Někteří odpůrci používání palmového oleje podporují jeho vyšší zdanění jakožto nezdravé potraviny. Tyto snahy se mohou stát spouštěcím mechanismem procesu, na jehož konci bude pro spotřebitele zcela nepřehledný souboj o zdravější, méně zdravé a nezdravé potraviny. Reálně pak hrozí, že budou do jednotlivých „kategorií“ zařazovány na základě emotivních a lobbistických tlaků, aniž by to ovšem spotřebiteli usnadnilo jeho orientaci ve výběru těch „zaručeně správných“ potravin. Ještě větším rizikem je kromě toho administrativní růst výdajů za potraviny.
Zdanit nezdravé potraviny? Stará myšlenka
Palmový olej totiž zdaleka nemusí být jediný nadstandardně zdaněný potravinářský produkt, ostatně takzvaná koalice proti palmovému oleji se netají myšlenkou zdanit veškeré potraviny a nápoje, jejichž konzumace vede k růstu rizika obezity. Projekty na vyšší zdanění nezdravých potravin (případně na daňové zvýhodnění zdravých potravin) zdaleka nejsou nové, a to ani u nás – v minulosti takový postup prosazovaly například Věci veřejné. Známý je i třeba systém „semafor“ rozlišující zdravé, nezdravé a neutrální potraviny, o jehož zavedení se snaží někteří politici v EU. Prakticky žádná z takových akcí „potravinářského inženýrství“ ale samozřejmě nepřinese potřebné efekty. Z mnoha důvodů.
Jednak je při úrovni současného poznání a variabilního složení desítek tisíců položek potravinářských výrobků prakticky nemožné objektivně stanovit, které potraviny jsou zdravé a které ne. K tomu přistupuje stále nedostatečně vnímaná skutečnost, že každý jednotlivý lidský organismus má zcela jedinečné dispozice pro zpracování složek potravin, a to jak zdravých, tak nezdravých – zdravotní problémy navíc mohou nastat i při nadměrné konzumaci nejzdravějších potravin, nebo látek, které si můžeme představit – třeba vitamínů.
A především – potraviny nejsou ani zdaleka jedinou (byť jsou významnou) položkou ovlivňující naše zdraví, minimálně stejně velkou roli hraje dostatek pohybu a obecně výdej energie. Pokud by tedy chtěli spasitelé našeho zdraví pojmout problém skutečně systémově, museli by například zavést vyšší daňové odvody pro občany, kteří nesportují.
Ani z hlediska ekologie není zdanění palmového oleje řešením
Pokud se týká samotného palmového oleje, zvýšené daňové zatížení je už téměř realitou – Francie již například schválila daň za jeho dovoz s cílem omezit kácení deštných pralesů, na jejichž uvolněných plochách se tento olej produkuje. Výsledkem bude samozřejmě vyšší cena potravin, k jejichž výrobě se palmový olej používá. To ale není řešení.
Pokud totiž připustíme, že se skutečně sníží produkce tohoto oleje díky zaváděným restrikcím, bude tato surovina k výrobě potravin na trhu chybět. Logicky tak musí být nahrazena jinou surovinou, například jiným rostlinným tukem, který se ovšem také musí vyprodukovat na zemědělské půdě, takže k případné devastaci přirozených porostů dojde pouze jinde a jinak. Rostoucí počet obyvatel planety navíc vytváří předpoklady pro větší využití zemědělské (nebo lesní) půdy v budoucnosti než v současné době, takže expanzi zemědělství na úkor krajiny se lidstvo stejně nevyhne, pokud nechce hladovět.
Jak poznat certifikovaný palmový olej
Již dnes lze přitom palmový olej produkovaný udržitelným způsobem (s nižšími dopady na životní prostředí) odlišit od produkce, která životní prostředí poškozuje nadměrně. Stejně jako například biopaliva čelící stejnému problému – expanzi na úkor životního prostředí – je palmový olej označen certifikáty, jimiž se spotřebiteli dává najevo, že byl vyroben trvale udržitelným způsobem.
Jde o certifikáty RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil) a POIG (Palm Oil Innovation Group), jejichž nákupem mohou výrobci potravin i samotní spotřebitelé přispět ke zmírnění kritizovaného kácení deštných pralesů. Samozřejmě jde o produkty s vyšší cenou, což je svým způsobem stejný efekt jako vyšší zdanění.
Potraviny pro „horních deset tisíc“
V souvislosti s různými certifikáty obdobného zaměření je ovšem vhodné uvědomit si zásadní rozpor, který v současném světovém potravinářství začíná nabývat na již nezanedbatelných rozměrech. Zatímco totiž certifikovaných produktů stále více přibývá, generuje pokračující globální koncentrace výrobců na úkor menších a středních producentů potravin stále větší příjmové rozdíly mezi „horními deseti tisíci“ a zbytkem světa, což v praxi znamená, že i ve vyspělém světě klesá počet spotřebitelů, kteří si mohou cenově nadstandardní výrobky produkované udržitelným způsobem finančně dovolit.
Pokud by se ještě navíc systémově daňově znevýhodnily takzvané nezdravé potraviny a vzrostla by celková cenová úroveň jídla jako takového, mohou mít miliony lidí, zdaleka nejen těch nejchudších, problémy s finančními prostředky na tak prostou věc, jako je nákup potravin.
ČLÁNKY DO MAILU