzít za ruku a dovést ho k tomu, eventuálně mu trochu pomoct, aby to zvládlo. To je ta alternativa, a ne tváření se, že je vše v pořádku. Dítě musí mít hranice a musíme mu je vymezovat. Že je to někdy těžké, to já vím, ale když jsme laskaví, trpěliví a důslední, tak nakonec vyhrajeme, i když dítě netrestáme.

Může častá tendence využívat ve výchově tresty pramenit z netrpělivosti rodiče či z problému zvládat vlastní emoce?

Asi někdy ano, ale nezapomínejme na to, že plesknout dítě je méně komplikované a časově náročné než věnovat se mu a dovést ho k požadovaným výsledkům. Rozumím tomu, že rodiče jsou někdy také ve stresu a soucítím s nimi.

Proto si myslím, že by svůj přístup měli mít promyšlený dopředu, jelikož ve stresových situacích musíte často udělat něco velmi rychle. Například když dítě téměř vběhne na cestu. Tehdy nesmíte meditovat nad výsledkem a musíte ho chytnout za ruku. Ale musíte ho za to bít? Nemusíte. Musíte na něj křičet? Také ne. Musíte si to jenom v hlavě uspořádat, abyste příště věděli, když budete u cesty, vzali dítě za ruku už dvacet metrů předtím, a bude po problému. Vyžaduje to předvídavost a přemýšlení.

Může zanechat používání trestů následky na psychologickém vývoji dítěte?

U nás se moc neřeší, že trest je spíše psychologický. Když dítě dostane facku, není to nějaké velké fyzické trauma. Fakt, že mu ublížila a že se na něj zlobí nejmilovanější osoba, je však mnohem horší než samotná facka. Je to pro dítě velká psychická zátěž.

Avšak neřekl bych, že občasné tresty svedou dítě na úplně jinou cestu. Ale představa, že to, co jako rodiče děláme, nemá žádný efekt, je hloupost a minimálně je ovlivněný náš vzájemný vztah. Často totiž zapomínáme, že když trestáme, mělo by se to týkat činu, který dítě udělalo nebo neudělalo, a ne jeho osobnosti. Ale my to někdy spojíme – dítě udělalo něco špatné a my s ním přestaneme mluvit, zlobíme se na něj. Přeneseme to, že dítě udělalo něco, s čím nesouhlasíme, na jeho osobnost, a vysíláme signál, že ono samotné je špatné a nemáme jej rádi.

Naopak, měli bychom vyjádřit, že jenom jeho skutek byl špatný, adresovat to a posunout se dál, ale zároveň dát dítěti najevo, že je stále stejné a naše pocity se k němu nezměnily.

PhDr. Václav Mertin

Dětský psycholog, pedagog a autor odborné literatury o výchově. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie. Už přes čtyřicet let pracuje v pedagogicko-psychologické poradně pro děti a také na katedře psychologie FF UK jako poradce. Pravidelně publikuje v pedagogických periodikách. Odborně se zajímá zejména o obecnější otázky uplatnění psychologie ve školství, individualizace vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a poradenství pro rodiče.

Online webinář Co znamená respektovat a být respektován s Václavem Mertinem se koná v úterý 8. února 2022 od 19 hodin.