Všechny ženy Karla IV. byly podle dobových kronik krásné, chytré, měly svá specifika, svého muže milovaly a měly s ním děti. Poslední z nich, Alžběta Pomořanská, byla povahou i vzhledem jiná než předchozí blonďaté dámy oplývající spíše křehkostí a pokorou, dle legendy totiž byla silná a odhodlaná jako muž a uměla lámat meče, ohýbat klíče a podkovy. Karlovou největší láskou ale zřejmě byla jeho třetí manželka.
Jaké byly životní osudy všech jeho žen, kolik měly s Karlem dětí a jak zemřely?
Znali se od dětství
Když si Karel IV. bral svou první ženu Blanku z Valois, byl sám ještě malý chlapec. Znali se od dětství, protože spolu vyrůstali na dvoře francouzského krále. Blanka se jmenovala Markéta, přezdívku Blanche z francouzštiny měla kvůli svému vzhledu: štíhlá blondýnka se světlou pletí, která vypadala jako lesní víla.
Navíc byla jemná, laskavá a empatická a díky své povaze oblíbená. Sňatek to nicméně byl politický a předem domluvený, jak už na tehdejší dobu bylo zvykem. S Karlem IV. se vzali v dětském věku v roce 1323, kdy Karlovi bylo pouhých sedm let, a i když neznáme Blančino přesnější datum narození, mohlo jí být v té době rovněž kolem šesti až sedmi let.
Dalších sedm let spolu děti nežily, společný život nastal až kolem roku 1330, kdy však oba ještě zdaleka nebyli dospělí. Karlovi bylo tehdy čtrnáct let. O tři roky později, když se vrátil do Čech, nikoho tam neznal, jeho matka Eliška Přemyslovna byla po smrti a on i zapomněl mluvit česky.
Neměl ani kde bydlet, proto se snažil o rekonstrukci královského paláce na Pražském hradě, aby se tam mohl usadit právě se svou ženou Blankou. Jakmile zařídil potřebné, přijela Blanka do Prahy s početným doprovodem a manžel ji slavnostně uvítal.
Pro křehkou dívku byly takové změny náročné, navíc uměla jen francouzsky, ale brzy se všemu přizpůsobila a naučila se i česky, což obyvatelé království kvitovali s povděkem.
Smrt Blanky z Valois
Karel ke své ženě zahořel láskou. Proto i přesto, že šlo o domluvené manželství, bylo velmi šťastné. Do roka od Blančina příjezdu do Prahy se jim narodila dcera Markéta, o nějakou dobu později pak přišla na svět další dcera Kateřina, která se narodila v Brně, kde Blanka pobývala v době přítomnosti Jana Lucemburského a Beatrix Bourbonské v Praze, s nimiž si nerozuměla.
Po smrti Jana Lucemburského v bitvě u Kresčaku se stal Karel králem a s Blankou byli korunováni. Český lid Karla i Blanku miloval, takže to byla velká sláva. Bohužel v té době již Blance zbýval necelý rok života.
V roce 1348 Karel založil dnešní Karlovu univerzitu a těšil se ze svých úspěchů, ale ztratil milovanou ženu, která zemřela 1. srpna po krátké nemoci. Mohlo jí být přibližně dvaatřicet let. Zůstaly po ní dvě dcery, mužského dědice Karel neměl. Není jasné, na jakou nemoc Blanka zemřela, ale při prozkoumávání jejích ostatků nebyly nalezeny žádné příznaky, že by trpěla nějakou chronickou degenerativní nemocí, zřejmě šlo o akutní onemocnění, například nějakou infekci.
Jedna smrt za druhou
Politické obavy, povinnosti vladaře a otce dvou dcer toužícího po dědici vedly krále k tomu, aby se hned o půl roku později oženil s vhodnou ženou, jíž se stala další mladá dáma, dvacetiletá Anna Falcká. Ta okamžitě po svatbě otěhotněla, v sedmém měsíci těhotenství byla korunována a v lednu následujícího roku se narodil vytoužený dědic Václav.
Jenomže bohužel jejich štěstí netrvalo dlouho. Už na podzim roku 1349 Karel ztratil svou prvorozenou dceru Markétu, která zemřela na mor. O rok později bojoval o život sám Karel, jehož zdravotní stav se přičítal možné otravě. Podle legendy mu jed podala sama manželka ve snaze tajně mu podstrčit nápoj lásky, který jed obsahoval. Odborníci ale také řešili jeho možný vážný úraz hlavy, k němuž v té době došlo, zřejmě na turnaji.
Galerie: Král Karel IV. byl kvůli zranění hrbatý
Karel IV. se sice uzdravil, ale o další měsíce později zemřel jeho jediný mužský potomek Václav, a to v necelých dvou letech. Do roka pak v pouhých třiadvaceti letech zemřela druhá Karlova manželka Anna Falcká. Opět jen těžko zjistit pravou příčinu úmrtí, uvádí se pád z koně nebo také žal ze smrti syna. Prozkoumávání kosterních ostatků opět nic zásadního neprokázalo, až na lehkou osteoporózu. A tak se stal český král podruhé vdovcem a zbyla mu jediná dcera Kateřina.
Vzal si zamýšlenou snachu
Sňatkové pletichy nebyly v té době ničím neobvyklým. Hlavními pohnutkami nebyly láska a vášeň, ale politika. S Annou Svídnickou chtěl Karel IV. původně oženit svého syna Václava, ale nakonec si ji vzal sám.
Dneska bychom se nad tím zřejmě s opovržením pozastavili, ale v historii bylo zcela běžné, že si sedmatřicetiletý pán vzal čtrnáctiletou dívku, kterou si mohl vychovat v loži i v životě. Dnes by ho čekalo trestní stíhání.
Anna byla na tehdejší dobu docela vysoká, měřila 167 cm, byla to opět něžná a jemná blondýnka s dlouhými loknami a bystrým intelektem. Stárnoucí král byl z takové nevěsty nadšený a vzal si ji ještě téhož roku, kdy zemřela druhá manželka.
A i když šlo opět o politický sňatek zajišťující Karlovi získání nového území, do okouzlující dívenky se bezhlavě zamiloval. Kroniky dokládají, že láska Karla IV. ke své třetí ženě předčila i lásku k první manželce Blance z Valois. V té době také císař zažil svou největší slávu.
Kvíz: Co zabilo slavné osobnosti?
Útěk v nočním úboru
Jako manželé spolu však začali žít až po císařské korunovaci o dva roky později, kdy bylo Anně šestnáct let. Tato korunovace probíhala ve Vatikánu a manželé tehdy přespali v paláci v Pise, který však byl v noci zapálen povstalci, a oba tak museli utéct jen v nočním úboru, aby si zachránili život. Při tomto pobytu v Římě se Anna seznámila s proslulým básníkem Petrarcou, s nímž si později vyměňovala dopisy, které dokládaly její intelektuální zájmy.
První společné dítě Karla IV. a jeho zbožňované třetí ženy přišlo na svět až pět let po svatbě. Narodila se dcera Alžběta, o další tři roky později vytoužený dědic Václav, jehož se Karel IV. dočkal ve svých pětačtyřiceti letech. Bohužel další porod se Anně stal osudným a v pouhých třiadvaceti letech zemřela ona i její novorozený syn.
Karel IV. nesmírně truchlil a na celé měsíce se uzavřel před světem. Po roce se znovu a naposledy oženil s Alžbětou Pomořanskou.
Lámala podkovy a meče
Poslední manželka císaře Karla IV. byla opět mladá šestnáctiletá dívka, s níž ho dělil již slušný věkový rozdíl. Karel si nejprve zajistil nástupnictví svého syna Václava a poté nechal korunovat novou manželku. Alžběta se jako žena od svých předchůdkyň velice lišila.
Na rozdíl od poddajných blonďatých královen byla urostlá, statná, silná a sebevědomá. Právě o ní se tradovalo, že uměla ohýbat kovové předměty a lámat podkovy i meče. Také byla velmi plodná a stárnoucímu králi rodila jedno dítě za druhým, stačila jich povít dokonce šest, a to také syny. Byla odolná a zdravá.
Modlící se Alžběta Pomořanská
Jako první se narodila dcera Anna, pak syn Zikmund, následoval Jan, dále Karel, který se dožil jen roku a půl, a dcera Markéta. Poslední syn Jindřich se narodil rok před císařovou smrtí a zemřel o rok později ve stejnou dobu jako jeho otec. Rok před císařovou smrtí se narodil také jeho levoboček Vilém, zaznamenaný v dobových kronikách. Alžběta však svého muže zbožňovala, a když vážně onemocněl, vykonala pěší pouť z Karlštejna ke katedrále svatého Víta modlíc se za jeho uzdravení.
Byla zavražděna?
Karel IV. zemřel v listopadu 1378 ve věku dvaašedesáti let po patnácti letech šťastného manželství s Alžbětou, která ho pak přežila o dalších patnáct let. Karel skonal na zápal plic poté, co byl upoután se zlomeninou a chronickou dnou dlouhodoběji na lůžko.
Po jeho smrti královna ustoupila do pozadí, a na trůně se tak usadil Karlův syn Václav se svou manželkou. Alžběta se snažila protlačit do politiky také vlastní syny, například Zikmunda dosadila na uherský trůn. Zemřela přibližně ve věku sedmačtyřiceti let.
Video: Co jste nevěděli o Karlu IV
Příčina její smrti není známá, byla vždy zdravá a mohla se dožít velmi vysokého věku, při prozkoumávání jejích kosterních ostatků se zjistily jen přirozené změny na kostech související s porody. Historikové ale spekulují o tom, že se Alžběty Pomořanské někdo potřeboval zbavit a byla zavražděna. Jedem, což by dnes již nebylo zcela průkazné, anebo nožem. Otázkou však je, zda by se tak údajně silná a neohrožená žena nechala jen tak zapíchnout.
Zdroje:
Wikipedie.org; Povýšil, Ctibor. Patologické mikroskopické nálezy v kosterních pozůstatcích významných osobností české historie. Praha: Grada 2024.
ČLÁNKY DO MAILU