Rodila jsem v porodnici a vůbec se ženám, které se rozhodnou pro porod doma, nedivím. V porodnici jste jen číslem, nutí vás nejrůznějšími léky porodit co nejdřív, aby mohla „fabrika“ plynule fungovat. To sebou samozřejmě nese určitá rizika – spousta císařských řezů, ke kterým by nemuselo dojít, kdyby nepíchli vyvolávačky atd. Jak jsem napsala, v porodnici nejste člověkem, jste číslem. Ani se nerozkoukáte a už máte v zadku hadičku s klystýrem. Ani nemrknete a už ležíte na posteli s roztaženýma nohama. Dusno, zářivky a tlačte maminko už nám jedou další rodičky! Oddělení šestinedělí taky lahůdka – vstávačka v pět ráno. Cože? Že dítě teprve usnulo? Nezájem, změřte si teplotu a připravte dítě, přijde vizita, tak ať doktor nečeká! Atd. atd.
Stejně bych i podruhé raději volila porodnici, ale je to každého věc a rodičkám doma fandím, držím palce a vlastně i závidím, že se nebojí jít proti proudu.
K historii: dle mého názoru, dříve umíralo při porodech doma víc žen proto, že nebylo předporodní vyšetření na takové úrovni, aby včas odhalilo možné komplikace, se kterými by v současné době porodní asistentky rodičku odmítly a poslaly rodit do porodnice.