.... měla by na pár měsíců vyfasovat manžela s 14 tisícovým platem, sama by mohla chodit tak za 9, hezky stepovat v půl sedmý před brankou školky se dětma, než se otevře, a pak chvátat kolem čtvrtý zpátky v hrůze, že jí zatím školku zavřou, žít s výčitkama svědomí, že děcka věčně někam odkládá a chodí do práce, která stojí za pendrek. S manželem by se "neviděla" naprosto stejně nebo by se handrkovali o peníze, děcka furt něco chtěj, večeře, praní, úkoly, v noci pak trapné pokusy o sex...strach, že děti onemocní a ona díky OČR přijde o práci, manžela co jí vyčítá, že málo vydělá, protože je on sám frustrovaný ze svého mrzkého platu...
Jó, to bych dámě z článku na dva měsíce přála.
Ještě by ráda zpátky zalítla do svý zlatý klece se staženým ocasem a už by ani nepípla...
:-(