To vše se splnilo. Neuvěřitelné množství poražených kuřat a kuřecího masa v obřích halách. Desítky, stovky, tisíce kuřat v klecích čekajících na svůj konec. Místnost, kde se kuřata kuchají, kterou radši vidět nechcete. A když ji vidíte, chcete na ni zapomenout. Podrážděná reakce na dotazy nezapadající do šablonky hodného výrobce kvalitních českých potravin, například ohledně tzv. separátu.
Galerie: Vodňanská drůbež – Jak se „vyrábí“ kuře
Ale na druhou stranu – nic skandálního, hygiena a veterináři uspokojeni, vše se zdá pod kontrolou. Vodňanské kuře jsem si v supermarketu kupovala dál. Důvod? Byly dva. Viděla jsem provoz a oproti no name kuřatům jsem se u tohoto výrobce nebála o hygienu. A hlavně – garantovaný český původ, z prapodivného masa odkudsi mám strach.
Pak jsem si přečetla jednu reportáž a viděla jeden film.
Že bych se v obou předpokladech mýlila? Posuďte sami.
Kuřata hygienická a bezpečná?
Během mé návštěvy závodu Vodňanské drůbeže v Modřicích u Brna bylo v celém provozu vypulírováno. Pracovníci i návštěvníci odění v bílých pláštích, na hlavě síťky či čepce, na rukách rukavice, nohy v pracovních botách nebo gumácích. Jasné světlo, naklizeno, hygienicky čisto. Zápach tu místy byl, ale přiměřený charakteru výroby.
Na záběrech drůbežárny přímo ve Vodňanech, které provázejí reportáž Saši Uhlové (ze seriálu Hrdinové kapitalistické práce na serveru A2larm), je vše trochu jinak. Trochu víc nepořádku, trochu víc různých beden všude, a zejména o hodně méně světla. Čímž celý provoz vypadá jak výrobna někde v rozvojové zemi. „Jak jsme se blížili, cítila jsem větší a větší chlad a strašný zápach, ze kterého se mi obracel žaludek. Vešli jsme do velké, špatně osvětlené haly bez oken,“ líčí Saša Uhlová.
Má idea o hygieně a bezpečnosti dostává na frak s další zkušeností novinářky, která se nechala v závodu zaměstnat: „K práci jsem potřebovala potvrzení od doktora. Získala jsem je v jedné z ordinací, kam mě z drůbežárny poslali. Už v čekárně mi připadalo divné, že se zhruba třikrát za minutu ozývá ‚další!‘. Pak jsem přišla na řadu já, lékař telefonoval, sestra mě vyzvala, ať mu podám pět set korun. Aniž by telefonát přerušil, podal mi zpátky potvrzené papíry a za necelých dvacet vteřin jsem vycházela ven a sestra volala: ‚Další!‘ Až doma na ubytovně jsem zjistila, že mi kromě potvrzení o dobrém zdravotním stavu podal i můj nový zdravotní průkaz. Nezměřil mi tlak ani neudělal jediný odběr, vlastně se na mě vůbec pořádně nepodíval. Mohla bych nastoupit do práce, i kdybych měla nějakou infekční chorobu,“ popisuje novinářka.
Podobně je praxe popsána také ve filmu Selský rozum (Žlutý baron – Pravda o Andreji Babišovi). Na skrytou kameru se tu mluví o mafii, dodávající agenturní zaměstnance, kteří „v neděli přijedou a v pondělí jdou do práce, aniž by je viděl jakýkoli doktor“. Zdravotní průkazy se podle tohoto – dlužno říci anonymního – zdroje nakupují od lékaře sice s razítkem, ale bez vyplněného jména.
Zkušenosti Saši Uhlové potvrzují alespoň snahu firmy o dodržování pravidel, pokud jde o pracovní oblečení. I když… Mezi prohřešky, za které je pokuta, má patřit třeba „zapomenutí síťky na hlavě, když člověk jde ven, vykukující náušnice nebo kus oblečení… O pokutách jsem pak od různých lidí slyšela ještě mnohokrát, ale ani jednou jsem neviděla, že by ji někdo dostal,“ líčí autorka.
Ptám se proto výrobce, co on na to a jak je zajištěna bezpečnost potravin a hygiena na pracovišti. Ve Vodňanech s „nepodloženými tvrzeními“ nesouhlasí a odkazují se na to, že v provozu výroby Vodňanské drůbeže probíhá nepřetržitá veterinární kontrola, dále kontroly hygieny a audity či kontroly celé řady orgánů státní správy. „S klidem si dovolíme tvrdit, že náš provoz je špičkou v oboru v ČR. Svědčí o tom kromě jiného i fakt, že jsme dodavatelem kuřecího masa pro významný řetězec rychlého občerstvení, který je na kvalitu produkce extrémně náročný,“ reaguje Jan Pavlů z komunikace Agrofertu, pod který – kdyby to ještě někdo nevěděl – Vodňanská drůbež spadá.
Budiž, nehygienický čepec bych ještě brala, ale co tohle? „Na pás jsme taky vysypávali přepravky plné prsních řízků a kusy masa padaly na špinavou podlahu. Museli jsme je házet zpátky na pás,“ píše se dále v reportáži. Ani to prý není pravda. „To, že by se maso dostalo na zem a následně na pás (tedy i dále k zákazníkům), vylučujeme,“ říká Jan Pavlů. „Poškodilo by to samotnou společnost Vodňanská drůbež, protože by maso podlehlo zkáze. A jen pro doplnění – neustálá veterinární kontrola ve spojení s evidencí zpracovávaných kuřat umožňuje dohledání všech dílů drůbeže, které se dostávají k zákazníkovi. Tzn. pokud veterinář na místě shledá, že např. kuřecí prsní řízek nemá jít do prodeje, tak se zlikvidují i všechny ostatní části tohoto konkrétního kusu drůbeže. O hygienu a kvalitu je ve výrobě velmi dobře postaráno.“
Saša Uhlová na můj dotaz ještě doplňuje, že platí zkušenosti, které popsala ve své reportáži. „Jinak se, myslím, hygienická pravidla dodržují,“ říká.
Kuřata česká?
Při mé někdejší návštěvě Vodňanské drůbeže byl kladen důraz právě na český původ masa. Kuřata sem prý vozí výhradně z některého z uzavřených českých chovů. Ponechme nyní stranou další aspekty, jako jsou podmínky a délka života drůbeže (více se tomuto tématu věnujeme v článcích Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu a Životopis mého kuřete). Jak je to s tím proklamovaným českým původem dnes, změnilo se snad něco?
Aktuálně se na webu Vodňanské drůbeže chlubí českým původem tzv. Kuře s rodokmenem. „Vodňanské kuře s rodokmenem Vám garantuje svůj původ,“ tvrdí se tu. Rovněž Zlaté kuře z Vodňan „pochází výhradně z českých uzavřených chovů a na etiketě najdete jméno českého chovatele.“ Novinkou je řada Originál české, což jsou různé masné výrobky s českým kuřecím masem.
Galerie: Jak žijí kuřata před cestou do Vodňanské drůbeže
A co ta ostatní vodňanská kuřata? Čtvrtky, stehýnka, křidýlka? Maso strojně oddělené neboli lidově separát? Ve filmu Selský rozum zazní obvinění, že ve Vodňanech přebalují maso z ciziny. „My jsme slyšeli, že kuřata, která se tady porcují, se občas vozí z Polska,“ říká novinář Jakub Patočka v rozhovoru se zdrojem z drůbežárny na skrytou kameru. „No jasně, to jsou třeba řízky. To nejsou kuřata, to jsou řízky,“ odpovídá dotyčný. Ve filmu se rovněž popisuje, že pracovníci vídají dodací listy v polštině, ve slovenštině, na přepravkách jsou zahraniční etikety. To ve filmu ukázáno není, nicméně novinářům se podaří nahlédnout do kamionu, který míří do dalšího podniku společnosti Agrofert, Krahulík – Masozávod Krahulčí. Auto z Německa je plné mraženého masa. Spojitost s Vodňany tu však prokázána není, ostatně i Zuzana Vlasatá, která na filmu spolupracovala, později na webu Deníku Referendum píše: „Několikrát – z různých stran – jsme slyšeli, že se v některém z podniků Andreje Babiše přebalují kuřata z dovozu do obalu s razítkem českého původu. Vyprávěli nám, že se kuřata šokově rozmrazí, přebalí, zamrazí a jdou do distribuce jako ‚poctivá česká‘. To se podle našich poznatků ve Vodňanech neděje…,“ ale znovu dodává: „… ačkoliv jeden z bývalých zaměstnanců oddělení dispečinku nám vypověděl, že osobně několikrát viděl, jak se z chlazených polských kuřecích řízků staly řízky české… Dělo se tak opakovaně při vyšší poptávce od prodejních řetězců, například v období svátků. I další zaměstnanec Vodňanských drůbežáren nám takovou praxi potvrdil.“
Naletěla jsem snad výrobci se svou vírou v české kuře? Ptám se tedy ve Vodňanech:
Pokud koupím výrobek z Vodňanské drůbeže, půjde vždy stoprocentně o maso českého původu? Jak u celých kuřat, tak u kuřat porcovaných (řízky, stehna, křídla…) či masných výrobků s kuřecím masem nebo s podílem strojně odděleného masa? Používá Vodňanské kuře u některých výrobků jiné než české maso nebo strojně oddělené maso? Případně o jaké země původu se jedná a u jakých výrobků?
„Vodňanská drůbež zpracovává maso z vlastních chovů v České republice. To zákazníkům mj. umožňuje u produktů dohledat i konkrétní farmu a druh krmiva kuřat,“ zní stručná reakce. Škoda, tak hezky mi to mohli vysvětlit.
Kuřata politická? A tak trochu slovenská
Podstatně obsáhlejší je zato odpověď Agrofertu ve výkladu politických ambicí zmíněné reportáže a filmu a jejich autorů, politických cílů a příslušnosti dotyčných a snahy o poškození. Poškození drůbežárny? O tu tady, zdá se, až tak nejde.
Co z toho všeho plyne? O kvalitě a původu kuřat nic moc. Jen, že by se měla od politiky držet dál. Abychom se mohli bavit s drůbežáři o kvalitě potravin, aniž by do toho tahali politiku. Zpolitizované kuře zavání, i kdyby bylo sebekvalitnější.
Udělám ještě jeden pokus dozvědět se více. Předchozí odpověď Agrofertu ohledně původu kuřat není jednoznačná. Informace by měla zaznít jasně, v zájmu spotřebitelů, ale předpokládala bych, že i firmy, která se tímto původem chlubí. Ptám se tedy znovu: Můžete vyloučit, že by se ve vaší výrobě jakkoliv používaly suroviny ze zvířat nečeského původu?
„Vodňanská drůbež zpracovává živá jateční kuřata z vlastních chovů a nebo od smluvních dodavatelů chovaná v České republice. V roce 2016 bylo opracováno 62 milionů kusů kuřat a předpoklad pro rok 2017 je 64 milionů kusů,“ uvádí Jan Pavlů z Agrofertu. A přidává informaci, kterou se Vodňanská drůbež příliš nechlubí:
„Vzhledem k tomu, že koncern Agrofert vlastní na Slovensku společnost, kde se zpracovávají kuřata, tak v ojedinělých případech z důvodů zabezpečení požadovaného objemu výrobků při dodávkách akčního zboží do tržní sítě může pocházet kuřecí maso z chovů ze Slovenské republiky,“ upřesňuje. V případě slovenského masa by na etiketě výrobku mělo být uvedeno: „Chov v: Slovenská republika“ a „Porážka v: Slovenská republika“. Dozvídáme se také, že na Slovensku je podnikem zpracovávajícím drůbež společnost Hyza. „Strojně oddělené kuřecí maso vyrábíme v našich výrobních závodech, kde se poráží kuřata z českých chovů,“ doplňuje ještě Jan Pavlů.
ČLÁNKY DO MAILU