Často slýcháme, jak zdravé jsou pro nás plodiny, které vyrostou v oblasti, kde žijeme. Nezavrhuji pestrost, a tak miluji ananasy, banány, pomeranče i méně známé exotické druhy ovoce, popřípadě i zeleniny. Když se ale hovoří o „našich plodinách“, představíme si obvykle ta naše červená jablíčka, hrušky, zemité brambory, mrkve…
Možná bychom se divili, kdybychom se zeptali školáků, ve které skupině by dokázali vyjmenovat více zástupců. Troufám si hádat, že exotické plodiny od chlupatého kiwi, přes datle až po karambolu by hrály prim. Schválně, kolik z nich by vědělo, jak vypadá obyčejný angrešt nebo jeřabinová zavařenina? A kolik dospělých? Naše příroda je bohatá na plodiny, které k nám nemusely putovat tisíce kilometrů a které jsou neskutečně bohaté na cenné živiny, a tak se ptám – znáte dřínky?
Šípkům podobné dřínky obsahují velké množství vitamínu C
Dřínky jsou drobné červené plody podobné šípkům rostoucí na dřínu obecném. Dřín obecný je keř dorůstající 2 až 8 metrů. Je teplomilný a přirozeně se vyskytuje ve středních a severozápadních Čechách a jižní a střední Moravě. Ačkoliv se jedná o keř doslova milující slunná stanoviště, je mrazuvzdorný.
Dřínky jsou jasně až vínově červené peckovičky dozrávající od konce srpna do října. Při sklízení je nejlepší pod keřem rozložit plachtu a celým keřem jednoduše zatřást. Zralé dřínky opadají. Dřínky mají vysoký obsah vitaminu C a přírodních antioxidantů. Obsahují méně pektinu, proto je vhodné je při zavařování kombinovat s jiným ovocem.
Dřínky se dají naložit stejně jako olivy
Naložené či sušené dřínky byly v minulosti našimi předky velmi oblíbené jako životabudič posilující imunitu v zimních měsících. Dřínky se ve zralém stavu dají jíst i syrové, velmi často se ale dále upravují. Dají se zavařit jako kompoty, džemy, marmelády, hodí se i do pečených čajů, které jsou v současnosti velmi populární.
Pro zajímavost – v Zakavkazí se dřínky suší a melou na prášek, kterým se poté koření rožněné maso.
Petr Ondřej Mathioli ve svém herbáři uvádí, že se s dřínky dá zacházet stejně jako s olivami a právě tak je i nakládat: „Jahody dřínové či dřínky mohou se před uzráním sušiti v peci, nebo nasoliti a nakládati do láku a chovati jako olivy.“
Uvádí i přípravu, při které se dřínky zalévají cukrem či medem a postupně se proměňují v sladkou šťávu: „Dřínky se obyčejně připravují takto: Uzrálé dřínky nakladou se do láhve až do vrchu, nesmí se však stlačiti, pak se na ně nalije rozpuštěný med nebo cukr, aby byly dřínky úplně tekutinou přikryty; aby se jahody tekutinou vyzdvižené a nabubřelé nedostaly z láhve, dlužno hrdle lahve uzavříti spletenými proutky. Tak nechají se dřínky státi, až se rozpustí a obrátí ve šťávu. Tato šťáva jest dobrá jako omáčka k jídlu, a jest užitečná proti červené nemoci a všelikým nemírným výtokům břicha.“
Léčivé dřínky
Pomalu se dostáváme k využití dřínků v lidovém léčitelství. Jak již výše zmíněné napovídá, dřínky byly považovány za skutečný všelék proti problémům žaludku a trávicího ústrojí, zejména proti průjmům.
Léčivé jsou i listy dřínu, ze kterých se dá připravovat močopudný a žlučopudný čaj. „List i ovoce jsou přirozenosti studené, moci stahující, svírající a zastavující všeliké tělesné hlenotoky,“ uvádí Mathioli a přidává tip na „zdravotní“ omáčku k masu: „Z masa dřínek připravuje se s cukrem libá šalše (omáčka), která jest velice prospěšná proti výtokům břišním (průjmům), proti nechutenství a dávení žaludku, touž moc má i šťáva vytlačená z dřínek a svařená s cukrem do zhoustnutí.“
Mathioli prozrazuje i návod na přípravu lektvaru, který připravovali přímo lékárníci v jeho době: „Někteří lékárníci připravují z těchto jahůdek též lektvar, a to tímto způsobem: Nejprve svaří jahody a pak je protlačí sítkem, načež je po druhé vaří s cukrem a připraví lektvar stejně jako lektvar kdoulový. Tento lektvar nazývají Cornelina, kterýž staví každodenní výtok života čili běhavku.“
Použité zdroje:
ČLÁNKY DO MAILU
