Před časem společnost Britax, výrobce autosedaček a kočárků, prvně otevřela brány svého testovacího závodu evropským novinářům. Stalo se tak vůbec poprvé v celé čtyřicetileté éře výroby autosedaček Britax, a server Vitalia.cz byl u toho. Vyrazili jsme do rodiště Alberta Einsteina, do německého Ulmu, abychom se podívali, jak probíhá testování autosedaček pro naše nejmenší během vývoje, výroby i uvedením na trh. Jen kvalitní sedačka totiž ochrání zdraví dítěte – a někdy i jeho život.
Test centrum je malé jako třípokojový byt
Pokud si představujete jednoho ze tří nejvýznamnějších výrobců autosedaček na světě jako giganta, který zaměstnává stovky tisíc lidí a své testy provádí v halách o rozměrech několika fotbalových hřišť, budete překvapeni, stejně jako jsme byli my. Testovací část provozu je totiž místnost v suterénu centrální budovy, která není větší než běžný třípokojový byt. Trávit volný čas byste tu ale nechtěli. Když se spustí všechny testy na odolnost použitých materiálů, neslyšíte vlastního slova. Všude to klape, ťuká, cvaká a škube.
Isofix, pásy i spony – testuje se všechno
Jedním z prvních strojů, který pozorujeme při práci, je tester podpůrné nohy Isofixu (upevnění dětské autosedačky bez použití bezpečnostního pásu zacvaknutím do spon v sedačkách některých automobilů). Jedná se o jedno z nejúčinnějších zařízení, které v případě havárie vozidla udrží autosedačku na svém místě, to proto, že Isofix je pevně připojen k trupu automobilu a dětská sedačka při jeho použití zpomalí stejně rychle jako vozidlo. Tím se snižuje zátěž na páteř a snižuje se možné poranění hlavy malého pasažéra. Podpůrná noha s Isofixem stojí kolem pěti tisíc, tak se také musí řádně otestovat. Systém hadiček, trubek a tlakových systémů jí nedá vydechnout, testuje výdrž materiálu, takže pokud ji máte doma, můžete si být jistí, že si prošla opravdu velkou zátěžovou zkouškou.
Nedílnou součástí vlastního testovacího střediska je i zátěžový test na odolnost pásů, které jsou součástí autosedačky. Umožňují přizpůsobit pro dítě příliš vysoký systém pásů ve vozidle, tak aby jej neškrtily, přičemž bočnice autosedačky chrání oblast pánve, ramen a hlavy. Je tedy nutné vyzkoušet, zda pásy vydrží opakované silné trhnutí, kdy se simuluje okamžité napnutí pásů při nehodě. Napnutí a uvolnění za pomocí závaží tak proběhne klidně i tisíckrát.
Další z testovaných součástí autosedaček je mechanismus pro uchycení pásů, tzv. spony, do nichž se pásy upínají. Tlak, který musí být použit na otevření zámku pásu, je předepsaný zákonem a stroj simuluje jak jejich snadné zacvaknutí, tak i to, zda se systém v případě nehody nezasekne. „Nesmí být používány ani přezky nebo ochranná pouzdra, která by dětem zabraňovala, aby zámek samy otevřely. Důvod pro to je následující: v případě nehody musí být pomáhající osoby schopny i ve stresových situacích otevřít zámek během několika vteřin,“ říká Magdalena Ossesová, marketingová manažerka Britaxu.
Zatímco výše zmíněné testy ukážou, jak se při zátěži zachovají jednotlivé komponenty, v zadní části test centra probíhají testy na celé autosedačky. Minimálně pěttisíckrát stroj napne pásy zacvaknuté autosedačky, další simulátor napodobuje chování autosedačky, která je v autě jdoucím při autonehodě přes střechu. Zajímavou podívanou byla i simulace jízdy na kole s cyklistickou sedačkou (jedná se o jiný druh než autosedačka), kde kolo projíždělo velmi náročným terénem. Nadskakovalo o dobrých deset centimetrů nad styčnou plochu a sedačka držela jako přibitá. Zde se zjišťuje zejména odolnost materiálu v extrémních podmínkách.
Crash test dummies, ta těžký život má
Na test centrum přímo navazuje vlastní crash centrum. Dlužno podotknout, že společnost Britax patří k malé hrstce výrobců autosedaček, kteří disponují vlastním zázemím pro provádění crash testů, jaké se používají v automobilovém průmyslu. I my jsme byli svědky takového testu.
Řada figurín čeká na svou chvíli, kdy je asistenti přikurtují do autosedačky, zbývá jen přesně nastavit sadu kamer, které budou test snímat ze všech úhlů, usadit crash test dummies (CTD) – figurínu a spustit proces testování. Figurína se nám začíná vzdalovat z dohledu, couvá po kolejišti, světla zhasnou, ozve se táhlý výstražný tón, rozsvítí se reflektory, a jako když natáhnete a následně pustíte gumu, auto padesátikilometrovou rychlostí vystřelí kupředu, aby se těsně před našima očima „srazilo se zdí“. Co se stalo s CTD během prudkého nárazu? Srážka byla dílem tak krátkého okamžiku, že nikdo z nás prakticky nic neviděl. Proto jsme chtěli test vidět znovu, ale udivení pracovníci crash centra jen zamítavě kroutili hlavou. Byť takových testů provedou ročně na tři sta, příprava jednoho testu, který trvá dohromady možná dvě minuty, jim zabere i půl dne. Co figurína i autosedačka, to jiné nastavení zjišťovaných parametrů i kamer. Navíc, každá autosedačka se po testu rozstříhá a jednotlivé součásti zamíří na další analýzu, která prověřuje, jak autosedačka odolala či neodolala nehodě.
Když jsme následně sledovali zpomalený crash test ze záznamu, mrazilo nás. Figurína malého dítěte při nárazu v padesátikilometrové rychlosti vyletěla s rukama vymrštěnýma před sebe prudce kupředu, následně několikrát vrazila hlavou dozadu do opěrky hlavy v autosedačce. Jak konstatoval pracovník crash testu: Přežila, nemá nic zlomeného. Člověk si ani nechce domýšlet, jak by figurína dopadla při stejném testu, ale bez sedačky. A už vůbec si nechci představit, jak by dopadlo skutečné, živé dítě.
ČLÁNKY DO MAILU