Zatímco některými rizikovými látkami je zemědělská půda (nejen) v naší zemi zatížena nad únosný rámec, jiné, pro rostliny i člověka důležité složky v půdě chybí. Potraviny nebo vypěstované zemědělské plodiny se jimi pak musí obohacovat.
Co se dozvíte v článku
Řeč je o minerálech a prvcích, jejichž výskyt v zemědělských půdách sleduje už řadu let Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Výsledky jsou v redukované podobě publikované také v takzvaných „zelených zprávách“ (Zpráva o stavu zemědělství v ČR).
Rizikové prvky v půdě
Z té dosud poslední za loňský rok vyplývá, že maximální limity („preventivní hodnoty – PH“) z celkem jedenácti sledovaných rizikových prvků v zemědělských půdách jsou častěji překračovány na lehkých půdách.
Tam nejčastěji překračuje preventivní hodnoty chrom, arsen, beryllium a kadmium.
V případě ostatních půd je PH překračováno nejčastěji u kadmia, arsenu a zinku.
Množství nadlimitních vzorků
lehké půdy:
- chrom – 18,7 %
- arsen – 14,4 %
- beryllium – 12,1 %
- kadmium – 11,4 %
ostatní půdy:
- kadmium – 9,1 %
- arsen – 8,0 %
- zinek – 5,3 %
Olovo u cest už není takový problém, je jím kadmium
Výše uvedená data mimo jiné dokazují, že v současné době není zas tak velkým problémem olovo. To má přitom stále značná část populace spojené s rizikem kontaminace příkopů a travnatých pásů podél cest a komunikací, což mnoho lidí odrazuje od sběru bylin nebo trhání ovoce ze stromů rostoucích kolem nich.
Na druhou stranu jsou tyto lokality často zatíženy nadlimitním množství kadmia, což je karcinogen přítomný mimo jiné ve fosfátových hnojivech. Nicméně jeho hlavním zdrojem jsou částečky uvolňující se při jízdě automobilem z pneumatik.
Rizikovým prvkem je také měď, ta je však v nadlimitních koncentracích nacházena zejména v oblastech s vinicemi nebo chmelnicemi.
Nový projekt má zjistit, co přesně si rostliny z půdy berou
Rostliny, i ty hospodářské, přitom mají schopnost žádoucí, ale i nežádoucí látky z půdy „těžit“. Jak velké k tomu mají jednotlivé rostliny dispozice a kterých látek se tato schopnost týká, o tom se zatím mnoho neví.
I proto letos odstartoval mezinárodní projekt „Plantmetals“ za účasti třiceti zemí včetně ČR. Jeho cílem je zjistit, jakým způsobem rostliny, keře či stromy látky z půdy přijímají, jak je ve svých pletivech přepravují, jak je ukládají ve svých buňkách a dále využívají či jak se vypořádávají s nedostatkem či nadbytkem kovů a jejich toxicitou.
Platí totiž, že příliš velký příjem některých látek je nežádoucí, stejně tak ale platí, že určité množství řady z nich je pro zdravý vývoj rostlin nutný, což platí například i pro výše zmiňovanou měď, ale také pro zinek, molybden, železo, mangan nebo kobalt.
Některé prvky v půdě chybí
Tak trochu paradoxem přitom je, že v zemědělských půdách chybí celosvětově, a také v ČR, zinek, ačkoli maximální množství tohoto prvku je u nás v některých vzorcích půd překračováno – podle statistik je ale i tak zinku v našich půdách málo, z EU jsou na tom hůř než my jen Německo a jižní státy Unie. Zinkem, ale třeba také železem nebo selenem se také proto obohacují některé potraviny, nebo se o takovém obohacení uvažuje.
Optimální množství stopových prvků v rostlinách, a především těch hospodářských, je důležité pro výživu člověka. Právě skutečnost, že některé látky z půdy jsou rostliny schopné vstřebat a koncentrovat, může být rizikem i výhodou.
V této souvislosti je možná vhodné zmínit, že významná zemědělská plodina – rýže – má sklony v sobě akumulovat karcinogenní arsen, a to podle výzkumu britských vědců až desetinásobně intenzivněji oproti jiným běžným obilninám (arsen byl před časem potvrzen také v rýži prodávané na našem trhu). V zrnech rýže se přitom nejvíce arsenu nahromadí ve svrchní vrstvě, tedy v otrubách, což v praxi znamená, že spotřebiteli často preferovaná hnědá rýže obvykle obsahuje více arsenu než bílá rýže. Z toho mimo jiné plyne, že detailnější znalost složek půdy je v zájmu zdraví spotřebitele.
ČLÁNKY DO MAILU