Zemská brána

Moje výprava začala v Klášterci nad Orlicí. Do města jsem přijela směrem od Pastvin a držela jsem se silnice na České Petrovice. Kousek za mostem jsem odbočila na Zemskou bránu, kde se dá dobře parkovat. Vyrazila jsem po asfaltové cestě, kterou lemují roubené domky a podél ní protéká Divoká Orlice. Po 1,5 km mírného stoupání narazíte na most, odkud se dáte doprava směrem k Zemské bráně, jak naznačuje šipka. Zde se napojíte na modrou turistickou značku. Po pár metrech je další parkoviště, zřejmě poslední, na kterém je možné zaparkovat.

Výhled na cestu, kopce i okolní lesy

Trasa vede dál po asfaltové cestě a kochat se můžete vysokou hustě porostlou strání jehličnatých i listnatých stromů. Brzy překročíte hranice chráněné krajinné oblasti Orlické hory a minete nezpevněnou cestu zbarvenou po červené hlíně. Ta vede prudce do kopce od osady zvané Amerika, která patří k obci Klášterec nad Orlicí.

Cesta pak vede přes místní tábor, na jehož konci si mohou zdatnější výletníci vylézt na skalnatý kopec, vysoký pár metrů. Z něj se jim naskytne výhled na cestu, řeku a na okolní lesy. Po výlezu pak pokračujete po naučné stezce Zemská brána a stále se držíte modré značky. Po pravé ruce protéká řeka, po levé jsou stromy obrostlé houbami a vysoké skály. Orlice si zde prorazila hlavní hřeben Orlických hor a vytvořila tu hluboce zařízlé údolí – Zemskou bránu. Blíží se ke čtvrté hodině odpolední a na protější břeh dopadají paprsky slunce, zatímco já jdu po cestě kryté okolními stromy. Cestu lemují naučné cedule, ze kterých se dozvíte o okolní fauně a flóře. Po pár metrech narazíte na pás pohraničního opevnění. Čítalo několik bunkrů, které byly postaveny na obranu tehdejšího Československa proti sousednímu Německu před 2. světovou válkou.

Byla jsem 4,2 km od začátku trasy, když jsem dorazila k Pašerácké lávce. To je dřevěná pěší lávka. Místní lidé po ní kdysi přenášeli zboží ze sousedního Pruska. Modrá značka vede směrem přes lávku, na lesní cestu. Tam se nacházejí zbytky zdí bývalého mlýna a terén zde začíná být obtížnější. K lávce bych cestu sjela i na kole, ale zde jsem už zakopávala o kořeny a místy stoupala prudčeji do kopce. Modrá mě nakonec svedla opět dolů k řece. Divoká Orlice se zde projevila opravdu bouřlivě. Velké množství kamenů vodu odráželo a vznikal tak silný proud. Odtud už se mi naskytl pohled na kamenný most, dominantu Zemské brány v celé své kráse. 

Zemská brána

Podél řeky jsem došla až na most a na rozcestí Zemské brány. Mohla jsem pokračovat dále po modré a vyšlápnout si na samotu Čihák, zatímco červená ukazovala doprava na Mladkov a doleva na pevnost Hanička. Zvolila jsem červenou, vydala se směrem k Haničce, protože cesta pokračovala zpět k autu po druhém břehu řeky. Na lesní cestě se mi podařilo z červeně značené cesty sejít, držela jsem se břehu a najednou jsem byla zpět u Pašerácké lávky.

Po 120 m od Pašerácké lávky se dá sejít z modré a odbočit doprava na lesní cestu, která se rýsuje kolmo nahoru. Vedla souběžně s turistickou, leč žádnou živou duši jsem na ní nepotkala. Po cca 1,5 km jsem se rozhodla vystoupat po stráni na kraj lesa. Podařilo se mi minout odbočku tím směrem. Na kraji lesa se nacházely horské chalupy. Naskytl se mi pohled na Orlické lesy a na louky. Na tábor, přes který jsem předtím prošla, jsem se dívala z vrchu. Skrz Ameriku jsem se dostala zpět na původní cestu.

Když jsem dorazila k mostu, pokračovala jsem po modré, místo abych se vydala nejkratší cestou k autu. V nohách jsem měla kolem 10 km.  Po lesní pěšině jsem brzy byla na silnici, u které se nacházel i rozcestník. Od něj jsem vyrazila doleva, přešla most, u kterého byla možnost občerstvení. To už jsem po známé cestě, kterou jsem projela autem, došla až na parkoviště.

Celková délka trasy: 11,6 km

Doba výletu: 4 hodiny se zastávkami

Na kole: sjízdná k Pašerácké lávce, pak po asfaltové cestě

Stoupání a klesání: maximální výška 575 m. n. m., prvních 9 km se stoupá

Značení trasy: modrá turistická cesta je dobře značena

Foto: autorka

• Po turistické značce

• Jak přežít venkovské hospody