Země na talíři nám otevře oči

Pokud už řešíme obsah svých talířů, obvykle se zamýšlíme nad jeho pestrostí a vyvážeností. Zajímáme se o dopady konkrétních surovin či přídatných látek, ale zejména na vlastní zdraví. Důsledky výroby těchto potravin na přírodu a život jiných lidí v různých koutech planety už jdou mimo nás. Ale asi bychom si měli uvědomit, že nás český píseček je součástí velkého pískoviště, který naším počínáním můžeme ovlivňovat.

Právě proto už před mnoha lety vznikl Festival dokumentárních filmů ZEMĚ NA TALÍŘI – AlimenTerre, který se už po čtvrté bude zabývat problémy celosvětového potravinového systému a snažit se rozkrývat příběhy našeho jídla. To vše prostřednictvím šesti dokumentárních filmů, které zachycují různé aspekty výroby potravin ve světě a problémy, jenž se objevují napříč kontinenty. Proč bychom se měli na sérii hodinových filmů podívat, prozradí Christine Maritzová ze společnosti Glopolis, která festival pořádá.

O potravinách z jiného úhlu

Festival AlimenTerre se v řadě zemí těší mnohaleté tradici. Každoročně je pořádán souběžně se Světovým dnem potravin například v Belgii, Francii, Polsku či mimo evropský kontinent v Togu a Beninu.

V České republice ho budeme hostit po čtvrté a to od šestého do desátého října v kině Světozor. „V prvních zhruba dvou letech, kdy se festival pořádal ve světě, se témata zaměřovala na hladomor a problematiku drobných zemědělství. Od loňského roku se ale více věnujeme zodpovědné spotřebě potravin. Snažíme se divákům festivalu dát pozitivnější příklady, ze kterých se i něco dozví. Nechceme je jen nezahrnovat negativy,“ popisuje Christine Maritzová. I proto se po skončení každého filmu diváci setkají s vybraným odborníkem, se kterým mohou o právě shlédnutém snímku debatovat.

1. Plýtvání potravinami – film Muffin Man

V bohatých zemích vyhodí člověk průměrně devadesát až sto patnáct kilogramů potravin, kdežto v rozvojových zemích je to pouhých šest až jedenáct kilogramů na hlavu. Přičemž podle Glopolis plýtváme hlavně ovocem a zeleninou. Na tuto skutečnost upozornila v Česku například skupina Zachraň jídlo, která na Václavském náměstí uspořádala Hostinu pro tisíc (více o tématu Hostina pro tisíc by bez kamer zanikla). Celosvětově pak na plýtvání upozorňuje první snímek festivalu Muffin Man. „Jde o příběh Stevena De Geynst, který se díky složité životní situaci živí stylem dumster diving (vybíráním popelnic). Na základně vlastní zkušenosti zjišťuje, kolik ještě dobrého jídla zůstává v popelnicích, a chce tuto situaci změnit,“ popisuje děj filmu Christine Maritzová. Steven De Geynst chce bojovat proti plýtvání potravinami, ale byl zatčen v momentě, kdy se snažil „ukrást“ z kontejneru otevřeného odpadu na otevřeném parkovišti muffiny. Půjde nakonec Muffin Man sedět?

2. Semínek ubývá – film Seeds of Time

Před deseti tisíci roky se z lovců a sběračů stali zemědělci. Začali jsme pěstovat a domestikovat rostliny. Snímek Seeds of Time poukazuje na fakt, že jsme za posledních sto let ztratili sedmdesát procent genetické rozmanitosti plodin, a zajímá se i o největší problém současnosti, kterým je neustálé sázení monokultur. Na plátnech kina Světozor budeme sledovat příběh Cary Fowlera, muže, který je duchovním otcem semenné banky na Špicberkách. Jedná se o banku rostlinných druhů, kde mají být pro budoucnost zachována semena potravinářských plodin z celého světa, aby je nemohly ohrozit klimatické změny, války, ani přírodní nebo dokonce jaderná katastrofa. Dozvíme se, proč je tato banka tak důležitá, i proč je klíčem k udržitelnější budoucnosti. Protože, jak ve snímku zazní: Bez dobrého zemědělského základu nemůžeme mít udržitelné zemědělství a bez udržitelného zemědělství nebudeme mít udržitelnou budoucnost.

3. Komunitní zahrady – film Plodná města

Poměrně aktuální téma hlavně pro Prahu, kde jako houby po dešti vzkvétají komunitní zahrady. Snímek Plodná města totiž představuje možnosti pěstování plodin ve městském prostoru. Jde o roadtrip amerických studentů, kteří právě dokončili školu a zjištují, jaké jsou alternativní způsoby pěstování ve velkoměstech a zkoumají roli městského zemědělství v Americe. „Hledají zajímavé projekty, které dokážou využít sebemenší prostor klidně i na střeše nebo na dvorku mezi činžáky,“ říká Christine Maritzová. Growing Cities nás seznámí se všemi podobami městského zahradničení v USA, od zahrádek na newyorských střechách přes opuštěné parcely v Detroitu až po farmářské trhy v New Orleans.

4. Jezte méně masa – film PlanEAT

„Tento film asi nejvíce ukazuje, jak to, co jíme, ovlivňuje svět. S rozvíjející se ekonomikou Brazílie a Číny roste i střední třída, která chce mít podobný životní styl, jako mají lidé na západě. Snímek poukazuje na skutečnost, že pokud by tito lidé měli tak vysokou spotřebu masa a mléčných výrobků, jako mají například Američané a lidé z EU, stane se situace dlouhodobě neudržitelná, až nemožná,“ vysvětluje dějovou linku dokumentárního filmu Christine Maritzová. Nedozvíte se ale jen o negativním dopadu na zemědělství, ale i možném řešení situace.

5. Kvůli chipsům se kácí pralesy – film Pálí nás palmový olej?

Idylický začátek téměř hodinového snímku začíná v jídelně jedné francouzské rodiny, kde se vesele hoduje. Kamera se ale pomalu začíná přesouvat do továrny na výrobu sušenek a následně na plantáže v Indonésii, kde idylka končí. Palma olejná se zde pěstuje na rozsáhlých plantážích, které vznikají vykácením původních deštných pralesů. Palmový olej tak vzniká za cenu obrovských škod na přírodě a místních komunitách. Ale protože je jedním z nejlevnějších rostlinných olejů, výrobci po něm sahají stále častěji. Používá se ke smažením chipsů, k výrobě margarínu, nuget, instantních polévek, ale i do mýdla. Tento dokument tak odhalí tajemství jedné z nejběžnějších a zároveň nejskrytějších potravinářských surovin naší doby.

6. S prázdným břichem plní nádrže našich aut – film Země na prodej

Zatímco v našich končinách je biopalivo hojně podporováno i tzv. shora, málokdo si uvědomuje, že vliv evropské politiky biopaliv sahá až na africký kontinent. „Obnovitelné zdroje jsou dobře míněné nástroje, které však mohou mít negativní dopad na rozvojové země. Namísto plodin pěstovaných k jídlu se na například v Africe začaly ve velké míře pěstovat plodiny pro biopaliva,“ vysvětluje Christine Maritzová. Poslední snímek festivalu vznikal u mozambických zemědělců, kteří hájí svá práva proti společnostem, jež je připravují o domov a obživu. Hledáček kamery se zaměřil na europoslance, místní zemědělce i strůjce zákonů v oblasti biopaliv, kteří tak ohrožují potravinovou bezpečnost a vedou k dalším záborům africké půdy.