Brambory, cibule a – zelí. To byla v našich zemích historicky základní surovinová výbava k přípravě celé škály pokrmů pro značnou část, spíše chudších obyvatel. S jejich dostatečnou zásobou bylo možné přežít bez problémů zimní období, neboť všechny zmiňované komodity poskytují dostatečný objem pro tělo prospěšných a nutných látek, včetně vitaminů potřebných právě v zimě jako prevence proti nemocem a obecně vyšší zátěži organismu.
Výhody kysaného zelí
Poslední jmenovaná komodita – zelí, skýtá navíc oproti bramborám a cibuli ještě podstatný bonus navíc – jejím zpracováním na kysané zelí totiž významně roste nutriční hodnota, především díky kvasným procesům, které při kysání zelí probíhají.
Nutriční hodnota kysaného zelí je tak nakonec oproti čerstvému zelí zhruba dvojnásobná, neboť v něm procesem mléčného kvašení vzniká celá řada látek a mikroorganismů s příznivým vlivem na střevní mikroflóru a tedy zažívací ústrojí. Popisovat pozitivní vlastnosti kysaného zelí by zabralo opravdu hodně místa, každopádně ale stojí za to připomenout, že je konzumace této potraviny považována některými odborníky za nejúčinnější prevenci proti rakovině.
Jiní zase považují zelí za historicky nejdéle cíleně pěstovanou zeleninu, více než čtyři tisíce let. Zcela prokazatelně ale věděli o příznivých účincích zelí na lidský organismus již staří Řekové, kteří jej stejně jako my konzervovali, stejně tak jako středověcí námořníci, pro které představovalo zelí dobře uchovatelný zdroj vitaminu C.
Staročeská zelňačka
Častější využívání zelí, zejména kysaného, při přípravě jídel je vhodné i v současné době. Jediná potíž tkví v tom, že se z kysaného zelí ztrácí tepelnou úpravou zhruba polovina obsahu příznivých látek, ale vzhledem k tomu, že procesem mléčného kvašení naopak množství a počet těchto látek naopak roste, zas tak moc velká tragédie to není. I když tedy představuje optimální využití látek obsažených v kysaném zelí jeho využití především ve studené kuchyni, například formou různých typů salátů, není na škodu si z něj také uvařit třeba staročeskou zelňačku, přestože vařením ztratíme zhruba pětašedesát procent původního obsahu zmiňovaného vitaminu C. Taková ztráta nás ale bolet nemusí, v dnešní době je zdrojů právě tohoto vitaminu poměrně hodně a kurděje lidem rozhodně nehrozí.
K tématu: Vitamín C – různé podoby, stejný účinek
Zelňačka má přitom množství variant, což ovšem jen dokazuje významnou roli této zdravé polévky pro zimní období v naší gastronomii. K následujícímu receptu snad jen jedna poznámka – kdo preferuje kyselejší verzi této polévky, může ji obohatit několika lžičkami šťávy z použitého kysaného zelí.
Galerie: Recept na staročeskou zelňačku
Zelňačka
- 4 porce
- Suroviny: máslo nebo sádlo, jedna větší cibule, mouka, kysané zelí, brambory, mléko nebo smetana, klobása, mletý kmín a pepř, dvě lžičky sladké papriky, sůl, vývar (nebo polévkové koření)
- Na másle osmažíme cibuli do růžova, zaprášíme moukou a připravíme si cibulovou zásmažku. Zalijeme studenou vodou nebo vývarem a řádně rozmícháme. Kysané zelí pokrájíme a vložíme do vody. Pokud se nám zdá hodně kyselé, můžeme ho předtím krátce propláchnout vodou. Přidáme pepř, kmín a povaříme za občasného míchání asi 15 až 20 minut. Pokud jsme neměli vývar, přidáme polévkové koření a případně dosolíme podle chuti. Brambory uvaříme zvlášť v jiném hrnci, společně se zelím by totiž nezměkly a v kyselém prostředí by zůstaly tvrdé.
V malém kastrůlku rozpustíme máslo, přidáme sladkou mletou papriku a na mírném ohni trochu osmahneme. Jakmile paprika začne vonět (nesmí se připálit), vmícháme do polévky. Nakonec přidáme na malé kostičky nakrájenou uzeninu, zalijeme mlékem nebo smetanou a přidáme uvařené brambory. Vše krátce povaříme.
Na talíři můžeme polévku ozdobit nakrájenou petrželkou. Dobrou chuť.
ČLÁNKY DO MAILU