Vážený pane, povolání novináře nespočívá v tom, že bude veřejně odhalovat svůj soukromý život. Samozřejmě se do jeho textů promítnou i jeho životní zkušenosti a podle uvážení se mohou objevit i v textu, ale toto není blog jedné osoby, kde by se svěřovala se svými intimními prožitky, ani fejeton. Také nevím, co by to čtenáři dalo, větší smysl vidím v tom, dát prostor lidem, kteří se problematice věnují. Nebo snad čekáte, že když budeme psát dejme tomu o hormonální antikoncepci, bude základ článku tvořit popis preparátů, které užívají členky redakce, a jejich karta od gynekologa? K tématu o školství vám předložíme vysvědčení našich dětí atp.?
otázka je do jaké míry očekáváte, že na podobný net plátek bude psát opravdový novinář. Všechno stojí peníze, dobrý novinář i práce nad rámec "vlastních zkušeností autora a případně redakce". Za peníze které jste vynaložila, dostáváte naprosto adekvátní a tedy i nedobře zpracované téma, tedy žvásty.
Pokud fakt nemůžete doložit, tak to není fakt.
Mohl bych napsat článek o tom, že paní redaktorka magazínu Vitalia.cz dostala za úkol napsat o erotických snech žen a tak si sedla, zapojila fantazii, nejmenované imaginární kamarádky (které by, pokud by byly reálné, nepochybně po přečtení článku přestaly být kamarádkami, protože dohledat propojení není zase tak obtížné) a přidala trochu toho "šokujícna" a článek vytvořila za dopoledne v redakci.
Jaký je rozdíl mezi mojí historkou a zde uveřejněným článkem? Žádný! U obou chybí doložená fakta. Pokud nemohu něco doložit, tak to v článku alespoň prohlásím za vlastní názor. To článkům na tomto webu chybí. Mnohdy jsou názory opřeny o názor psychologa, což nevadí (až na to, že psychologie není exaktní věda a na to byste měli vždy upozornit).
Dnešní novinařina je otřesná. Onehdy jedna redaktorka MF DNES uveřejnila článeček na základě tiskové správy jedné nemocnice o oční chorobě. Zveřejněný článek byl pamflet namířený proti soukromým optikám a uváděl mylné údaje (o to horší je, že ho napsal doktor, pak je tu otázka, zda to bylo záměrně, či jen vlivem nekompetence). Mohla mít článek o tom, že v nemocnici pracuje nekompetentní lékař, ale místo toho ho tupě ocitovala. Na přímý telefonický dotaz odpověděla, že neměla důvod informacím nevěřit. Přitom fakta v onom pomýleném článku byla snadno dohledatelná i pro naprostého laika.
A teď mi řekněte, proč věřit čemukoliv na tomto webu, když -- pravděpodobně vlastní názor -- autor maskuje za zkušenosti nejmenovaných známých? Proto se zde tak často objevuje názor, že článek jsou "žvásty". A vy se tomu ještě divíte.
Věda kdysi byla jenom to, co se dalo změřit. Pak ovšem přišli rádoby-logové a chtěli se také stát vědci, takže se nám ta definice rozšířila i na blábolivé hypotézy, které nejde dost dobře ani vyvrátit ani potvrdit. Dneska je 'vědec' každé hovado a všeobecná degradace je vidět na každém kroku.
Milan Parubok tím možná myslel, že tak by v článku bylo alespoň něco, co by stálo za přečtení. Jinak na uvedených informacích není nic zajímavého ani šokujícího.
Že většina žen v sexu vítá (mírné) násilí ví každý dospělý muž - těžko ho to může šokovat. Ženské časopisy nečte, tak neví, že to je tajemství.
Že ženy nejsou schopny s muži o svých problémech a představách rozumně mluvit ví opět každý dospělý muž. Naznačování a tiché utrpení nikdy nikam nevedlo a nepovede a pokud to žena nepochopí, utrpí se k smrti.
S tím je další problém, že ženy ve skutečnosti nechtějí slyšet o představách a problémech mužského partnera. Mohly by se dozvědět pravdu o tom, co si o nich muž myslí.
Co dál... jo, ještě si můžeme přečíst knihu, kterou napsala žena o jiných ženách, když zjistila, že ostatní ženy si představují totéž co ona a tím pádem ona není tak špatná, jak se obávala.
Souhlasím místo aby jste si přiznali že si myslíte že jste v posteli frajeři a přítelkyně pro vaší spokojenost předstírá orgazmus a na otázku miláčku líbilo se ti to?vám odpoví ano bylo to krásný jste jako chlapi k ničemu!Píšete na internet a psychologii,vědě a beztak je váš sexuální život prázdný a bojíte si přiznat že autorka by mohla mít třeba pravdu pánové...
Přijde mi, že ženy v tomto článku dělíte jen do jedné dravé skupiny, kde touží po násilném sexu a to uvádíte jen z pěti "pocitů svých kamarádek.." Tak aby jste věděla, lidé jsou různého druhu a to navíc ženy..! A i když i jemná žena může mít erotické sny, neznamená to hned, že je touží prožít.
Od toho to jsou sny, sny jsou vždy jiné, i když se je člověk snaží přenést do reality, vypadají pak jinak.. Lakavě si uvědomte, jak zaujatě jste napsala tento článek a označila tak všechny ženy "toužící po nějakém násilí."
Na horory se nedívám, nerada něco předstírám a ani to, že se bojím.. nemám ráda násilí.. proč bych ho měla prožívat v jakémkoliv představení? Některým ženám to možná vyhovuje, ale vadí mi, že jste tak postavila všechny ženy jako jednotvárná stvoření pouze s rozdílem, jaké násilí je uspokojí!
Popravde, máloktorý muž naozaj vie, po čom jeho žena túži. A ak mu to žena nepovie, tak bude do konca života pri sexe čumieť do plafóna a rátať sekundy, kedy to už skončí. Takže - o tých snoch treba hovoriť a, pokiaľ partner nie je ješitný magorko, pochopí a spolužitie sa zmení na hromadu slasti. Ináč je to v keli, pretože naši samčekovia pri sexe myslia predovšetkým na svoje uspokojenie, no a samozrejme, aby nedajbože nezlyhali. A ďalší druh humoru vznikne, keď si muž pozrie isté scénky v porne a chce to aplikovať doma v mylnej predstave, že to je to pravé, orechové.
o fantazijich problem mluvit nemam, ale jenom proto, ze nemam problem ani muj partner. ale ono je jedna vec rici co by si clovek pral a druha je aby vam to ten druhy splnil. coz se moc nestava. muj pritel vi, ze bych chtela takovy ten typicky romanticky sex(svicky, ruze...), protze jsem nikdy nic takoveho nezazila....a stejne se ho nedockam...asi si cte tyhle clanky :)